Článek
Takovým hlídačem je i František Macka z Břeclavi. Konec léta a začátek podzimu tráví ve vinici nedaleko Lednice na Břeclavsku. „Hlídám tady už patnáct let,“ řekl Právu muž, který má ke zbraním velmi blízko. Není divu, ve své kariéře byl policejním pyrotechnikem i zkušebním komisařem zkoušejícím zájemce o zbrojní průkaz.
Ani v penzi nedokáže sedět doma a každý druhý den hlídá vinice. Skončí, až když vinaři odvezou poslední hrozen. Letos to bude nejspíše někdy v polovině příštího měsíce.
Nejlepší vinice světa: Jedna z nich číhá přímo za humny
„Špačky nelze podceňovat, jsou to opravdu učenliví tvorové. Finta, která zabere jeden rok, nemusí být v dalším účinná. A pokud se rozhodnou, že vinici obsadí, tak je stěží něco zastaví. Jsou nápadití,“ míní hotař.
Třeba v okolí zjistili, že srocování na drátech vysokého napětí je zdálky prozradí, ale pokud se usadí na konstrukci stožáru, jsou nenápadní.
V sousedním katastru Sedlece zkusili plašit nahrávkou psího štěkání. Pomohlo to, ale jen na chvíli. Za nějaký čas zjistili, že kromě zvuku jiné nebezpečí není, a nahrávku ignorují.
Hlad naučil ptáka chodit
Když se opeření lupiči nedostanou do vinice vzduchem, protože je Macka zahání střelbou, neváhají použít fintu. Třeba zkusili do vinice jít pěšky. „Stalo se, že si sedli nedaleko na pole. Po chvíli zmizeli, ale neviděl jsem je vzlétnout. Šel jsem tedy blíž a vidím, jak si to špacírují pěšky směr vinohrad. Měl jsem co dělat, abych je dostal pryč,“ vzpomíná.
Zatím je situace podle něj zvládnutelná. Ráno špačci vzlétají z porostů kolem rybníku Nesyt a letí za potravou, večer se tam vrací. Zatím jsou tady domácí špačci a jsou schopní si případně najít potravu i jinde, v kukuřici, nesklizené slunečnici a podobně. Jak ale bude nesklizených polí ubývat, poroste zájem o vinice. A až dorazí obávaná hejna ze severu, bude nejhůř. Macka si to vyzkoušel předminulou sezonu.
Vinobraní na Znojemsku nahradí Vinařské t(r)ipy
„Vinobraní končilo, další den zbývalo posbírat posledních devět řádků, tak jsem si balil věci do auta, že vyklidím maringotku. Najednou vidím obrovské hejno mířit na těch posledních devět řádků. Byla to tmavá vlna, přelévající se přes okolní vinohrad. Hnal jsem se k autu, než jsem vyprostil zbraň zpod dalších věcí, už tu byli. Ani jsem nestačil nabíjet. Vystřílel jsem veškerou munici a zahnal jsem je,“ popsal příhodu.
Na začátku práce hlídače bylo doporučení od známého. Patnáct let se už bývalý pyrotechnik do vinice vrací hlídat. „Vinaři mi volají sami. Asi to dělám dobře. Ohlídat vinice je otázkou mojí prestiže,“ dodal Macka.