Článek
Kdy naposledy vezl kočár rakev k hrobu, není jasné. Pamětníci si vzpomínají, že to mohlo být ještě počátkem 60. let minulého století.
A to přestože po únoru 1948 se komunisté snažili, aby byly pohřební kočáry zlikvidovány. Ten z Příbora se však nakonec podařilo stejně jako mnoho jiných zachránit.
„Moje domněnka je, že aby ho zachránili, tak jej sundali z kol a postavili jen na nápravu, aby vypadal jako nefunkční. Navíc zmenšili otvor do té garáže, takže by nevyjel,“ nastínila Kristýna Jaklová.
Ta je přímým potomkem rodiny Busků, vlastníků pohřebního ústavu. „Poslední majitelkou z naší rodiny byla moje prateta Marie Busková,“ objasnila.
Fantastický objev, u Pompejí našli zachovaný obřadní kočár
Informací hlavně o tom, jak se kočár dostal do Příbora, má Jaklová málo. „Co víme je, že v roce 1911 byla postavena kočárovna, současná garáž, a že ve stejném roce dostal stolařský mistr Vendelín Busek jako jediný ve městě koncesi na pohřbívání vozmo,“ sdělila Jaklová s tím, že kočáry měl pohřební ústav dva.
„Jeden takzvaný vídeňský a druhý jednodušší, který byl asi určený pro chudší pohřby,“ míní.
Díky Václavu Obrovi, odborníkovi na historické kočáry a současně řediteli Muzea historických kočárů v Čechách pod Kosířem na Prostějovsku, Jaklová zjistila, kdo je pravděpodobným výrobcem kočáru. “
Pan Obr a jeho kolega při průzkumu pod krytkou jednoho z kol objevili původní značku Carl Blaha Wien,“ prozradila s tím, že Obr současně dohledal kdy, kde a kým byl kočár v roce 1922 restaurován.
Postará se o něj stát
Co si Jaklová pamatuje, stál kočár vždy jen v garáži. „Chodili jsme se na něj jako děti dívat,“ zavzpomínala žena, která když převzala rodinný dům i s kočárem, rozhodla se mu zajistit důstojnější budoucnost.
„Tížilo nás, že v garáži oba kočáry jen pořád stojí a že podmínky tam nejsou takové, jaké by si zasloužily. Proto jsme pro ně i pro ostatní věci patřící k bývalé pohřební službě jako lampy, uniformy, klobouky, textilie nebo svícny hledali lepší využití. Měla jsem za to, že by byla škoda je nevystavit pro veřejnost,“ vysvětlila Jaklová.
A protože nemá koně ani ambice provozovat pohřební službu a restaurování kočárů by bylo nákladné, tak rodina hledala někoho, kdo dokáže historickým vozům vrátit původní lesk a krásu a zároveň je uchová dalším generacím.
Tím se nakonec po měsících hledání stane státní Národní hřebčín v Kladrubech, kam už byl převezen. Novinkám to potvrdil Jiří Šlesarik, náměstek ředitele pro právní služby a styk s veřejností.
Největší pohřební kočár na světě málem skončil v Itálii, mají ho v Čechách pod Kosířem
„Kočár tohoto typu, myšleno kočár pohřební, ve sbírce hipomobilií národního hřebčína chybí. Naším záměrem je jej po odkoupení prezentovat široké veřejnosti v naší stálé expozici, případně v zápřeži na akcích národního hřebčína, jako je například Den starokladrubského koně. Občasně bychom jej také užívali k funerálním účelům,“ prozradil.
Upozornil, že unikátnost kočáru je v tom, že má původní povrchovou úpravu a nebyl v historii nijak upravován.
„Zcela výjimečné je zachování původních textilních částí, jako je zdobené čalounění kozlíku včetně původního krycího přehozu. Kočár má také původní nápravy s vyraženým vídeňským výrobcem a zdobenými maticemi kol se značením výrobce. Dochovala se i původní oj s váhami. Kočár byl uložen v suchém a tmavém prostředí, což přispělo k tomu, že se dochoval pojízdný a v dobrém stavu,“ poukázal Šlesarik.
Jaká je cena pohřebního kočáru, který pamatuje ještě Rakousko-Uhersko, ani jedna ze stran nesdělila. „Pro nás má hlavně emoční cenu, ta je nevyčíslitelná,“ řekla Jaklová.
Přiznala, že když při převozu postavili kočár restaurátoři angažovaní hřebčínem zpět na původní kola, cítila radost i zadostiučinění. „Vypadal opravdu skvostně,“ uzavřela.
