Havlíček: Život se musí začít pomalu rozbíhat

Ano, doporučím to. Myslím si, že pandemická situace se tím, co chceme udělat, nezmění. Je to psychologická věc. Rozumím tomu, že situace není dobrá, ale my pouze částečně dootevřeme to, co dnes je zavřené. Polovina obchodů je otevřená, druhá polovina buď zavřená, anebo samizdatově otevřená. Pro nás už je dál neúnosné, že bude ve velkém obchodu část sortimentu za šňůrou. Ta šňůra tam není z hecu, ale proto, že bychom neobstáli u Ústavního soudu, protože bychom vytvářeli nekalou konkurenci.

Tímto aktem rozhodně nekopírujeme prosinec. Tehdy se uvolnily restaurace, hotely, služby, obchody, školy, navíc to bylo těsně před Vánoci, kdy byly obrovské davy lidí v obchodech. V současné době pouštíme pouze část obchodů. Stojí služby, restaurace, ubytování, a navíc není vánoční sezona. I po dohodě s krajskými epidemiology pouze dáváme celému obchodu režim a systém. Těch obchodů už není zase až tolik.

Tím, že to podmíníme po­užíváním respirátorů u prodejců, si naopak myslíme, že to může pomoci. Jednal jsem se šéfem Asociace obchodních center Janem Kubíčkem. V obchodních centrech budou i kiosky s respirátory a on je připraven zabezpečit, že někde budou respirátory rozdávat zdarma. Tím pádem se dostaneme do situace, že se respirátory dostanou více mezi lidi a ti je pak použijí třeba v hromadné dopravě.

To uvidíme v pátek. Pro mě je podstatné to, že ministr zdravotnictví Jan Blatný drží svůj postoj, kdy říká, že toto nepovažuje za rozvolnění, ale uvedení věcí do systémového stavu.

Určitě to neiniciuji kvůli Ústavnímu soudu, to bych popřel to, co jsem tady dělal poslední tři měsíce. V prosinci jsem rovněž byl hlavním strůjcem uvolnění. Mojí úlohou v rámci vlády je neustále předkládat argumenty, pokud to dává smysl, proč otevřít. Na jednu stranu chápu, že bojujeme s epidemiologickou situací, na druhé straně tady máme desítky tisíc nešťastných živnostníků a firem, kteří jsou v cílové rovince. Pokud něco neuděláme, tak nejenže stát vykrvácí na dotacích, ale ani to nebude stačit a ty firmy skončí a budou to rodinné tragédie.

Pokud vím, Ústavní soud rozhoduje o nouzovém stavu na podzim, kdy se vytvořilo takové konkurenční prostředí, kdy hypermarkety mohly prodávat hračky nebo sportovní zboží, ale nemohly to prodávat specia­lizované prodejny. To jsme změnili, přešli jsme na takzvaný belgický model, který prodej tohoto zboží ve velkých obchodech zakazuje. Předtím jsme měli rakouský model, který to nechával volně a vytvářel nefér konkurenci.

Jsme v pandemické válce. Když se podíváme na celou Evropu, tak toto řeší v každé zemi. Na jaře jsme byli šampiony a na podzim jsme byli nejhorší. Irsko bylo před Vánoci šampionem, během ledna se stalo nejhorším v Evropě. Jde to nahoru dolů.

Takže zavření hrozí vždy. Tady není nikdo viníkem. Tím nejsme ani my, ani opozice, ani obyvatelé, firmy a živnostníci. Všichni jsme oběti. Snažíme se najít přijatelná pravidla hry, abychom ochránili zdraví a zároveň nezničili ekonomiku, rodiny, něco, co se tady 30 let budovalo. Chceme taky umožnit svobodný pohyb. Pro každého je důležité něco jiného. Někdo řekne, že je pro něj nejdůležitější zdraví, někdo řekne, že bojuje o střechu nad hlavou, a pro dalšího je nejdůležitější svobodný pohyb.

Obchody budeme sledovat, za dva až tři týdny uvidíme, jak se to vyvíjí. Nejsem epidemiolog, ale na druhou stranu, jakkoli si jich nesmírně vážím, nikdo nás nepřesvědčil o tom, že zrovna obchody jsou problémovým místem. Je to spekulace, pojďme se o tom přesvědčit. Pokud se to po třech týdnech začne lepšit, můžeme otevřít služby.

Musíme vytvářet paralelní život. Přece nebudeme zavření do Vánoc. Situace je vážná a musíme ji přežít, ale přece nebudeme přežívat tak, že se zavřeme doma a dva roky nikdo nevyleze ven. Musíme vytvářet řešení ve smyslu respirátorů, testů, očkování a začít život pomalu rozbíhat.