Hubáčková: Porušení smlouvy o Turówě můžeme žalovat kdykoli

Dohoda je pro českou stranu a pro životní prostředí velkou výhrou. Žádný evropský ani mezinárodní zákon by nám neumožnil dát Polákům tolik podmínek pro pokračování v těžbě, respektive neexistuje evropský ani mezinárodní zákon umožňující požadovat po Polsku zastavení těžby. A neumožnilo by nám to bohužel ani případné soudní rozhodnutí, jak je zřejmé ze stanoviska generálního advokáta Soudního dvora EU.

Podali jsme jedenáct žalobních důvodů a jen ve čtyřech nám generální advokát vyhověl. Tyto čtyři důvody se týkaly toho, že jsme nedostali včas informace k povolovacímu řízení, zejména nám Polsko včas neposkytlo báňské povolení do roku 2026, a že se k nám Polsko nechovalo loajálně, jak požaduje Smlouva o EU.

Toto jediné by nám soud přiznal. Rozhodně by nám nepřisvědčil v tom – a viděli jsme to právě ze stanoviska generálního advokáta –, že nám bylo zničeno životní prostředí. A už vůbec by nešlo soudním rozhodnutím zastavit těžbu.

Ekologické organizace argumentují evropskou směrnicí o odpovědnosti za životní prostředí. Ta opravdu existuje, ale odvolává se na důsledky činností uvedených v její příloze III. A tam těžba uvedena není. Není tak jisté, zda bychom podle ní dokázali škody zažalovat a získat nějaké peníze.

A u žalobního důvodu týkajícího se podzemních vod podle evropské směrnice o vodách nám nepřisvědčila ani Evropská komise, ani generální advokát Evropského soudního dvora. Takže by to skončilo následovně – neměli bychom na Poláky žádné páky a oni by vůči nám neměli žádné povinnosti.

Já jsem ráda, že tato dohoda vznikla, protože podmínky pro provoz dolu jsou hodně přísné a jsou navíc i vymahatelné. Takže pokud by je Polsko neplnilo, pak se na základě dohody obrátíme na Soudní dvůr EU. Dodávám, že Polsko se zavázalo plnit dohodnuté povinnosti po celou dobu těžby, a některé dokonce ještě pět let po ní během rekultivace.

Ano, v případě, že Polsko nebude plnit to, co máme v dohodě, a bude tak docházet k poškozování životního prostředí, bude se ČR moci obrátit na Evropský soudní dvůr přímo na základě dohody, která stanovuje Polsku více povinností než evropské právo. Po dobu trvání dohody je tedy pozice ČR pro případný soudní spor s Polskem dokonce výhodnější.

I kdyby Polsko v budoucnu, nejdříve však po pěti letech, dohodu vypovědělo, bude muset řadu povinností z ní nadále plnit, a to po celou dobu těžby, a některé dokonce ještě během rekultivace.

I po vypovězení dohody bude mít ČR zase možnost obrátit se na Soudní dvůr EU, resp. podat na Polsko žalobu, nebude-li postupovat v souladu s evropským právem.

Při neplnění by nejdříve bylo zahájeno smírčí řízení, respektive řešení sporu diplomatickou cestou, a v případě, že by se nepodařilo dohodnout, pak by následovala žaloba podle článku 273 Smlouvy o fungování EU.

Dohoda říká, že nebudeme podávat žalobu pro porušení Smlouvy o fungování EU dle článku 259 Smlouvy o fungování EU. To je jediná podmínka, která je tam na těch minimálně pět a půl roku dána.

Postup podle článku 273 Smlouvy o fungování EU ale umožňuje ČR, aby předmět naší žaloby byl širší, tj. v celém rozsahu povinností z dohody. Na rozdíl od článku 259, který nám dává možnost žalovat jen porušení evropského práva.

Dohoda má řadu podmínek a je pro Poláky velmi přísná. Mimo jiné jsou v ní podmínky, které z jejich strany vyžadují finance navíc, které jsou nad rámec onoho odškodnění 45 milionů eur, které ČR vyplatili.

Například vybudovat zemní val, který jsme si vyžádali a který by měl snížit hluk, prach a světelné znečištění. Jeho projekt by nám měli odevzdat do pěti měsíců. Ještě bych chtěla doplnit, že kdyby nebylo smlouvy, museli bychom si řadu zmírňujících opatření, která po Polsku v dohodě požadujeme, uhradit ze svého.

