Článek
Když syn v zastoupení své matky žádal otce o výživné, ten tvrdil, že už před několika měsíci poslat matce přes 1,7 milionu korun, přičemž část z toho mělo být právě výživné. Matka oponovala, že peníze byly vypořádáním kupní ceny za prodej nemovitostí, které byly ve společném jmění manželů. Soud nakonec exekuci na výživné zastavil s tím, že hoch neprokázal, že by blíže neidentifikovaná částka poslaná na matčin účet nebyla určena k jeho výživě, a hochovi uložil zaplatit náklady řízení, k čemuž pak přibyly i náklady u odvolacího soudu.
Ve stížnosti syn namítal, že peníze byly poslány v době majetkového vypořádání jeho rodičů a nebylo jasné, za co vlastně jsou. Upozornil, že v době řízení mu bylo 15 let, a přesto mu soudy nařídily, aby svému otci platil.
Senát ÚS se soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem upozornil, že v podstatě sporu, tedy výživném, nenašel u soudů chybu. Jinak tomu ale bylo u rozhodnutí, aby hoch platil náklady řízení. „Zvláštní okolnosti zde spočívají v tom, že to byl v prvé řadě otec, který neoznačil řádně a nezaměnitelně účel platby, navíc dle okresního soudu svá tvrzení neustále měnil podle toho, co vyšlo v řízení najevo. Byl to tedy on, kdo zavinil nařízení exekuce i nutnost vedení řízení o její zastavení,“ upozornil Lichovník.
„Stěžovateli nemohou být přičítány k tíži následky jednání, které nemohl v době své nezletilosti ovlivnit, v době řízení za něj jednala jeho matka. Výše uvedené neznamená, že by nezletilý účastník nemohl nést náklady soudního řízení, nicméně v tomto konkrétním případě jsou uložené náklady zjevně důsledkem neshody mezi rodiči, které jsou nedůvodně přenášeny na jejich syna. Přitom občanský soudní řád umožňuje, aby nyní již zletilého stěžovatele ochránily před důsledky neshod jeho vlastních rodičů,“ dodal Lichovník.
