Hlavní hygienička Rážová: Z koncertů a divadel nákazy prakticky nemáme

To je otázka na křišťálovou kouli, ale máme nějaké prognózy. Čísla zřejmě půjdou ještě nahoru, ale věřím, že opatření, která jsme zavedli, hlavně roušky všude uvnitř, sníží šíření viru. Je ale potřeba minimálně čtrnáct dní na to, aby se projevil efekt. Další faktor je zodpovědnost nás všech za své chování. „3R – roušky, mytí rukou, rozestupy“ bychom všichni měli dodržovat.

Nemůžeme vyloučit, že opatření zpřísníme. Ale vezměte si, že některá z nich platí už od prvního září, efekt se může projevit už dřív. V největším ohnisku, což je Praha, opatření běží už týden.

Jedna z možností je omezit počet osob na hromadných akcích. Jednoduché opatření je stáhnout produkci hudby v restauracích na menší decibely, aby se lidé slyšeli v běžném hovoru a nemuseli na sebe křičet. Lidé tam většinou konzumují, takže nemusí mít roušku. Přitom si ale povídají, a když se musí překřikovat, tak je větší pravděpodobnost, že vyloučí více viru, a rozprskávají ho na větší vzdálenost. V Irsku toto opatření zavedli.

Na koncertech je dnes povinnost roušek všude, hromadné akce jsou omezeny počtem. Nemáme ale v evidovaných případech z kulturních akcí, jako jsou koncerty a divadla, žádná ohniska. Zdroje nákazy z takových akcí prakticky nemáme.

Ano, to je předmětem epidemiologického šetření. Epidemiolog dostane potvrzený případ člověka, který má pozitivní test, ptá se ho, kde se pohyboval a snaží se vypátrat nejpravděpodobnější zdroj nákazy. Ptá se, jestli je někdo nemocný v rodině nebo v práci, a zjišťuje další kontakty.

První dvě kritéria jsou, zda byl nakažený s někým v kontaktu déle než patnáct minut v blízkosti menší než dva metry. Čím těsnější kontakt, tím se zvyšuje riziko nákazy. Epidemiologicky nejvýznamnější kontakty jsou rodinní příslušníci, pak samozřejmě návštěvy restaurací, to bývá dost často ve smyslu, že tam jde uzavřená skupina osob slavit maturitní večírek. Nebo třeba svatby. Stačí, aby tam byl jeden člověk, co vylučuje virus, a jsou z toho ohniska, která řešíme prakticky po celé republice, jde třeba o skupiny i o padesáti lidech.

Číslo nakažených samozřejmě narůstá, protože skončilo léto, lidé se vrátili z dovolených, rozjely se různé večírky, z jara se přesunuly oslavy maturitních výročí a podobně. Jeden třeba neví, že je nakažený, nebo mu je špatně, a nechce o večírek přijít.

Nemůžeme vše posuzovat optikou Prahy. V Praze je situace skutečně nejhorší a pražská krajská hygienická stanice má denně kolem tří stovek případů. Ministerstvo zdravotnictví se teď snaží posílit trasovací kapacitu pražské hygienické stanice, tam jsou zapojeni všichni zaměstnanci. Pomáhají jim kolegové z jiných krajských hygienických stanic, medici, armáda, a nyní se snažíme posílit kapacity zdravotníky, kteří nejsou lékaři, určitý počet studentů, kteří by pomáhali obvolávat kontakty, poskytne i ČVUT. To se týká především Prahy, ta má největší přetlak.

Česká pobočka WHO trochu zkreslila to, co bylo řečeno. Trasujeme a budeme trasovat. Epidemiologové i nadále budou šetřit významné kontakty, což jsou nejen lidé, kteří jsou nejbližší těm nakaženým, ale jsou to i ti, u nichž je vysoké riziko, že by mohli být zdrojem nákazy pro citlivé skupiny: například když někdo pracuje ve zdravotnictví, je epidemiologicky významným kontaktem. My ale posilujeme kapacitu na tzv. druhé a třetí hovory, což budou dělat právě studenti a pracovníci nelékařských povolání.

Takzvané mediálně známé samotrasování, které bude spíš a hlavně sebereportování, pomůže určitě. Ono se to už částečně děje. Nakažený už teď dostává prostor, aby si vzpomněl na všechny, se kterými byl v kontaktu, sepsal si je, dodal k nim telefonní čísla a případně mailové adresy a lidé si tyto informace stejně předávají mezi sebou.

Já sama, když jsem se dozvěděla, že jsem pozitivní, jsem hned volala svému muži a svému synovi, aby šli do karantény, a informovala jsem i kolegy z práce, že je možné, že se jim ozve hygienická stanice. Hledáme rychlejší formu sdílení kontaktů, aby se daly přidat do systému Daktela a k hygienikům se dostaly rychleji. Je to určitě dobrá věc.

V zásadě by se měli testovat jen ti, kteří mají příznaky. Ti, kterým je špatně, vědí, že mají zdravotní problém. Pak máme epidemiologické indikace: objeví se ohnisko nákazy, a vyšetření indikují hygienici. Základním indikátorem by měl být praktický lékař.

Probíhá intenzivní denní monitoring kapacity intenzivní péče. Zajišťuje ho celkem čtrnáct lidí, v každém kraji jedna osoba, pod vedením integrovaného řídícího systému. Denně monitorujeme všechna lůžka nejen na jednotkách intenzivní péče a každý den víme, kolik lidí je hospitalizovaných, kolik s těžkým průběhem a kolik vyžaduje vysoce intenzivní péči.

