Článek
Během zhruba čtyřhodinové zkoušky museli Vilibald Thomas i Štěpán Hamala prokázat nejen cit, ale především svou řemeslnou zručnost a správné dodržování osobní hygieny. Zkoušející posuzovali zajišťování činností provozovatele pohřebiště či otevření a výkop hrobu předepsaných rozměrů a hloubky. "Sledujeme i to, s jakou úctou hrobník přistupuje k ostatkům, které se v hrobě při výkopu objeví,“ poznamenal autorizovaný hodnotitel Jan Hrdlička.
Od září 2008 tyto zkoušky absolvovalo patnáct hrobařů, po víkendu se k nim ve Velkých Karlovicích na Vsetínsku přidali čtyřiačtyřicetiletý Vilibald Thomas ze Šilheřovic u Hlučína a dvaatřicetiletý Štěpán Hamala z Valašska. "Dosud mě lidé brali jako obyčejného kopáče, touto kvalifikací chci zúročit svou dvacetiletou praxi v řemesle. Navíc získám osvědčení, které mi zůstane celý život,“ vysvětlil Thomas.
Štěpán Hamala z Velkých Karlovic se řemeslu hrobníka věnoval předtím, než v posledních letech začal jezdit s taxi. Nyní by se k původní práci rád vrátil. "Je to řemeslo jako každé jiné, ale najdou se lidé, kteří z hrobařů dělají alkoholiky a lidi z okraje společnosti. Přitom to tak není,“ uvedl Hamala.
V sobotu prozradil i myšlenky, které se mu honí hlavou při kopání hrobu. "Pokaždé při této práci myslím na své rodiče, kteří mě vychovali a již nežijí.“ Zároveň přiznal, že při této práci občas prožíval i krušné chvíle: "Nevadí mi, když zemře starší člověk nebo dospělý po bouračce. Ale když jde o dítě, někdy se neubráním slzám.“