Hašek: ČSSD nejde sjednotit politickými šibenicemi

Myslím si, že slovo šok není na místě. V politice funguji už dlouho, ale přesto jsou věci, které překvapí. A řekněme, že překvapení je teď ten správný výraz.

Byl bych nerad, aby se ve vášnivých diskusích, které se vedou, a jistě ještě povedou několik týdnů po volbách, zaměňovala příčina a následek. Jsem prostě přesvědčen, že základem všeho je mimořádné špatný volební výsledek ČSSD, nejhorší v novodobé historii ČR. Oněch 20,5 procenta je daleko za všemi očekáváními, včetně očekávání samotného předsedy, který veřejně před volbami prohlašoval, že jeho metou je výsledek nad 30 procent.

Celá česká levice dopadla špatně. Očekávání se nenaplnila, levice získala jen nějakých 35 procent. Pravice ani to ne. A přes 25 procent získaly nové strany, které jsou vázány na osoby svých zakladatelů. Comeback zažili lidovci, o kterých jsem dlouhodobě říkal, že mají být přirozeným politickým spojencem ČSSD.

To, co jsme zažili, byla ohromná, masívní mediální kampaň, založená na tezi o tzv. lánském puči, který se ovšem nikdy neuskutečnil. A tato masívní kampaň zcela překryla podstatu všech diskusí, tedy špatný volební výsledek ČSSD.

Za prvé, nikdo v uvozovkách nespěchal do Lán. Ano, uznávám, že časování této schůzky mohlo vyvolávat otazníky. Nebylo dobře ani to, že se o této schůzce mlčelo nebo dokonce že byla popírána. Nestydím se za to, že jako levicový politik hovořím s levicovým prezidentem. A věřím, že drtivá většina účastníků schůzky v Lánech se nestydí za to, že jako levicoví politici se sešli s levicovým prezidentem.

Na tom nevidím nic špatného. Notabene ve světle toho mimořádného, extrémního neúspěchu české levice jako celku v předčasných volbách. Žádný puč se v Lánech ani neosnoval, žádný puč se v Lánech nepřipravoval. Za chyby v komunikaci ohledně lánské schůzky už jsme v podstatě zaplatili téměř všichni.

Tohle považuji jednoznačně za svoji největší komunikační chybu. Držel jsem symbolicky podanou ruku pěti lidí. Z dnešního pohledu, držel bych ji už jinak. Nicméně držel jsem slovo, omluvil jsem se. Je to pro mě velké poučení. Samozřejmě toto je také věc, kterou si budu muset velmi tvrdě odpracovat. A nebudu se určitě vymlouvat na to, že nejsem jediný v české politice, který takto lhal a kterého novináři usvědčili ze lži. Bylo by velmi malé a ubohé se teď vymlouvat a ukazovat prstem na jiné.

Myslím, že lánská schůzka už je pro mě z tohoto pohledu uzavřené téma. Jestliže se pět chlapů dohodne a podá si ruku na to, že se nějak budou chovat, a následně jeden z těch pěti tuto dohodu nedodrží, v zásadě řekněme prohodí svoje kolegy, tak asi ví, proč to dělá. Možná naivně, v domnění, že tím něco zachrání. Uvidíme, jestli třicet stříbrných doputuje, nebo ne.

Bylo zcela legitimní, když předsednictvo soc. dem. jako demokraticky zvolený orgán dvěma třetinami hlasů po pětihodinové diskusi vyzvalo předsedu k převzetí odpovědnosti za volební výsledek 20,5 procenta. Samozřejmě je otázka, zda mělo hned následovat usnesení také o tom, že bude nebo nebude součástí vyjednávacího týmu. Jestli to nemělo následovat až po nějaké sérii vyjednávání, podle jejich výsledku. Možná by nikdy takové usnesení nezaznělo.

To všechno je pryč. Prostě zvedla se ohromná vlna, nebojím se říci jenom mediální hysterie. Viděl jsem náhle plamen v očích řady lidí ve vedení ČSSD, který jsem tam neviděl předchozí tři roky. Bohužel jsem ho neviděl ani měsíc nebo dva před volbami. Svolávaly se veřejné manifestace soc. dem. proti soc. dem. Očekával jsem, že by se něco takového třeba zorganizovalo před volbami, tu proti ODS, tu proti TOP 09. Žádné takové demonstrace se nekonaly.

