Hydrolog vzpomíná na povodně 2002: Do Orlíku se valila tisíciletá voda

Přišly dvě vlny extrémních srážek. A pointa byla v tom, že obě de facto padly do stejného území. Ta první proběhla ve dnech 6. a 7. srpna 2002, zasaženy byly zejména jižní Čechy, Českokrumlovsko, Novohradské hory. Postupně se to rozšířilo i na povodí Berounky. Jedinou částí, která během této vlny zasažena nebyla, bylo povodí Sázavy. Srážky se přitom pohybovaly někde mezi 130 a 200 milimetry. Důsledkem bylo, že se celé území nasytilo vodou. Nasycení dosáhlo po první vlně 200 až 400 procent normálu.

Druhá vlna srážek, což je hlavní příčina rozsahu povodně, kdy se srážky pohybovaly v rozsahu od 60 do více než 100 milimetrů, zasáhla opět území jižních Čech, Berounky a tentokrát i povodí Sázavy. A vzhledem k předchozímu nasycení, když přišla druhá vlna srážek, území nemělo žádnou kapacitu na to, aby ji absorbovalo. Předpověď počasí na srpen přitom tenkrát byla, že má být teplo, sucho a hezky, a tato anomálie přišla zničehonic.

V průběhu povodně probíhaly mimo jiné manipulace na přehradách, které byly řízeny z našeho vodohospodářského dispečinku. A tady je potřeba zmínit to, že v povodí Vltavy jako takovém sehrála velkou roli vodní díla vltavské kaskády. A to zejména Lipno a Orlík. V povodí Sázavy pak byla v té druhé vlně částečně využita i vodárenská nádrž Švihov na Želivce, která přitom ale zajišťovala primárně zásobování obyvatel pitnou vodou. Ale máme pořád jednu část povodí, a to je Berounka, kde nemohlo dojít ke snížení odtoku, jinými slovy k transformaci povodně, protože tam žádná taková vodní díla nejsou.

V jižních Čechách z hlediska eliminace povodňových průtoků hraje nejzásadnější roli vodní nádrž Lipno. Ta má retenční prostor, který je vždy prázdný a slouží k zachycení povodňových průtoků. Takže kolikrát na dolním toku nevíte, že na horním toku nějaká povodeň byla. Volný prostor byl 45 milionů kubíků. Během první vlny byl odtok transformován na nějakých 60 metrů krychlových za sekundu, což je zásadní snížení proti tomu, co přitékalo.

Po průchodu první vlny docházelo k vyprazdňování nádrže. A protože se najednou objevila předpověď, že by mohly přijít další srážky, byl zvýšen odtok až na 90 metrů krychlových za sekundu. Takže se zvýšila její retenční schopnost. Jenže srážky byly potom takové, že do nádrže v době kulminace tekla pětisetletá povodeň, nějakých 470 metrů krychlových za sekundu.

Museli jsme zvýšit odtok na 320 metrů krychlových za sekundu. Zbytek byl zadržen v nádrži. Takže Lipno snížilo průtok o 150 metrů krychlových za sekundu, což snížilo povodeň z pětisetleté na stoletou.

To je hydrologický statistický údaj, který říká, že se povodeň opakuje z dlouhodobého hlediska jednou za pět, deset, sto, pět set let a tak dál… Je to bráno podle velikosti průtoku. Ale je to statistický údaj dlouhodobého opakování událostí. Každá povodeň, i ta padesátiletá nebo stoletá, se může zopakovat klidně třeba dvakrát do roka.

Když byla první vlna, stejnou funkci, jakou jsem popisoval na Lipně, zastávalo vodní dílo Orlík. Jeho objem je 716 milionů metrů krychlových. Před první vlnou tam bylo volných 126 mi­lionů metrů krychlových, tedy více než dvojnásobek předepsaného retenčního prostoru. Kolegové se snažili, aby na dolním toku Vltavy nebyla překročena hranice 1500 metrů krychlových za sekundu, což se bere jako takzvaný neškodný odtok.

Maximální přítok do nádrže byl během té první vlny 1700 metrů krychlových za sekundu. Odtok jsme snížili na 1100 metrů krychlových za sekundu. Takže byl využit celý ochranný prostor k zadržení první vlny. Mezi první a druhou vlnou docházelo k prázdnění nádrže. Obnovili jsme v ní volný prostor na další 104 miliony metrů krychlových.

Přesně tak. A velkou roli sehrálo to nasycené povodí, o kterém jsem mluvil. V rámci druhé vlny během 38 hodin vzrostl přítok do orlické nádrže ze 620 až na 3900 metrů krychlových za sekundu. Třináctého srpna tak bylo na Orlíku dosaženo kulminace. Těch 3900 metrů krychlových za sekundu je více než tisíciletá povodeň. Ta má totiž na Orlíku hodnotu 3550 metrů krychlových za sekundu. Volný objem, který tam byl, jsme vy­užili ke snížení odtoku.

Posunula se tak kulminace v Praze a na dolním odtoku Vltavy o 17 hodin. A to byl čas, který sehrál významnou roli pro evakuaci Karlína v Praze a dalších obcí a pro aktivaci v té době vybudovaných protipovodňových opatření, třeba mobilního hrazení na pravém břehu Vltavy. Nakonec byla celková maximální hladina v Orlíku překročena o 1,57 metru. Takže v tu chvíli, co přitékalo, to odtékalo. Nicméně manipulace na vodních dílech vltavské kaskády zachránily mnoho životů i majetku spoluobčanů.

Samozřejmě že když voda začala o pár centimetrů, metrů klesat, začalo se hledat, kdo je viníkem. A musím říct, že v souvislosti s tím byl napadán i postup manipulací na vltavské kaskádě. Ale po různém prověřování, které trvalo několik let, bylo uznáno, že naše manipulace probíhaly jediným způsobem, jakým mohly. Extremicita povodně byla taková, že jsme víc udělat nemohli, a pozitivní přínos vltavské kaskády a manipulací na ochranu životů a majetku osob byl jednoznačně potvrzen.

Nicméně v reakci na kritiku jsme následně nechali u odborníků z ČVUT propočítat i va­riantu „prázdný Orlík“, tedy jak by se povodeň vyvíjela, kdyby orlická nádrž byla prázdná. Výsledek byl takový, že objemová velikost povodně byla tak veliká, že by ani prázdný Orlík povodeň z roku 2002 nezadržel a výrazně ji neovlivnil.

Rozdíly byly v tom, že Praha byla snad jediná, která měla aspoň nějaká protipovodňová opatření. To žádná jiná města tehdy neměla. To byl ten významný rozdíl.

Ano, spousta věcí. Od té doby bylo vybudováno mnoho protipovodňových opatření ve městech a obcích. Třeba vybudování ochranných hrází, zkapacitnění koryt vodních toků nebo kombinace těchto opatření s doplněním mobilních hrazení. Další věc, která se od roku 2002 změnila, je předpovědní systém povodňové služby. Zlepšila se i monitorovací síť předpovědní povodňové služby, přenášení a sdílení údajů a podobně.