Článek
Jaký měl Karel Gott vztah k fotografům?
Všechny je měl rád, měl rád i všechna média a se všemi vycházel. A jestli někoho měl rád méně, nedal to znát. Při výběru fotek byl velký perfekcionista. Při naší spolupráci to probíhalo tak, že si všechny poctivě prohlédl, ale na většině z nich našel nějakou chybu či nedostatek.
Měli jsme spolu takovou hru. Na koncertě jsem nafotil třeba tisíc fotek. Z nich jsem pak vybral padesát, třicet a nakonec dvacet nejlepších. Ty jsem mu předložil a věděl jsem, že na fotce, která byla podle mého názoru úplně nejlepší, je nepatrný detail, který by mu mohl vadit. Doufal jsem, že ho nenajde.
Vždycky mi kladl na srdce, abych lidem říkal jenom dobré zprávy. Byl přesvědčen, že je to správné, byl to jeho životní postoj
On pak seděl u nás doma v obýváku, prohlížel si snímky, a když došel k tomu z mého pohledu nejlepšímu, zeptal jsem se ho, co na něj říká. A on odpověděl: Víš, Františku, všechny jsou dobré a tahle je úplně nejlepší. Ale já bych na ní…
A já se začal smát. Ten nedostatek vždycky objevil. Tím pádem viděl fotky stejně jako já. Byl velmi náročný a na veřejnost nepustil snímek, o jehož kvalitě by nebyl přesvědčený.
S Gottem se v katedrále loučili Zeman s Babišem, Jágr i umělci
Jak jste se seznámili?
Ve fanklubu Karla Gotta, pro který jsem začal v roce 1979 fotit. Karel tam chodil na pozvání předsedkyně klubu Aleny Hájkové. Postupně se naše spolupráce prohloubila a vzniklo i silné kamarádské pouto. Fotil jsem ho na koncertech, na akcích, v zákulisí i u něj doma na Bertramce a na dalších místech. Po revoluci jsem s ním jezdil i na turné do Německa a v roce 2008 jsem s ním byl jako jediný evropský fotograf na turné v Kanadě.
Karel si ještě minulý týden doma prohlížel kanadské album, které jsem mu dal k Vánocům před pár lety. Říkal, že kanadské turné pro něj bylo zásadní. Prozradila mi to jeho žena Ivana.
Jaké bylo přátelství s Karlem Gottem?
Vážil si všech lidí, speciálně svých přátel. Scházeli jsme se i mimo pracovní záležitosti, a když ležela má maminka na LDN, dvakrát za ní byl a zpíval jí tam i Happy Birthday.
Strašně jsme se na sebe těšili. Říkal mi, že se umím krásně smát, a proto si pro mě šetří nové židovské anekdoty. Měl je nejraději a vždycky mi je se šibalským pohledem a nadšením vyprávěl. Já se začal řehtat jako blázen a on se pak smál tomu, jak se směju já. Byli jsme na sebe hodně napojeni.
Časosběrné video zachycuje příval desítek tisíc Gottových fanoušků na Žofín
Měli jste nějaké kamarádské tajemství?
Ano, byla to replika nazvaná Úsměv číslo 38. Také jsme jí říkali Hollywood. Vždycky, když ho někde fotilo padesát fotografů, zakřičel jsem na něj: Karle, třicet osmičku!
On se na mě otočil, vyloudil krásný hollywoodský úsměv a já měl nejhezčí fotky. Občas mi jen říkal, abych fotil rychleji, protože má problém udržet ten úsměv tak dlouho. Bavili jsme se tím.
Proč zrovna 38?
Jen tak mě to napadlo. Snad proto, že mám rád čísla tři a osm. Ale nic hlubokého za tím nebylo. Byl to takový kamarádský hec.
Jak na Karla Gotta budete vzpomínat?
Vždycky mi kladl na srdce, abych lidem říkal jenom dobré zprávy. Byl přesvědčen, že je to správné, byl to jeho životní postoj. I proto jsme se spolu pořád smáli. Budu tuhle filozofii šířit dál. Ponesu ji jako Karlův odkaz.