Ale teď se, s plamennými projevy, pořádaly demonstrace, na kterých nebyli zdaleka jen soc. dem., byli na nich lidé z TOP 09, možná ze Strany zelených. Prostě lidé, kteří zjevně nefandí nejenom „haškovcům“, ale nefandí především prezidentu Zemanovi. Média pojala celou povolební situaci spíš jako třetí kolo prezidentské volby.

Zdůrazňuji, že se nikdy nesmířím, aby nám zůstala nálepka pučistů. Jsme lidé, kteří měli odlišný názor od předsedy strany. Vždy budu bojovat za to, aby každý soc. dem. měl právo na názor a právo ho vyslovit. Kdo se podívá na průběh uplynulých dnů, tak musí uznat, že jsme málem mohli očekávat v příštím týdnu ustavení prověrkových komisí, hledání toho, kdo se v posledních třech letech viděl s Haškem, Tejcem a Škromachem, kdo je pozdravil, kdo jim podal ruku. A když to hodně přeženu, chyběli už jenom normalizačním tiskem používaní ztroskotanci a zaprodanci.

Víte, i když mi to někteří podsouvají, funkce pro mě nejsou žádnou definitivní metou. Ano, česká politika je tvrdé řemeslo. V politice platí heslo nevíš dne ani hodiny. Také platí heslo nikdy neříkej nikdy. Beru jako realitu situaci, která nastala. V zájmu uklidnění situace jsem rezignoval na pozici prvního místopředsedy ČSSD.

Chci pracovat v barvách soc. dem., ať už na místě poslance, nebo hejtmana kraje. Dal jsem před volbami závazek, že nebudu dlouhodobě kumulovat obě funkce. Určitě platí, že se dříve než v oné šestiměsíční lhůtě stanovené ústředním výkonným výborem rozhodnu a jasně sdělím, zda budu do budoucna poslancem nebo jihomoravským hejtmanem.

Co je jisté v tuto chvíli, a řekl jsem to i Bohuslavu Sobotkovi v našem rozhovoru, zcela jistě může počítat s tím, že budu loajálním členem našeho poslaneckého klubu a podpořím vládu ČSSD. Předpokládám, že se mu jako hlavnímu vyjednavači společně s týmem podaří vyjednat ať už menšinovou vládu, nebo koaliční projekt.

Už v minulých týdnech jsem jasně sdělil, že toto své rozhodnutí oznámím po ustavení Sněmovny a vlády. To stoprocentně platí. Veřejně oznámím, zda zůstanu poslancem nebo hejtmanem.

Měli jsme osobní rozhovor, ve kterém jsme se dotkli řady věcí, jak předvolebních, tak těch povolebních. Blíže bych obsah toho rozhovoru nechtěl komentovat.

My jsme, pane redaktore, učinili onen krok s rezignací mj. proto, abychom nebyli záminkou k neúspěchu povolebního vyjednávání ČSSD. My si zoufale uvědomujeme, že tato země potřebuje poměrně rychle mít novou, stabilní vládu. My si uvědomujeme, že je třeba, aby vláda strategicky začala vést zemi jinak než pravicové vlády v uplynulých sedmi letech.

Je tu ke schválení státní rozpočet, musí se rozhýbat ekonomika, řešit nezaměstnanost. Jsou to priority, které nepočkají půl roku, je třeba je naplňovat co nejdříve. A proto jsme v zájmu odblokování situace rezignovali.

Bohuslav Sobotka musí mít jasný mandát hlavního vyjednavače, předsedy soc. dem. s plnou odpovědností za povolební vyjednávání a sestavení vlády a budoucího premiéra ČR na jedné straně.

Velmi bych si přál, aby naše rezignace přispěla ke zklidnění situace. Vyzval jsem k tomu, aby skončil hon na lidi, kteří se „provinili“ pouze tím, že vyjádřili svobodně svůj vlastní názor. Soc. dem. si nemůže dovolit žádný masakr. Sjednocení soc. dem. prostě nelze udělat politickými šibenicemi. Jak jsem viděl reakce zbývajících členů vedení strany na náš krok, byly už mnohem mírnější, už jsem neslyšel slova o puči.

Zůstávám dál soc. dem., neodcházím ze strany, nemám myšlenky na její rozštěpení, jak se mi někteří komentátoři v televizi snažili podsunout. Nic takového neplánuji. Určitě to, co jsem zažil v poslední době, je nejtěžší období mé politické kariéry. Další prací pro soc. dem. a naše voliče se budu snažit rehabilitovat svoje jméno. Musí to být soc. dem., která mi dá nebo nedá další šanci.

Celý rozhovor s Michalem Haškem si přečtěte v sobotním Právu