Hydraulická stěna je budována v místě, kde Polsko v polovině 80. let přetěžilo tzv. poludňový zlom, a kde tedy dochází z hlubší vrstvy k významným odtokům podzemní vody z českého území.

Účelem stěny je těmto odtokům zabránit. Je třeba i říct, že podzemní voda navíc neteče v přímce mezi dolem Turów a Uhelnou, ale nachází si své cesty. Ochráníme-li proto vodu ve vrstvě spodní, ochráníme ji i ve vrchní vrstvě. Utěsnění spodní vrstvy je jediné účinné řešení.

Stěna se nyní dokončuje v rozsahu, který si Poláci projektově stanovili, a poté se bude testovat. Naši hydrogeologové se už v podmínkách smlouvy domlouvali na principu, jakým způsobem je budeme kontrolovat. Budeme tak sledovat, zda ji není někde třeba prohloubit nebo prodloužit. Pokud stěna nesplní, co se od ní očekává, do června 2023, tak se těžba zastaví na linii směrem k nám na úrovni roku 2023.

Pokoušeli jsme se ji předložit cestou poslaneckého návrhu už v minulém funkčním období Sněmovny. Byl to můj návrh a směřoval především k deklaratornímu zvýraznění veřejného zájmu na ochraně vody jako nezbytné složky života a přírody.

Pak se rozvinuly debaty, zda k tomu nepřidat i vlastnictví vody, zda neřešit záležitosti spojené s její cenou. Tímto směrem nechceme na ministerstvu jít. Chtěli bychom zůstat u co nejmenšího, ale co nejdůraznějšího zásahu do Ústavy. To znamená, aby bylo zřetelně jasné, že vodu si nemůžeme nechat zničit.

Potkala jsem se v praxi se situací, kdy bylo nutno řešit dva veřejné zájmy. Veřejný zájem na ochraně vody a současně veřejný zájem na těžbě nerostu. V tuto chvíli jsou oba tyto zájmy na stejné úrovni. Ukotvením ústavní ochrany vody by byl veřejný zájem na její ochraně větší, a to i u sporů řešených soudní cestou.

Jak sucho, tak povodně jsou průvodní jevy klimatické změny. Je nezpochybnitelné, že se na ní podílíme i my lidé. Aby dopad lidské činnosti byl v krajině v tomto směru co nejmenší, musíme se podle toho začít chovat a jinak hospodařit.

Z naší strany to lze podpořit dotačními programy směřovanými na návrat vody a zeleně do krajiny, na ochranu tůněk a mokřadů, na využívání srážkových vod a podobně. Mimo jiné chceme jako novinku zavést dotace na nákup pozemků pro revitalizaci vodních toků, protože vlastnické vztahy to často brzdí.

Na dotační programy máme ve Státním fondu životního prostředí připraveno dostatek financí, a to i přesto, že se bavíme o snižování rozpočtu. Většina jde totiž z evropských peněz. Mohou je čerpat jak občané, tak samosprávy či nevládní organizace, a to jak z Operačního programu Životní prostředí i Národního plánu obnovy.

V Národním plánu obnovy jsou připraveny téměř tři miliardy korun. V Operačním programu je to celkem 62 miliard, peníze půjdou na adaptační programy, zachycování vody nebo zeleň ve městech či na přístup k pitné vodě. Dalších zhruba 450 milionů pro obce na vodu nabízí Národní program Životní prostředí.

Museli jsme snížit výdaje zhruba o 680 milionů korun. Dotkne se to zejména provozních nákladů, údržby, drobných investičních akcí. Musíme sáhnout i do dotačních programů. Ale myslím, že máme řešení. Týká se to například programu Nová zelená úsporám, tam si umíme pomoci, protože jsou v něm vratky a rezervy. Takže i když jsme navrhli snížení, nemělo by dojít k žádnému omezení žádostí nebo nevypsání dotačních titulů.

Sáhli jsme i na plány péče o krajinu. Léta tam bylo plánováno 150 milionů korun, poslední roky se to podařilo navýšit až ke 300 milionům. V návrhu rozpočtu nyní máme zpět 150 milionů korun. Ale Program péče o krajinu posílíme z Národního plánu obnovy, což nám nové programové období od letošního roku umožňuje, a jsem přesvědčena, že tím pokryjeme všechny oprávněné žádosti.

