Hasiči z Liberce zachránili po telefonu horolezce na Matterhornu. Ocenil je Zeman

Díky duchapřítomnosti dispečerů i moderní technice bylo možné pomoc z Liberce rychle zařídit. Za tento počin si nyní dispečeři Tomáš Fotr a Daniel Jarolím vysloužili ocenění Zlatý záchranářský kříž. Ve středu jim ho na Pražském hradě předal prezident republiky Miloš Zeman.

Telefonát z Matterhornu přijímal na libereckém operačním středisku v pondělí 2. července 2018 po půl deváté večer operační technik Tomáš Fotr.

„Byla to naprosto atypická situace,“ vzpomíná na okamžik s odstupem. „Hovor jsme nepřijímali na tísňovou linku, ale na pevnou linku. Muž, který volal, totiž spolupracuje na krizovém řízení, má číslo na naši pevnou linku, protože s námi komunikuje v rámci své práce,“ vysvětluje praporčík Fotr.

Horolezec na Matterhornu se rozhodl zavolat do Liberce, protože to byla jedna z posledních možností, která mu zbývala. Už předtím jeho volání o pomoc odmítli vyslyšet italští záchranáři, protože se jim zdálo, že vzlet jejich vrtulníku na Matterhorn je vhledem k denní době i nepříznivým povětrnostním podmínkám nebezpečný.

Volání do Liberce byla trefa do černého i z jiného důvodu. Sloužící operační technik Tomáš Fotr je totiž sám horolezcem.

„Lezl jsem v Alpách i na Kavkazu. Oblast kolem Matterhornu jsem trochu znal, lezl jsem na protější kopec, Monte Rosu. Takže jsem si dovedl představit, jak to tam vypadá. Hned jsem tušil, o jakou výstupovou cestu mohlo jít a mohl jsem se ptát na konkrétní věci i na základě mých horolezeckých zkušeností,“ vzpomíná operační technik na okolnosti telefonátu z Alp do Liberce.

Spojení s českými horolezci několikrát vypadlo. Na Matterhornu v tu chvíli fučel silný vítr, pršelo a teplota vzduchu byla okolo 2 stupňů Celsia. Horolezci byli promrzlí, vyčerpaní a neměli síly na návrat do horské chaty, odkud svůj výstup začínali.

Přesto se Tomáši Fotrovi podařilo i díky informacím od horolezců přesně lokalizovat polohu české skupiny a získat další důležité informace o místě ubytování (městečko Breuil-Cervinia), směru výstupu i nadmořské výšce.

Veškeré informace pak Fotrův kolega, liberecký operační důstojník Daniel Jarolím předal na národní operační středisko hasičů, které dále koordinovalo záchranné práce ve spolupráci s policejním prezidiem a italskou policií.

„Tím, že to šlo touto mezinárodní cestou, se zřejmě vytvořil tlak na italské horské záchranáře, kteří nakonec s vrtulníkem odstartovali a letěli české skupině na pomoc,“ shrnuje Tomáš Fotr. „Muselo to jít velmi rychle. Protože když jsme horolezcům asi po hodině a půl volali zpět, byli už v bezpečí na své chatě,“ dodává liberecký profesionální hasič.

Co ho po úspěšné záchraně napadlo? „Byla to euforie,“ vybavuje si. „Hned jsem si tehdy vzpomněl, jak jsem kdysi bivakoval na Mount Blancu, ve čtyřech tisících metrech, zakopaný s osmi dalšími lidmi, v nulové viditelnosti. Říkal jsem si, že kdybych tehdy měl telefon, tak bych taky volal, ale spíš jen mámě, abych se s ní rozloučil,“ směje se s odstupem času Tomáš Fotr.

Mimochodem ve stejné době, kdy došlo k záchraně české skupiny, probíhalo na Matterhornu také pátrání po skupině ukrajinských horolezců, které se ovšem nepodařilo vypátrat tak rychle. O jejich poloze neměla italská policie tak přesné informace a tato skupina byla zachráněna až druhý den ráno. Jedna žena z ukrajinské skupiny nepřežila.