Hradec Králové přišel o poslední tradiční potraviny

„Když jsme v roce 1991 začínali, byli jsme úplně první. Prodejnu v Mostecké jsme zprivatizovali v úplně první aukci v Hradci, která se konala v Klicperově divadle. Byla první, co šla do dražby,“ zavzpomínal spolumajitel Miroslav Hušek. V potravinách tehdy jako sedmadvacetiletý mladík pracoval a spolu s dalšími se rozhodli začít podnikat.

„Tehdy se ještě na benzinkách prodával jen benzin. My přišli s tím, že bylo otevřeno čtyřiadvacet hodin denně. Sedm dní v týdnu. První podnikatelé tehdy pracovali od rána do večera a k nám si pak zatelefonovali a taxikáři jim přijeli pro nákup. I na Štědrý den jsme měli zavřeno jen tři hodiny. V osm jsme zase otevřeli a už tu stála fronta,“ pokračoval ve vyprávění Miroslav Hušek. Takto firmu provozovali asi patnáct let. Zaměstnávali 60 lidí a dalších dvacet brigádníků. Pak přišly supermarkety, hypermarkety, vzhůru stoupal nájem za nebytové prostory, cena energií, a nakonec covid.

„Od té doby to šlo už jen dolů. Dnes máme posledních dvanáct zaměstnanců. Někteří jsou už v důchodovém věku, další už nějaké nabídky mají. Já teď budu likvidovat firmu a pak se nechám zaměstnat na osm hodin a domů půjdu s čistou hlavou,“ těší se šedesátiletý Hušek.

S oběma prodejnami se počátkem týdne přišly rozloučit desítky lidí. Účastníci se sešli před obchodem v Mostecké ulici a pak pěšky přešli přes pěší zónu do asi kilometr vzdálené pobočky na třídě Karla IV. Nechyběl svařák proti chladu, vaječný koňak na rozloučenou, transparenty ani trocha poezie. Přítomní napsali i své vzkazy zaměstnancům jako vzpomínku na léta s Erkem.

„Dvacet let tu pracovala moje mamka a já tu byla na první brigádě ve čtrnácti. Dělala jsem hlavně u lahůdkového pultu nebo jsem doplňovala zboží. Ale nejhorší bylo, když jsme měli hlídat a chytat zloděje. To znamenalo stát a koukat, to se táhlo. Navíc já nikdy nikoho nechytila,“ zavzpomínala s úsměvem sedmatřicetiletá Tereza.

Nostalgicky si připomenout zejména 90. léta přišla i Martina Erbsová. „Do Erka v Mostecké jsem chodívala na nákupy. Pamatuju večerní zvonění na okýnko. Ale je to asi nevyhnutelný. I když malé krámky v centrech zanikají, dokážu si představit, že by podobný krámek mohl dál existovat. Proto se mi líbí tahle akce. Že vlastně varuje: Bacha, když se sami nebudeme starat, tak budeme opravdu pouze jezdit do obchoďáků na okraji měst,“ míní Martina Erbsová.

„Lidé sami musejí vědět, v čem chtějí žít. Jedině sami ovlivní, jak bude vypadat místo, v němž žijí. Jestli to bude pulzující město, nebo se život přesune do obchodních center na okraji měst,“ míní jedna z organizátorek akce Ilona Mach. Upozornila, že akce proto nebyla myšlena jako recese, ale byla reakcí na proměnu města.

„Samozřejmě že se objevily i negativní komentáře, že Erko už delší dobu mělo o mnoho vyšší ceny než v supermarketech a nedokázalo tak konkurovat velkým marketům. Ale je to důsledek vysokých nájmů. Na druhé straně nabízelo téměř domácí atmosféru, kde se lidé potkávali,“ dodala Mach.