Gripeny nad Islandem trápí víc vítr než ruské bombardéry

„Nás omezuje hlavně boční vítr, který tu fouká až 50 kilometrů za hodinu. Někdy je vítr přes naše limity a my musíme zůstat na zemi,“ řekl Právu jeden z pěti pilotů major Tomáš Merta.

Protože je klid a žádný nepřítel na obzoru, mohou piloti po velitelství na letišti v Keflavíku chodit nalehko, tedy jen v leteckých uniformách. Udržují totiž třicetiminutovou pohotovost, která jim dává dostatek času na převléknutí do neoprenu a letecké kombinézy. V případě, že je situace napjatější a pohotovost je pouze patnáctiminutová, musí piloti čekat na start v kombinéze.

Island až do roku 2006 hlídaly letouny Spojených států, ty ale s koncem studené války své síly stáhly do Tichomoří. Toho využilo ruské dálkové letectvo a začalo nad Islandem mnohem více létat.

Island proto požádal NATO, aby ohlídalo jeho vzdušný prostor. Od roku 2008 se proto v Keflavíku střídají alianční jednotky, které mají za úkol podezřelé letouny, které nechtějí komunikovat, vytlačit z hlídaného prostoru.

Povolení k ostrým i cvičným letům dává vzdušné velitelství NATO, které sídlí v Německu. Celý let poté řídí letové centrum v Keflavíku a velení v Německu. Dispečeři mají díky radarům přehled a během pár minut zjistí podezřelý pohyb a mohou navést pilota k mlčícímu letounu.

„My přiletíme k cíli z boku. Nejdříve se mu ukážeme, poté zkoušíme navázat komunikaci na nouzové frekvenci,“ uvedl major. Když pilot neznámého stroje komunikuje, pilot mu vysvětlí, že by měl změnit kurs. Když spojení nejde navázat, pokusí se s neznámým letounem navázat vizuální kontakt a použít letecké signály. „Zamáváme křídly a otáčíme do nějakého směru a ten letoun by nás měl následovat,“ řekl Merta.

Pokud pilot i velitelství vyhodnotí, že letoun má nepřátelské úmysly, vystřelí gripen nejdřív klamné cíle. „Je to něco jako světlice. Tím ukazujeme, že máme zbraně. Když ani to nepomůže a situace se vyhrotí a dojde k narušení bojovým letounem, můžeme dostat rozkaz letoun sestřelit,“ vysvětlil Merta.

Pro případ střetu jsou české letouny vyzbrojeny kanónem a raketami krátkého a středního dosahu. Podle majora mají gripeny šanci obstát i proti silnějším ruským stíhačkám. „Ty mohou sice nést víc zbraní a paliva, což znamená, že dolétnou dál. Nicméně v manévrovém vzdušném boji si myslím, že jsme rovnocenní soupeři,“ dodal.

Podle pilotů v případě cvičných letů nelétají dál než 30 kilometrů od pobřeží, pro případ, že by došlo ke kolizi a oni se museli katapultovat. Záchrana v rozbouřeném a chladném moři je totiž velmi náročná, a když není krize, je k dispozici pouze jeden záchranný vrtulník. „Máme neoprenový oblek, který nám umožní přežít nějakou dobu v moři. Máme v sedačce záchranný člun a nouzovou dávku,“ řekl Právu kapitán Martin Špaček.

Doba přežití ve studeném oceánu hodně záleží na teplotě vody, výšce vln a také, jestli je pilot ve člunu a zda se mu podařilo zavolat vysílačkou pomoc. „Když se mu podaří dostat do člunu, lze přežít i několik hodin. Hlavně v noci, a pokud jsou vlny, tak to není jednoduché,“ dodal.

Na Islandu je od konce září 66 českých vojáků, z toho je šest pilotů a dva oddíly techniků, kteří se musí starat o pět gripenů. Domů do Čáslavi by se měli vrátit v polovině listopadu. Podle náčelníka generálního štábu Josefa Bečváře, který piloty na Islandu navštívil, je vidět, že jsou piloti na Islandu už jako doma a jsou dobře sehraní.

Novinářům řekl, že české stíhače v příštích dvou letech nečeká zahraničí mise. „Následující mise bude pravděpodobně v roce 2019 na Balt,“ uvedl generál. Pilot Tomáš Merta předvedl novinářům, že dokáže obléknout leteckou kombinézu za necelé dvě minuty.