Graubner: Měli bychom myslet na budoucnost a mít více dětí

Mladých kněží nemáme dost, ale podobný problém má celá naše společnost. Ve všech oborech chybí lidé. Chodím k lékařům, kteří jsou v důchodovém věku.

Průmysl, stavebnictví, zemědělství ani sociální služby se neobejdou bez pracovníků z ciziny. Jsme nesoběstačný národ nejen v oblasti energií. V celé společnosti bychom měli zodpovědněji myslet na budoucnost a více žít pro další generace, mít více dětí.

Nejsem mladý, ale když nastupoval do úřadu papež František, byl ještě o dva roky starší. I když se v církvi taky plánuje, naším úkolem je plnit plány Boží a věřit, že on ví, proč od nás něco žádá. Boží vůle se plní jen v přítomném okamžiku. Tak přijímám své poslání.

Kdo působí ve veřejném sektoru, nemůže být apolitický, i když nedělá politiku a je nadstranický. Jako každý farář musí jednat se starostou obce bez ohledu na to, za koho kandidoval, tak vyšší představitelé církve musí jednat s představiteli státu bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. Nejde o sňatek trůnu s oltářem, ale o spolupráci ve prospěch druhých, o společné hledání dobra pro lid.

U nás to bohužel někdy vypadá, jako kdyby nikdy nepřestávala volební kampaň, jako kdyby nejvyšším dobrem bylo vítězství nějaké strany, a ne skutečné dobro národa. Slovo politika je od slova polis – město, jehož blahu má politik sloužit. Na tom spolupracovat chci, ale bude to jen jeden z mnoha mých úkolů.

Já nechci dělat velkolepé plány, ale chci se soustředit na normální život církve zdola, na křesťanský život v rodinách a ve farnostech. A pak chci být pozorný k tomu, co ukáže Pán. Jestli se v této oblasti něco podaří, ponese to dlouhodobě plody, protože radost z Boha a zkušenost s mocí a silou Božího slova i společenství s Ježíšem uprostřed připraví novou generaci Kristových svědků a nositelů křesťanského života.

Promiňte, ale tady budu rozlišovat společnost a sdělovací prostředky, které vytvářejí veřejné mínění. Některé mají o církev zájem jen tehdy, když mohou rozmazat něco negativního. Vedle toho zažívám spousty krásných setkání v oblasti kultury i sportu, s vojáky, policisty, hasiči a myslivci, ale i v akademickém světě, kde projevují daleko větší otevřenost a chtějí spolupráci s církví. Určitě máme v oblasti komunikace co zlepšovat, ale nezáleží to jen na nás.

Poslání církve je stejné v celých dějinách, je to oslava Boha, hlásání evangelia a služba lásky. Máte pravdu, že v různých situacích se mění akcenty, ale poslání zůstává. Jedním z dobových akcentů je odpověď na přehnaný egocentrismus a víru ve všemohoucí peníze, což působí rozdrobení společnosti.

Když chybí láska, která hledá dobro druhého, umí naslouchat a chce sloužit, nefunguje ani rodina. Bible říká, že Bůh je láska. Ten, kdo říká, že věří v Boha a přijímá ho, by to měl ukazovat tím, že nechá Boha v sobě milovat. Ta věta však platí i opačně: Kdo nezištně miluje, má v sobě Boha, který je láska. Tak jsou mezi námi mnozí, kteří nezištně milují a jsou Bohu blíž, než si myslí, i když ho zatím neznají. Já jsem hrdý na to, že je u nás mnoho lidí, kteří nezištně milují a obětavě pomáhají, jak se ukazuje zvlášť v různých krizích, jako třeba za pandemie nebo během války na Ukrajině.

Každá chyba mrzí. Ale je někdo bez chyby? Problém se bude řešit asi hodně dlouho, takže dnes nemohu říct, jak to dopadlo, ale hned jsme vyvodili personální důsledky a spolu s řadou odborníků vypracovali pravidla investování a rozšířili kontrolní orgány. Z toho pohledu to byla cenná zkušenost.