Článek
Úspěchem je jen to, že ministr vnitra Stanislav Gross, který návrh nepřesvědčivě hájil, nedosáhl zkrácení lhůty k projednávání. Předlohu přikázala Sněmovna výborům, zahraničnímu a pro evropskou integraci, takže se to do 1. května, kdy měla podle vnitra nabýt po podpisu prezidenta republiky účinnosti, stejně nestihne. O to, aby se smlouva až do dalšího čtení ve Sněmovně udržela, se bohužel zasloužili poslanci ČSSD. I oni prý mají o smlouvě své pochybnosti, ale vyzvali Sněmovnu, aby o nich diskutovala ve výborech. Scénu jinak ovládli poslanci KSČM a ODS, nechyběla ani úvaha o demisi ministra Grosse.
Nutno uznat, že nezůstalo u emocí, jež vzbuzuje další rozdělení obou národů a zhoršení každodenního života lidí žijících u slovensko-české hranice. Opozice zná právo EU, dobře se připravila.
Na argument ministra Grosse, že prý podle "schengenského acquis" je možno překračovat státní hranice pouze na místech k tomu určených, odpověděla již sama zpravodajka smlouvy Kateřina Konečná (KSČM). Doporučující dokument ke Smlouvě o přistoupení ČR podle ní "nelze považovat za platné právo EU, natož přikazující nařízení". Přesto i ten se zmiňuje o "zvláštních uspořádáních, která jsou na těchto hranicích vytvořena k upevňování spolupráce mezi budoucími schengenskými partnery za účelem hladkého přechodu, až budou vnitřní hranice zrušeny".
Výklad dokumentů, na něž se Gross odvolává, opoziční poslanci oprávněně odmítají. I proto vyjádřila poslankyně diplomaticky naději, že "se můžeme pouze domnívat, že smlouva /.../, která značně omezí životy občanů, není pouze vytvořením represivního opatření ministerstva vnitra". To poslanec Martin Říman (ODS) rovnou hřímal, že "ministr vnitra Stanislav Gross spouští od Jablunkova po Břeclav novou železnou oponu". V tom má poslanec pravdu, křičet bychom měli s ním.
Na konkrétní otázky, týkající se nejen práva v EU a vyjednání přístupových podmínek, ale i takových "prkotin", jako jsou další osud nemovitostí na hranici a přístupu k nim, pojmu "opuštění určené turistické trasy" nebo slavnostní setkání na Javořině, Gross a jeho úředníci snad odpoví ve výborech.
Zatím se opozici podařilo, že i ministr změnil postoj. Původně tvrdil, že po 1.květnu nelze uplatňovat smlouvu dosavadní, umožňující českým a slovenským občanům přechod státní hranic na libovolném vhodném místě. Nakonec ale řekl, že holt budeme "schengenské acquis" po 1. květnu porušovat. Ani to ale není pravda, žádný právní předpis nás ke zpřísnění hraničního režimu nezavazuje. Bylo by to proti logice věci, jíž je společná integrace do Unie.
Ministr Gross ve Sněmovně řekl, že "v roce 2000 rozjeli jsme se slovenskou stranou jednání", ale pro odpor Slováků smlouva uzavřena nebyla. Gross neřekl, že návrh smlouvy je z roku 1999 a že se za ni na vnitru zasazoval nejvíce ředitel azylové a migrační politiky Tomáš Hajšman a na ministerstvu zahraničí Pavel Telička. Vycházeli z původní představy, že Slovensko vstoupí do EU mnohem později než ČR, a že mezi námi bude "schengenská" hranice. Haišman a Telička by toto použití již překonaných geopolitických představ měli teď Sněmovně vysvětlit.
Bratislavská Národní rada se těžko pochlapí, i když její poslanci přece vědí, že smlouva, prosazovaná českým ministerstvem vnitra, Slovákům, Čechům i Evropě ublíží. Slovenské vládě teče do bot, Praze si netroufne odporovat. xxx Doufejme ale, že v české Sněmovně není věc ztracena. Nepochopil bych, jakou že loajalitou by se řídili poslanci vládní koalice, kteří by pro vládní návrh smlouvy hlasovali. Nedovedu si představit, že by lidovci, unionisté a sociální demokrati, kteří se právem pyšní pozitivním obratem dosaženým ve slovensko-českých vztazích Zemanovou vládou, mohli zvednout pro tuto smlouvu ruku.
PRÁVO 6. března 2004