Hydrolog Šercl o ničivých povodních: Modely srážky výrazně podhodnotily

Ta povodeň je známá tím, že měla dvě vlny. První vlna byla v nejjižnější části Čech, kde intenzivní a vydatné srážky způsobila tlaková níže, která postupovala přes Rakousko směrem k východu. Druhou vlnu zapříčinilo frontální rozhraní spojené s tlakovou níží, která postupovala ze západní Evropy přes Janovský záliv a následně se stočila na sever a začala se vracet k západu. Frontální rozhraní proto bylo téměř bez významnějšího pohybu, takže vydatné srážky padaly do stejného místa.

Srážky v první vlně netrvaly příliš dlouho, ale byly velice intenzivní. Už ty způsobily katastrofální povodně například na Malši, kde byla zaznamenána pětisetletá voda. Srážky zasáhly větší území Čech, kde takové povodně nezpůsobily, ale nasytily půdu, což zhoršilo odtokové podmínky při druhé vlně, během níž byly srážky déletrvající.

U první vlny byl problém, že se tlaková níže vytvořila velice rychle, asi 36 hodin předtím, než srážky začaly padat. Meteorologické modely srážky výrazně podhodnotily. Kvůli tomu byla podhodnocena i hydrologická předpověď, a realita byla bohužel proto o dost horší. U druhé vlny jsme už mohli několik dní sledovat tu tlakovou níži, takže i modelové předpovědi srážek byly daleko přesnější.

Nicméně 11. srpna byly spočteny dvě varianty předpovědi. Jedna, která byla minimální, ani neukazovala, že by v Praze mohlo být dosaženo třetího stupně povodňové aktivity. Druhá, která byla maximální, předpokládala, že do Orlíku by mohl být až stoletý přítok. A 12. srpna ráno se provedl druhý výpočet, ve kterém se potvrdila maximální varianta s tím, že by přítok do Orlíku měl být ještě větší.

Myslím si, že slova pana Němce se stala symbolem povodňové situace v Praze. Třináctého srpna v poledních hodinách jsme vydali hydrologickou předpověď s upozorněním, že ještě ten den přesáhne hladina Vltavy úroveň stoleté vody. Kolem šesté hodiny odpoledne skutečně stoletý průtok Prahou protékal. Velmi mne překvapilo, že metro, o kterém se po povodních říkalo, že by do něj stejně nateklo, vlastně jezdilo i po naší předpovědi až do večerních hodin. Bylo obrovské štěstí, že se nic vážného nestalo.

Velmi jsem se podivoval nad tím, že odezva z magistrátu byla taková, jaká byla. Komunikace mezi námi, magistrátem a dispečinkem Povodí Vltavy nebyla optimální. Ačkoliv předpovědi ČHMÚ byly v rámci možností docela přesné, tak nejspíš informace nechodily přesně tam, kam měly, jinak by pan primátor neřekl to, co řekl. Nemyslím si, že tu situaci na magistrátu podcenili, spíš si myslím, že to bylo kvůli nedostatku informací.

Situace byla dost kritická na všech přítocích Vltavy s výjimkou Sázavy. Všechny přítoky byly rozvodněné. V Plzni byly veliké záplavy, stejně tak níže na Berounce. Doteď si pamatuju ten pocit úzkosti, když jsem viděl, jak se Otava v Písku přelévá přes historický most, ze kterého proud strhl i některé sochy, které se pak naštěstí našly, ale byl to hrozný pocit. Povodeň v Písku byla pak dokonce vyhodnocena až jako tisíciletá.

Z hlediska ztrát na životech byla nejhorší povodeň v červenci 1997 na Moravě a ve Slezsku. Z hlediska škod byla nejhorší ta v roce 2002. Povodeň v roce 2013 byla konkrétně v Praze řádově menší než v roce 2002. Vltava byla na úrovni dvaceti- až padesátileté vody.

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. V důsledku předchozích povodní se začaly rozvíjet předpovědní systémy a automatizovaly se vodoměrné stanice. Dnes můžete sledovat online aktuální průtoky. Hydrologické a meteorologické modely jsou podstatně přesnější, takže pokrok v předpovědi ve srovnání například s rokem 1997 je obrovský. Po roce 2013 jsme zažívali extrémní sucho a významnější rozvodnění jsme zažili až v říjnu 2020 na Moravě. Tam si kolegové mohli konečně vyzkoušet novou měřicí techniku, která je schopná měřit průtoky i za povodní.

Tvorba srážek je modelově složitě popsatelný fyzikální proces. Modely jsou schopné detekovat, že může dojít k extrémním srážkám. Nicméně zejména u přívalových a lokálních srážek je problém je lokalizovat. My jsme schopni říct, že se dají očekávat někde v regionu silné bouřky, ale přesné místo bohužel určit neumíme.

U velkoplošných srážek je to lepší, pomocí modelů se dají detekovat přesněji, ale obecně je to problém. Tím, jak jsou tyto jevy dynamické, hůř se předpovídají, a čím menší je měřítko, tím hůř se predikují. Do budoucna by mohlo nastat nějaké zpřesnění, kdyby se do předpovědi srážek ještě více promítla fyzika. Zatím však můžeme říct, jen s jakou pravděpodobností bude v daném místě pršet.

Problém je, že určité situace trvají déle než dřív. Pravděpodobně to může souviset s oteplováním. Počasí v Evropě totiž ovlivňuje takzvané tryskové proudění, které se vyskytuje zhruba v deseti kilometrech a vytvářejí se na něm vlny. V dobách, kdy vlny nebyly tak rozkolísané, převažoval západní směr proudění od oceánu. Střídaly se tak chladnější a teplejší epizody. Teď je proudění hodně zvlněné a to způsobuje, že ty situace trvají delší dobu. Nyní se obávám, že nás čekají častější periody sucha.

Ukazuje se, že mohou přijít třeba stoleté srážky, kdy na konci června v roce 2017 na povodí Radotínského potoka u Prahy spadlo více než 80 milimetrů během čtyř hodin. Potok měl ale pouze pětiletý průtok. Při povodních v červnu roku 2013 byly úhrny i intenzita srážek menší než v roce 2017 a průtok Radotínského potoka byl zhruba padesátiletý. Tehdy bylo totiž poměrně sucho, zatímco v roce 2013 byla půda extrémně nasycená. Obrovskou roli tedy hraje nasycení území. Aby vznikla povodeň, musí být splněny dvě podmínky. Srážky musejí být vydatné a půda musí být tak nasycená, že už tu vodu nepojme.