Historické lži a nacionální rétorika, reaguje historik na skandální maďarský článek o okupaci

V předvečer 21.srpna zveřejnil provládní maďarský deník Magyar Nemzet článek, ve kterém mimo jiné popisuje invazi v roce 1968 jako promarněnou šanci na připojení části jižního Slovenska k Maďarsku. Na dějiny by podle autora Ágostona Balázse měli Maďaři pohlížet maďarským pohledem. Podle jeho slov nemohli Maďaři být okupanty na Maďary obývaném území, kde byli maďarští vojáci vítaní jako osvoboditelé.

Podle historika Michala Stehlíka je vítání maďarských vojáků spíše Balázsovým zbožným přáním.

„Nemáme doklady o tom, že by zde vůbec fungoval pocit ‚osvobození‘, to v žádném případě. Byla to okupace zvenčí a moment maďarského vojáka u maďarského obyvatelstva nehrál takovou roli, jakou by si přál autor článku,“ vysvětluje Stehlík.

„Je to vnášení historické lži a nacionální rétoriky do historické události. Nehledě  na to, že autor používá pojem Horní Uhry, aby poukázal na to, že jde o nedělitelnou součást někdejší svatoštěpánské koruny, tedy Velkých Uher,“ dodává.

Samotné Balázsovo volání po maďarském pohledu na událost nevnímá jako výrazný a často vyskytující se názor.

„Naopak, maďarští představitelé se již v roce 1989 omlouvali za účast svých jednotek na okupaci, ostatně, byly to i názory tehdejších studentských vůdců společenské změny v Maďarsku, mezi které patřil i Viktor Orbán. Tedy nikoliv, tyto krajní názory dívající se na okupaci jako na šanci revidovat hranice, ty jsem nezaznamenal,“ říká.

Další provokativní tezí článku je také to, že mohlo být v roce 1968 dosaženo spravedlivé úpravy hranic založené na etnické příslušnosti. To ale podle Stehlíka prakticky nemohlo.

„Šlo primárně o obsazení Československa s cílem pacifikace reforem a nastolení poslušného režimu. Nikdo nevznášel územní požadavky, to by mohlo maximálně ještě zhoršit situaci, nebylo to prostě vůbec tématem,“ osvětluje.

Podle Stehlíka si Sověti na takové věci dávali pozor. „Pokud by v tom Sovětský svaz viděl problém ve vztahu Slováci-Maďaři, patrně by jednotky nevyjely, jako tomu bylo např. u východoněmecké armády, která na naše území nevstoupila právě v obavě z válečných reminiscencí,“ vysvětlil historik s tím, že to podle všeho nikdo za příliš problematické nepovažoval.

Pravdou není podle Stehlíka ani to, že Benešovy dekrety platí dodnes a že slovenský stát odebírá půdu a lesy maďarským vlastníkům i  v roce 2023.

„Opět vysloveně manipulační a lživá teze. Maďarská menšina na Slovensku je na tom nyní tak, že má maximum národnostních práv. Zároveň zde není silná politická strana, která by reprezentovala Maďary v slovenském parlamentu, není zde tedy ona nacionální linka natolik silná, aby se dokázala projevit i politicky,“ vyvrací Stehlík.

„Na druhé straně je fakt, že Orbánovo Maďarsko se snaží na jihu Slovenska v maďarských obcích investovat a pomáhat i finančně, aby ukázalo, že se o „svoje“ stále stará, to je systematické udržování spojení se záměrem v případě výhodné situace nebezpečně rozehrát znovu národnostní kartu v případě hranic,“ poznamenává historik.