Hypotéku oželím, zaplatím soukromou školu. Rodiče řeší odmítnutí ve spádových základkách

„Přijato bylo k dnešnímu dni 61 spádových uchazečů, čímž máme od 1. září zcela zaplněnou celkovou rejstříkovou kapacitu školy. Nepřijato bylo 36 spádových uchazečů a 43 nespádových uchazečů,“ popsala Právu a Novinkám ředitelka školy jedné z větších pražských městských částí.

Její škola má dlouhodobě dobrou pověst a podle ředitelky až dvě desítky spádových dětí mohly být „falešně spádových“, kdy je rodiče do spádové oblasti přestěhují jen u příležitosti zápisu, aby si tak získali nárok na židličku ve třídě. Připouští však také, že v poslední době přibývá v hlavním městě cizinců, což se může také podepsat na nečekaných statistikách.

Rozhodovat musel los, a tak ostrouhala například paní Iva, která má školu takřka přes cestu.

Spádovým dětem musela místo v okolních přilehlých školách zajistit městská část, která základní školy zřizuje. Jenže některé z nich mají pověst horší, do jiných je zase složitá doprava. A ta nejbližší měla také plno.

„Nakonec jsem se rozhodla, že si nepořídím hypotéku na byt, ale že zaplatím dceři soukromou školu,“ řekla Právu a Novinkám. Podle ní jednou z výhod je i to, že dcera bude v menším kolektivu a ne ve třídě o 30 dětech, jak to mají městské školy.

Loterie bývá při omezených kapacitách jediným řešením, jak šlamastyku s převisem zájmu legálně vyřešit. Školy totiž nemohou uplatňovat kromě místa pobytu žádná další kritéria, ať už se jedná o vzdálenost dítěte od školy, délka pobytu ve spádové oblasti, anebo sourozenec ve škole.

Smůlu měli například sourozenci v ZŠ Křídlovická v Brně-středu. „U nás je přetlak každý rok. To není nic nového pod sluncem. Spádové jsme přijali všechny, ale třeba nespádové sourozence už jsme nepřijali. U nás je to tak už X let. Měli jsme asi 144 přihlášek, ale byly školy, které měly ještě více přihlášek. Přijímáme 84 dětí,“ řekla Právu a Novinkám ředitelka školy Jarmila Bavlnková.

Podle programového ředitele organizace pro informace ve vzdělávání EDUin Miroslava Hřebeckého jsou rozdíly mezi jednotlivými školami skutečně velké. „U nás není stejná kvalita základního školství rovnoměrná a rodiče se snaží dostat děti na lepší školy. Druhá otázka je, že ani nemáme vydefinované, co je kvalita, a leckdy je to jen věc marketingu dané školy,“ řekl Právu a Novinkám.

„Nemáme standard učitele ani ředitele. S velkou slávou za pomoci neziskové organizace jsme protlačili ministerstvem standard absolventa učitelství. To je jediný standard, který dnes máme. A co se dá ještě za standard považovat, jsou kritéria České školní inspekce,“ vylíčil.

Zdůraznil, že systém také naráží na to, že zřizovatelé se v odborných věcech, v kvalitě pedagogické práce ve školách vůbec nevyznají a veškerou odpovědnost nechávají na ředitelích škol. „To je zase ta decentralizace, která nás pořád dokola dohání,“ uzavřel.