Hasičský expert o zásahu v Bohumíně: Šance na přežití byla nepatrná

Ano, existuje na takový postup vyhláška a také metodický bojový list, který upřesňuje, jak postupovat u výškových budov. Samozřejmě je tam ale vždy řada věcí, které postup mohou ovlivnit.

Velitel zásahu musí vzít v úvahu podmínky požáru, jak vypadá, jak jsou ohroženi lidé, kolik jich je, jakou má k dispozici techniku a kolik lidí, a podle toho volí. Hlavním cílem je samozřejmě zachránit lidi a majetek.

Z běžného bytu i ve vysokopodlažním domě, když tam hoří, lidé dokážou uniknout po chráněné únikové cestě, což je samostatné schodiště.

Pak jsou ale případy, což se stalo v Bohumíně, že ti lidé nedokázali uniknout, protože se nedostali přes hořlavinu, která byla na vchodových dveřích.

Když mají hasiči polohu, že se tam mohou dostat výškovou technikou, tak se samozřejmě snaží její pomocí ty lidi zachránit.

Ale současně dělají tzv. vnitřní zásahovou cestu, kdy se buduje dopravní a útočné vedení s vodními proudy do toho podlaží, kde hoří, do podlaží nad ním i pod ním. A samozřejmě pak rozhoduje rychlost.

V Bohumíně to bylo tak, že akcelerát, tedy nějaká hořlavina (žhář tvrdil, že to byl benzín, koupený na čerpací stanici – pozn. red.), vlastně zapálil celý byt a zejména odřízl lidem únikovou cestu. Oni se neodvážili proniknout přes tu chodbu, která už hořela, a zůstali v bytě.

V době příjezdu hasičů (pět minut po ohlášení požáru) byt hořel v plném rozsahu, což znamená, že byl zcela zakouřen. Lidé totiž vlastně neuhoří, oni se otráví toxickým kouřem a teplotou, která tam vznikne. Takže to proběhlo strašně nestandardně a rychle. Část z těch lidí se snažila zachránit skokem na vedlejší balkon, což se čtyřem podařilo, ostatní tam bohužel zůstali.

Ta není prostředkem pro záchranu z výškových budov. Netrefíte se. Zkuste skočit z třiceti metrů do něčeho, co má půdorys čtyřikrát čtyři metry. To z té výšky vidíte jako krabičku sirek.

(Hasiči se na místě i tak snažili matraci umístit pod okna domu, což bylo kvůli terénu obtížné, a než ji stačili nafouknout, lidé už skákali dolů. Navíc, matrace je použitelná jen pro jeden dopad z takové výšky a pak se musí znovu nafukovat. To však trvá asi třicet vteřin. Kdyby do ní dopadlo více lidí naráz, nejspíš by nepomohla vůbec – pozn. red.)

Samozřejmě vnitřkem. Použitá výšková technika tam nedosáhla. Bylo to nad úrovní třiceti metrů. Ta výšková budova je ale celá stavěná tak, aby tam byla tzv. vnitřní zásahová cesta. Je tam jiný typ schodiště než v normálním paneláku s pěti podlažími, aby to umožnilo lidem bezpečně z toho domu odejít.

Balkon není úniková cesta, to je nouzová věc, kdy zoufalí lidé zariskovali a bohudík se jim povedlo přeskočit na vedlejší balkon. Naštěstí pro ně nebyl zasklený.

Ne, nebyla. Byla tam rodinná oslava a ten člověk využil toho, že v bytě bylo hodně lidí. Víte, když se do mimořádných událostí, jako je požár či výbuch, dá dobře připravený úmysl lidi zabít, tak se ten čin může podařit. A tady to bylo všechno plánované. Už třeba to, že si tu hořlavou kapalinu přinesl s sebou, dokazuje, že věděl přesně, co dělá.

Nebyl jsem tam. Generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR sestavil vyšetřovací komisi, v níž jsem, a dnes kvůli tomu jedu na místo. My to zhodnotíme. Podle dosavadních shromážděných materiálů tam ale nevidíme nějaké pochybení, které by mělo vliv na celkový zásah a na úmrtí těch lidí.

Nechme ale vyšetřovací komisi, aby to zanalyzovala. Máme veškerá data, hovory, časy, to vše se zaznamenává automaticky. Budeme hovořit i s veliteli zásahu. Na druhou stranu se mi vůbec nelíbilo, co veřejně vykládala jedna paní odtamtud, že se půl hodiny nic nedělo.

To sice mohla, ale svými výroky ty hasiče šíleně poškozovala. Samozřejmě chápu, že ten pozorovatel jednak nevidí všechno, což ona rozhodně neviděla, co se děje uvnitř, co tam hasiči dělají. A zadruhé je jasné, že se každá minuta prodlužuje desetkrát, protože ten člověk to vnímá v danou chvíli jinak. My ale nejsme v žádném filmu a seriálu, kde je všechno hned.

Zkuste si vyběhnout s těžkou hadicí, s maskami na obličejích a vybavením do jedenáctého patra. (Mohlo jim to trvat kolem čtyř minut. Teprve pak mohli začít hasit. Jenže v té době už v bytě nebyl nikdo naživu a pět nešťastníků právě skákalo z okna – pozn. red.)

Tady byl problém v tom, že šlo o útok na nějakou oslavu v bytě, kde byl abnormální počet lidí, a že to bylo zapáleno úmyslně, aby se těm lidem znemožnil únik.

A k tomu to bylo strašně rychlé. Normální byt vám sice taky rychle hoří, ale tohle bylo ještě urychlené.

Obecně platí, že jestliže vznikne požár, snažím se hasit, ale ne tak, aby mě to ohrožovalo. Hned také musím oznámit na tísňovou linku, že u mě hoří. Pak je třeba co nejrychleji uniknout na chodbu a zavřít za sebou vchodové dveře, aby ten požár nebyl živený. Nezamykat, prostě zdrhnout.

Když zjistíte, že požár není přímo u vás, tak se musíte nejprve podívat, zda je úniková cesta plná dýmu. Pokud ano, vraťte se do bytu a utěsněte vchodové dveře. Připravte si nějaký jednoduchý hasicí prostředek a dejte si na ústa nějakou tkaninu na ochranu proti sazím, které jsou jedovaté. A samozřejmě musíte o sobě dávat vědět, křičet o pomoc.

Když už vás to dotlačí tak, že neuniknete, je třeba se uchýlit do nějaké místnosti, která je dosažitelná zvenku, např. balkon, na kterém máte větší šanci přežít.

Hlavně jde o to, aby se váš byt nezaplnil kouřem, nedělat průvan ze schodiště. Když už je tam kouř a horké plyny, tak aspoň nechoďte vzpřímeně. Nejnižší teplota je u podlahy. To jsou ale jen kusé rady. Je to vážně na delší školení.