Politici šíří dezinformace. A to i ti vládní

„Řada politiků možná uvěřila dezinformacím. Řada dalších možná dezinformace jen použila, aby jim to pomohlo argumentačně si podložit svůj názor,“ myslí si Miloš Gregor, poradce premiéra pro dezinformace.

Přehlídkou nepodložených argumentů bylo lednové jednání Senátu o Istanbulské úmluvě, tedy o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách.

Bez uzardění v Senátu někteří zákonodárci tvrdili, že úmluva, která má za cíl především zajistit podporu neziskovým organizacím starajícím se o oběti domácího a sexuálního násilí, povede k rozpadu tuzemských rodin.

Senátor Michael Canov (SLK), který sedí v klubu STAN, například varoval, že ratifikace úmluvy může ohrozit tradiční oslavy velikonočních svátků a zakázat pomlázku a koledování. Senátoři Jiří Čunek (KDU-ČSL), Tomáš Jirsa a Jiří Oberfalzer (oba ODS) nebo Zdeněk Hraba (nestr. za STAN) zase zcela vážně míní, že úmluva diskriminuje muže a do českého právního řádu zavádí slovo „gender“.

Nepomohlo, že smysl úmluvy přišla senátorům vysvětlit zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, ani to, že byly ve veřejném prostoru ze strany právníků tyto mýty vyvráceny.

„Nevidím do hlavy jednotlivým politikům. Těžko říct, který politik tomu, co říká, opravdu věří, a který jen cynicky zneužívá dezinformace, protože podporují jeho vidění světa. To si netroufám odhadnout. Ale věřím tomu, že na české politické scéně jsou obě skupiny. A je to dané i tím, jakými lobbistickými skupinami se politici obklopují,“ dodal Gregor.

Není podle něj ale náhodné, že mnoho politiků doslova opakuje stejné argumenty, které předkládá Aliance pro rodinu, konzervativní spolek, který usiluje o zakotvení manželství jako svazku muže a ženy.

Z šíření zkreslených údajů se ve veřejném prostoru nejčastěji viní zmatení senioři, kteří přeposílají řetězové maily. Taková představa je však podle Gregora dávno passé. Prim hrají v současné době sociální sítě a na šíření nepravd se podílejí lidé všech věkových skupin.

„Je chyba vnímat dezinformace jako samostatný problém. Jde o to, jaké informace přijímáme, jak je vyhodnocujeme a co si chceme o daných věcech myslet. Někdy nám dezinformace pomáhají potvrdit si náš názor na svět. V té chvíli nám „nevadí“, že se jedná o nepravdy. To je i případ diskuze o Istanbulské úmluvě nebo sňatcích pro stejnopohlavní páry,“ řekl Gregor.

Dezinformace přitom nemusejí být čistě „lživá“ sdělení. Někdy mohou obsahovat i část pravdivých informací. I proto je někdy jednoduché jim uvěřit.

„Dezinformace provázejí čím dál častější tzv. kulturní války. Řada lidí se vědomě rozhoduje jim věřit. Je to jejich politická vůle. Někteří lidé dezinformace cíleně vyhledávají, potvrzují si v nich svůj světonázor. Podobně je to i u politiků. Snaží se prostřednictvím polopravd svůj názor prosadit,“ uvedl Miroslav Mareš, odborník na extremismus a dezinformace z Masarykovy univerzity.

Odstranit kolující nepravdy z veřejného prostoru se dá jen stěží. „Část publika je chce. Šíří se na sociálních sítích, Telegramu, TikToku… Už se tomu nedá úplně zabránit,“ míní Mareš.

Kampaň ministerstva vnitra, která na plakátech ve vlacích a v obcích na nepravdy upozorňuje, může pomoci jen lehce. „Dlouhodobý cíl by měl být vybudovat odolnou společnost, aby co nejvíce lidí nechtělo těmto nepravdám věřit,“ dodal Mareš.

Někteří dezinformátoři si navíc dělají z šíření „šokujících“ lží byznys. Například bývalý poslanec SPD Lubomír Volný nebo odsouzená Jana Peterková Facebook zaplavují svými smyšlenkami, žebrají o peníze a celá řada lidí jim je posílá.

Častým tématem dezinformátorů je válka na Ukrajině. Na sociálních sítích kolují od začátku konfliktu údajná „svědectví“ o tom, že na Ukrajině docházelo ke genocidě rusky mluvících obyvatel.

Poslanec SPD Jiří Kobza zase tvrdil, že kvůli válce naměřil před domem vyšší radioaktivitu.

Mýty však provázejí i tradiční česká témata. V srpnu zveřejnil lídr SPD Tomio Okamura složenku na více než 96 tisíc korun jako příklad „štědrého státu“, který se umí o „některé spoluobčany“ postarat. Jak se později ukázalo, složenka patřila ženě z Ostravy, částka však pokrývala příspěvky za dva měsíce na devět dětí od dvou do 17 let.