Článek
„Syn byl vyslán do pedagogicko-psychologické poradny, kde dostal test intelektu, didaktický test a dotazník o jeho zájmech. Testy jsem neviděla. Vyplynul z nich nějaký profil a na něj navazující výčet profesí, kde byl i třeba diskžokej a mim,“ popsala Novinkám matka deváťáka.
„Bylo to trochu na úrovni online testů typu ‚do které koleje v Bradavicích patříš‘,“ podotkla.
Výčet možných povolání působí skutečně archaicky, je mezi nimi třeba rytec kovů, zvonař nebo hrobník. Povolání „tetovač“ zní skoro moderně.
Synovi analýza moc nepomohla. A podle Silvie Pýchové z Centra kompetencí je to zejména tím, že se v posledních patnácti letech kariérové poradenství v Česku zanedbalo.
„Celý segment je strašně roztříštěný. Každý si to interpretuje po svém a není tady žádné pořádné systémové uchopení. Je tady spousta subjektů, které službu poskytují – v různé kvalitě a různým způsobem,“ popsala Novinkám lektorka kariérového poradenství, držitelka švýcarského certifikátu.
Polovina nespokojena s výběrem oboru a školy
„Pedagogicko-psychologické poradny to dělají většinou klasickým psychometrickým způsobem, kdy se nasadí nějaké testy. Ty jsou alespoň prověřené, a i ten přehled profesí je užitečný, aby si člověk udělal nějakou představu. Problém je v tom, že to tomu mladému člověku k ničemu moc neslouží. Nikdo s ním nepracuje, těžko si může uvědomit, jaké jsou jeho silné stránky, jaké prostředí ho láká,“ vysvětlila.
Neblahé dopady naznačil průzkum poradenské společnosti Trexima z roku 2023 mezi studenty a učni posledních ročníků středních škol, podle nějž by zcela jiný obor v posledním ročníku volilo 40 procent z nich. Dalších 13 procent by bralo jinou školu.
„Podobné výsledky nám vycházejí dlouhodobě napříč kraji,“ sdělil Novinkám David Dušánek z Trexima.
Podle Pýchové je sice v Národní soustavě kvalifikací pozice kariérního poradce přesně popsána a na vysoké úrovni, ale není nikde požadována. Ve školách to náleží většinou výchovnému poradci, což bývá učitel, který na to má o půl úvazku navíc. Na kariérové poradenství tak podle ní nemůže mít příliš času. Věnovat by se tomu prý měly školy celý druhý stupeň, a to i napříč předměty.
„Jinde v Evropě se to poradenství řeší velmi systémově. U nás ale často narazíte na kapacity středních škol, bariéru u přijímaček. Proto by měl být systém prostupnější, aby člověk mohl přecházet mezi školami a obory během studia. O tom se tu ale moc nepřemýšlí,“ uvedla.
V ZŠ profesora Švejcara řeší budoucnost absolventů od osmé třídy. „Na konci osmičky si udělají profesní test a v září se scházejí i s rodiči s naší školní psycholožkou. V devítce na to máme zaměřený celý půlrok v předmětové oblasti Člověk a svět práce, kde se hodně baví o tom, jaké jsou školy, jak si vybrat, jaká jsou povolání. Tak, aby se to stihlo ještě před dny otevřených dveří,“ popsal Novinkám ředitel školy Ondřej Lněnička.