Přestože za posledních čtrnáct dní obecně stoupl počet hospitalizovaných i těch, kteří jsou v těžkém stavu, tak rozhodně nehrozí vyčerpání kapacit. Je to jeden z hlavních ukazatelů, který sledujeme velmi podrobně.

Stát se to asi může, hodně to záleží na organizaci zdravotní péče. Nicméně pacient s covidem nemusí ležet vždy jen na infekci, může ležet i na jiném odděleni, pokud je zajištěna jeho izolace a nějaký bariérový režim v míře odpovídající infekčnosti choroby. To je běžná praxe u rady jiných infekčních onemocnění. No a pokud již v dané nemocnici není místo, tak se musí hledat v jiné nemocnici – to není nic neobvyklého.

Tyto informace dostáváme vždy jednou týdně, ale obecně můžu říct, že pokud byly školy zavřené, tak především z důvodu nemocí učitelů. Podle posledních zpráv se nákaza vyskytla ve 144 školách. Některé třídy byly uzavřeny i z důvodu onemocnění dětí. ale to se týkalo asi jen patnácti tříd v základních školách v celé republice. Celkem evidujeme asi 15 uzavřených škol kvůli koronaviru, přibližně polovinu z nich uzavřeli ředitelé z důvodu onemocnění pedagogů.

Zatím to určitě není na stole.

Musí je nosit ve společných prostorách. Relevantní opatření to určitě je. Ve společných prostorách se nesetkává jen homogenní kolektiv jedné třídy, je tedy určitě bezpečnější, aby roušky nosily.

Nejsem asi správná osoba, která rozhoduje o distribuci ochranných prostředků. Děti mohou mít i šité roušky a většina rodičů má určitě ještě z jara látkové roušky, které se dají opakovaně použít.

Tyto údaje nám chodí každé pondělí a minulý týden to bylo okolo šesti tisíc. Zbytek jsou ti, co mají vystavené neschopenky.

Volby by ovlivnit neměla. V nově přijatém volebním zákoně je povinnost předložit krajským úřadům jmenné seznamy lidí v karanténě, a to den před volbami. Bude možné volit v autě, případně pokud bude nějaké zařízení typu nemocnice uzavřené kvůli karanténě, pak budeme tuto informaci dávat k dispozici volebním komisím a přijdou tam vojáci s urnami.

Systém nastavený je, ministerstvo vnitra s námi jednalo po celé léto a nyní probíhá školení volebních komisí, jsou zajištěny i ochranné prostředky. Na volby jsme připraveni dobře.

V tom je celý problém tohoto nového viru: není na něj specifický lék a specifické očkování, látka se teprve vyvíjí. Vakcína, kterou vyvinulo Rusko, je z jejich pohledu velký úspěch, ale my, jakožto, členové EU nakupujeme očkovací látku se zeměmi EU a myslím, že je to správná cesta.

EU má přísně nastavené podmínky k tomu, co se může pustit na trh s léky, a testování musí proběhnout za přísných bezpečnostních opatření. Ukazuje to případ společnosti Astra-Zeneca. Nepodceňují se projevy něčeho ne úplně standardního a vývoj vakcíny to nezastaví, jen zpomalí. Avizovali, že by očkovací látku mohli mít na trhu na konci roku a když třetí fáze testování proběhne dobře, je šance, že bude k dispozici na jaře roku 2021. Firem, se kterými EU jedná, je více, a je to o politice, od koho očkovací látku koupí.

Jako členská země EU jdeme cestou EU. Bezpečnost očkovací látky je mnohem vyšší. Nemám tolik informací, jak přesně probíhalo testování u ruské vakcíny. My jsme jasně deklarovali, že budeme vakcínu nakupovat společně se zeměmi EU.

Do té doby bude rouška efektivní ochranou, ale musíme se intenzivně věnovat i hygieně rukou, velkou roli hrají i rozestupy. Kombinace těchto tří faktorů je základ.

Do určité míry se dá říci, že tento proces u nás už probíhá.

Virus se zatím šíří kontrolovaně, a máme tu výhodu, že naprostá většina lidí je z mladších věkových skupin a většina onemocnění probíhá lehce. Sama jsem byla pozitivní, jak ví celá republika, a patřím k těm, kteří jsou doma, do nemocnice jsem nemusela a jsem tomu ráda.

Chci ale svou zkušenost sdílet. Není to lehká viróza, která přejde. Vrací se mi stavy teplot, i když teploty nemívám, únava a velké bolesti hlavy. Chodí to ve vlnách. Dnes (v pátek) mi končí izolace a nejsem ještě úplně bezpříznaková, takže jsem podstoupila další test. Mám stále rýmu, i když naprosto minimálně, i bolesti svalů.

První příznaky se objevily v úterý večer, po tiskové konferenci k chytré karanténě. V noci jsem měla velké svalové bolesti a velké bolesti hlavy. Ráno jsem jela na test, zjistila jsem, že jsem pozitivní, a od té doby jsem doma.

Z trasování je možností víc. Nejspíš to bylo v práci při kontaktu s novináři, protože jsem tam jednou byla asi dvacet pět minut, část z nás neměla roušku, ani já, protože jsem si ji zapomněla vzít, když jsem šla na rozhovory. To je asi nejpravděpodobnější možnost. Pozitivní jsou ale i další tři kolegové v našem týmu a stále se hledá společný zdroj. Pracuje na tom pražská hygienická stanice.

Je to správné, protože na tom jednání jsme měli roušky a pan premiér respirátor. Seděl ode mě asi čtyři nebo pět metrů daleko na druhé straně stolu a používali jsme mikrofony.

Určitě, kdybych dělala epidemiologické šetření, tak bych člověka, který měl respirátor a seděl v dostatečné vzdálenosti, nehnala ani na testování, ani do karantény.