Článek
Začalo to teplotou a příznaky virózy. Když teploty týden neklesaly a Honzíkovi zmodrala ústa a nehty, rozhodla se rodina vyrazit na kontrolu do krajské nemocnice. Tam zjistili, že má chlapec saturaci plic 60 procent, a tak jeli rovnou na ARO do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.
Covid měl u Honzíka těžký průběh. „Špatně se mu dýchalo,“ vylíčila chlapcova matka Božena Zvonečková.
Situaci ale komplikovalo Honzíkovo postižení. „Neumí mluvit, neřekne vám, co ho bolí, co ho trápí, že se mu špatně dýchá,“ doplnila Božena Zvonečková s tím, že ale jako matka, která zná své dítě, věděla, že je něco špatně.
U syna byla každý den. Těžké chvíle jí pomáhal zvládat manžel.
Dětských pacientů s covidem je letos více, potvrzují pediatři
Kvůli těžkému průběhu uvedli lékaři Honzíka do umělého spánku a nasadili mu antibiotika. Nejprve byl intubován, po sedmi dnech mu ale udělali tracheostomii a následně byl několik týdnů na umělé plicní ventilaci.
Kvůli komplikacím a zhoršení stavu putoval Honzík mezi nemocnicemi a různými odděleními. „Vše, co jsme prošli, tak byla Ústecká nemocnice, které teda hrozně moc děkujeme, že se o Honzíka fakt postarali, pak ho převezli do Vojenské nemocnice v Olomouci. Tam mu udělali kontrolní rentgen plic a zjistilo se, že má výpotek na plicích a na srdíčku, takže ho hned odvezli z vojenské nemocnice do Fakultní nemocnice Olomouc, tam se to jenom přeléčilo lékama, že se ten výpotek vstřebal. Byli jsme tam osmnáct dní a po osmnácti dnech jsme přišli sem do spádové nemocnice do Mostu,“ popsala chlapcova matka.
Honzík bojoval o život dlouhé týdny.
Pro rodinu to byly opravdu nelehké časy, báli se, že o Honzíka přijdou. Měl v důsledku covidu oboustranný covidový zápal plic, bakteriální infekci v krvi a museli ho také resuscitovat.
Problém se syndromem se ukázal i ve chvíli, kdy se chlapcův stav začínal lepšit. „Tím, že byl v umělém spánku a byl pod těžkými sedativy, tak spinkal a vůbec si to neuvědomoval. Horší bylo, když už mu léky pomalu vysazovali a zjistil, že je přikurtovanej, že je v nemocnici, to jsme se s manželem hrozně báli, protože jsme nevěděli, jak to vše bude zvládat, protože si šel po kanyle a prostě vše možné by ze sebe vytrhal a nevysvětlíte mu, že to nesmí, takže byl připoutaný,“ vzpomínala Božena Zvonečková.
Pětiměsíční holčičce s postcovidovým syndromem zmodraly končetiny
Podle primářky dětského oddělení v mostecké nemocnici Marie Váchové mají postižené děti většinou větší problém s odkašláváním. „Pokud se u nich covid projeví respiračním infektem, hůř se jim odkašlává, mají vysoké teploty, ta péče o ně je náročnější,“ popsala.
Honzík se naštěstí z nejhoršího dostal. „Teď je na tom velice dobře. Už chodí, hezký papá,“ usmívala se maminka.
Navíc chlapce už neomezují různé hadičky. „Nemá tu tracheostomii, vyndali mu cévku, takže zjistil, že už nemusí být připoutaný a že je svobodný, že už může vše, že si může hrát s telefonem, že může pít, že může jíst, že už ho vlastně nic neomezuje,“ dodala.
Když se Honzík poprvé po nemoci postavil, měli všichni radost.
„V pediatrii nás překvapují děti každým dnem. Už jsem zažila spoustu stavů, kdy jsem si říkala, to dítě se z toho nedostane, a dostalo se. Tady u Honzíka speciálně musím říct, že kdyby nebylo houževnatosti jeho maminky, která je celou dobu s ním, tak by ten chlapec nebyl tam, kde teď je,“ uvedla primářka Váchová.
„Necháme udělat dort, koupíme dětský šáňo, to má Honzík hrozně rád, nakoupíme hračky a uděláme si s manželem a synem oslavu,“ těšila se maminka začátkem dubna na návrat z dětského oddělení nemocnice v Mostě domů.
Oslavu museli zatím odložit, protože Honzík odjel s rodiči na rehabilitaci do Lázní Kynžvart, to ale podle jeho matky neznamená, že se neuskuteční.
„Jsme tu pátý den, máme to tu na měsíc a musím říct, že se Honzík vrátil do starých kolejí. Řádí už neuvěřitelně, takže máme radost, že se cítí už opravdu dobře,“ řekla Novinkám v pondělí Božena Zvonečková.
Lékař z Motola: Vážně nemocné děti mají šanci se po covidu zcela vyléčit
