Článek
„Šlapal jsem do kopce nad nádražím v Dubí a pak dále nahoru k Vitišce. Najednou vidím vlhké místo. Na dvou metrech čtverečních jsem tam našel patnáct hřibů. To nešlo nezastavit,“ popsal Právu svůj víkend v Krušných Horách Rudolf Bárta, celoživotní cyklista a znalec české krajiny, jenž se nikdy netrmácel k moři, ale jak může, mizí v Česku do lesů.
„Lidi z lesa nosili plné košíky, babičky u silnice prodávaly mraky hub,“ dodal Bárta. Podle něho není třeba se teď prodírat podrostem, ale stačí chodit kolem velkých stromů. Bárta dokonce i přímo na lesní cestě našel dalších deset kousků.
Podobně nebývalé úlovky hlásí lidé na Vysočině, jakkoli je i ona dlouhodobě poznamenaná půdním suchem.
„Teď to roste asi skoro všude. Když sáhnete do půdy, je poměrně suchá, ale pokud tam to podhoubí je, tak houbám už stačí ranní rosa, která vzniká z rozdílů teplot. Příroda je úžasná v tom, jak málo jí stačí, aby se probudila k životu,“ říká Bárta.
A skutečně. „Každý den velký plný košík hlavně hřibů hnědých i několik smrkových,“ hlásí houbař Jirka z Poběžovic v Pardubickém kraji. Stejně bohaté na hřiby je okolí České Třebové.
„Dva plné košíky, a to jsme se ani moc neohýbaly,“ potvrdila paní Marie z Rakovníka.
Jiné to není pod Jeseníky. „Bylo mi líto to v lese nechávat. A tak jsem všechno posbíral a pak houby rozdával lidem před supermarketem,“ řekl Právu pan Ladislav ze Šumperka a pochlubil se ukázkovým vzrostlým pravákem.
Také jinak velmi suchá jižní Morava hlásí tu a tam nějaký úlovek. „Byli jsme ve Ždánickém lese tři a půl hodiny. Spousta mladých žampionů, ty ale nesbírám. Potom pýchavky, pár vysušených bedliček, jeden malý dubák, jinak sucho, sucho, sucho. Nakonec u auta ve škarpě bylo asi dvacet klouzků,“ napsal na webu nahouby.cz pan Václav, zatímco Hana ve Vysokých Popovicích našla 29 zdravých praváků v nízkém listnatém lese a asi deset křemenáčů a pár modráků.