K velmi rozsáhlému znečištění tam došlo v září 2020, tedy hodně dávno. V tuto chvíli stále není dokončeno vyšetřování viníka, je podáno trestní oznámení. Ze zpráv vyplynulo, že i kvůli ne úplně jasné legislativě došlo ke zmatku při odebírání vzorků, při rozhodování o tom, kdo má řídit vyšetřování původce havárie.

Z toho nám vyšlo, že je třeba opravit vodní zákon novelou. Ta sice už vznikla, ale v rámci připomínkového řízení přišlo tolik reakcí, že ji předěláváme. Půjde pak znovu do připomínkového řízení a následně by měl vyjít metodický pokyn, jak mají jednotlivé orgány spolupracovat, kdo má držet pohotovost, kdo nařídí odběry vzorků a kde. Vrátíme se možná k povinnosti firem zpracovávat a nechat si schvalovat havarijní plány.

Budou tam samozřejmě pokuty a budeme zpřísňovat sazby spojené s porušením povinností u havárií.

Množství kotlů, které nejsou dosud vyměněné, nelze úplně přesně zjistit. Neexistuje žádný soupis, který by to spolehlivě uvedl. Ale počítáme s tím, že jich může být tak 200 000 a možná i více.

Jsme připraveni všem, kdo tyto kotle provozují, pomoci v hrazení nákladů na výměnu, nízkopříjmovým domácnostem dokonce až do výše devadesáti procent. Žádosti budou sbírat kraje. Kdo se nevejde do kotlíkové dotace, pro toho je připravena Nová zelená úsporám. V obou programech máme dostatek finančních prostředků.

Může se stát, že se přehltí trh a možná nebude dostatek kotlů ani kapacit firem, které je vyměňují. Právě tomu jsme chtěli předejít a naším cílem ani není dávat pokuty, ale mít vyměněné zdroje znečištění ovzduší.

Proto, kdo prokáže, že podal žádost o dotaci nebo objednal práce na výměnu do konce srpna, bude brán jako ten, kdo vyhověl požadavkům, nebude tedy pokutován a instalaci provede do pozdějšího termínu.

Všichni mohou požádat o zateplení, o využití fotovoltaiky, o dotace na tepelná čerpadla. To vše může snížit energetickou náročnost budovy, a tím pádem i náklady na energie.

Nějaký enormní nezaznamenáváme, ale postupně roste.

Je to zpráva, která ještě není definitivně odsouhlasena Evropským parlamentem. Momentálně se v rámci Evropské komise vyjednává, s jakými limity plyn zůstane udržitelným zdrojem, plynové kotle tedy budou podporovány.

Rozhodně to nejsou vyhozené peníze. Koneckonců když se kotle namontují teď, tak je do roku 2040 bude možné používat. A možná už v tu dobu je bude nutné vyměnit nikoliv proto, že jsou plynové, ale že skončí jejich životnost.

Elektromobilita je velké téma, které nyní rezonuje. Proto přistupujeme i v dotačních programech k podpoře elektroaut, ale zatím jen ve veřejném sektoru. To znamená u samospráv a jejich organizací. A MŽP podporuje i nákup domácích dobíjecích stanic. Na jednu dobíjecí stanici lze získat až 45 tisíc korun.

Ano, lze je k tomu využít hned, jak samostatné dotace na dobíjecí stanice, tak na panely, případně lze dobíjecí stanici mít jako součást instalace fotovoltaických panelů.

Ne, já si netroufám mít favorita. Je to taková hravá forma, jak dostat lidi k zájmu o ochranu životního prostředí a krajiny. Zatím vymýšlíme formu, měla by to být taková celoroční, možná i víceletá propagace ptactva, během níž pak budou hlasovat hlavně studenti a mládež.

Ne, určitě ne, nejde mi o sbírání funkcí. Odpovídala jsem často na dotazy, proč tento souběh funkcí – ministryně, senátorka –, když jsem všechny ostatní funkce, tedy moji činnost v zastupitelstvu obce a kraje, ukončila.

Moje funkční období senátorky však vyprší na podzim letošního roku a podle zákona by se už zde nemohly konat doplňující volby. Můj volební obvod by tak zůstal téměř rok bez senátora a občané bez zastoupení v Senátu. Svůj mandát proto dokončím, ale obhajovat ho už nebudu.