Horská služba v Krkonoších obnovuje tyčové značení, ničí ho vandalové

„Hodně poničená je například cesta od horní stanice Medvědína přes Šmídovu vyhlídku na Masarykovu horskou silnici a dál k Vrbatově boudě. Chybělo tu přes 70 procent značení,“ uvedl mluvčí horské služby Marek Fryš a dodal, že na obnově se podílejí všichni, tedy dobrovolní i profesionální, členové horské služby.

„Co se týče výroby, tak nás je v Krkonoších asi 150 až 160 a na každého připadá mezi patnácti a třiceti kusy. Tyče vyřezáváme v terénu na místech, která určí lesní hospodáři,“ dodal Fryš.

„Je to záležitost, která sahá opravdu hluboko do minulosti, kdy si obyvatelé bud potřebovali vyznačit cesty. A protože zdejší prostředí opravdu znali, trasy, které jsou do dnešních dní tímto způsobem značeny, byly vedeny od prvopočátku v nejpříhodnějších terénních podmínkách a s důrazem na co nejbezpečnější přístup k objektům,“ řekl Novinkám a Právu historik Jan Luštinec z Jilemnice.

To, jak dlouhé silné a s jakým rozestupem se tyče instalují, závisí na terénu, kterým daná značená cesta prochází. Obecně se dá říct, že tyče jsou při osazování zhruba tři čtyři metry dlouhé a instalace je s rozestupem deset až dvanáct metrů. Při současných asi 160 kilometrech značených cest se jedná o zhruba 16 tisíc tyčí.

Roznos nebo rozvoz tyčí na místa instalace a následné pevné usazení tyče není zcela lehká práce. K zasazení do mnohdy kamenitého povrchu záchranáři používají ocelového pajsru s hmotností okolo deseti kilogramů. Pro zjednodušení i zrychlení práce si v průběhu roku na hřebenech vytvářejí úložiště tyčí, takzvané kužely, které mohou návštěvníkům připomínat indiánská týpí.

„Ale nejsou to přístřešky a prosíme návštěvníky hor, aby je tak neužívali. Renovace značení probíhá v důsledku poškození povětrnostními vlivy, ale bohužel také lidským faktorem,“ uvedl Fryš.

„Po zimní sezoně je paradoxně poškození daleko menší než po sezoně letní. Mnohokrát se setkáváme s telefonáty, ve kterých lidé oznamují, že potkali skupinu lidí, kteří tyče vytahují, zahazují nebo lámou. Tento druh vandalismu je pro nás naprosto nepochopitelný a pravděpodobně souvisí především s neznalostí významu důležitosti takto instalovaného orientačního systému,“ doplnil Marek Fryš.