Generálporučík Macko: Není čas na sociální stát, jsme „v roce 1938“ a válka už běží

Vydrží přinejmenším několik týdnů až měsíců při současném tempu. Zvládla i minulý rok, kdy na tom byla podstatně hůře, nyní má nashromážděné prostředky. Ze střednědobého a dlouhodobého hlediska však bude vliv zásadní. To když bude pokračovat americký výpadek a další země jej nedokážou nahradit, tedy evropské státy, ale například i Austrálie či Japonsko, které Ukrajinu také podporují.

Ukrajina sice průběžně zvyšuje vlastní vojenskou výrobu, ale výpadek bude mít podstatný vliv na způsob, jakým se napadená země bude moci bránit, například pokud Američané dlouhodobě nebudou poskytovat rakety do systémů Patriot a omezí se rakety do systémů NASAMS (v obou případech jde o systémy protivzdušné obrany - pozn. red.). Ukrajina to umí přežít, ale nebude to bez následků.

Na frontě je to otázka morálky, když víte, že vás spojenci hází přes palubu. Ale větší problém způsobí ukrajinským silám, že budou mít méně chráněné nebe. Dopad se paradoxně neprojeví přímo na kontaktní linii, ale více ve vnitrozemí, stále častěji bude ukrajinský vzdušný prostor odkrytý před ruskými údery ze vzduchu. Tento nátlak na Ukrajinu, aby přijala kapitulační podmínky, skončí tím, že budou výrazně více trpět civilní obyvatelé.

Je to balíček z 30. prosince 2024, který schválila ještě Bidenova administrativa. Jednalo se o dodávky za 3,85 miliardy dolarů, poslední z více než 60miliardového balíku z loňského dubna.

Tato poslední část obsahovala zmíněný NASAMS, systémy středního dosahu HAWK (rovněž protivzdušná obrana - pozn. red.), ruční protiletecké rakety Stinger, další protidronové střely nebo několik set různých vozidel.

Co je důležité, byla tam munice vzduch-zem, protiradarové rakety HARM. Ty by na Ukrajině dokázaly použít na podporu bojové linie stíhačky F-16, které přicházejí a má jich být celkově osmdesát. Uměly by potlačit ruskou protivzdušnou obranu a tlačit ruské letecké síly, které systematicky bombardují ukrajinské pozice. To bude výpadek i pro bojové linie. Nedostaví se efekt, jenž byl očekáván.

Doufám, že ano. Trumpovy činy jsou ovlivněny jeho přísliby ve volbách, že rychle ukončí válku. Rusové naopak stupňují požadavky, chtěli si ponechat trvale čtyři anektované oblasti včetně částí, které vojensky nedobyli. Dnes už rétoriku posouvají dále, hovoří o Novorusku, přičemž není jasné, co vše by to mělo být.

Nemají pod kontrolou Záporoží nebo Cherson, ale chtěli by je získat. To je něco, kvůli čemu se dosud nedalo o míru jednat. Rusové měli požadavky, které nebylo možné akceptovat. Chtěli trvalou změnu hranic a odzbrojení Ukrajiny bez jakékoliv garance. Na to napadená země nepřistoupila.

Trump slíbil velmi rychlý mír prostřednictvím síly, ale tu sílu uplatňuje jen na Ukrajinu. Rusko je pro něj zjevně silnější soupeř.

Spojené státy činí ústupky vůči Rusku, v pondělí například zrušily kybernetická opatření, dnes už se mluví o zmírnění nebo zrušení sankcí. Kdybych byl politický lídr se zodpovědností v Evropě, dělal bych vše pro to, abych udržel se Spojenými státy spojenectví, ale zároveň bych si budoval svůj pilíř. Pokud mám dát dvojnásobek výdajů na zbraně, tak se budu rozmýšlet, zda je dám na zbraně americké, nebo evropské, i za cenu toho, že ty evropské nebudou tak dobré, ale budu je mít z jiného zdroje.

Podívejte se na Polsko, kupuje zbraně americké, evropské, vlastní, vnímá, že důležitý je i čas. Dám jeden příklad. Československo se rozhodlo pro masivní výstavbu systému opevnění v roce 1936. Plán byl, že se má dokončit ve velké části do roku 1953. Události nás předběhly.

Nemůžeme si dnes říct, že za deset let zvýšíme výdaje na obranu na tři procenta HDP. Jsme v situaci, kdy přichází geopolitická seismická vlna, po ní možná nastane masivní politický zlom i tsunami. My se na to musíme připravit a nemáme příliš času.

Když se vrátím zpět k americkým zbrojovkám, být v jejich roli, už teď bych loboval v zákulisí a říkal: Může se nám stát, že Evropa nás z tohoto masivního nárůstu vojenských kapacit vynechá, posilní svůj vlastní průmysl a budou na nás nezávislejší. Úplně bokem by americké zbrojovky nezůstaly, ale také obchodní válkou by mohla být Evropa dotlačená k nezávislosti. Vazby, které se osmdesát let budovaly, by se oslabily.

Částečně ano, ale jsme neskutečně pomalí. Pokud nám skutečně záleží na tom, aby Ukrajina nepadla, budeme muset pomoci Ukrajině i s financováním vojenské výroby, ale ta bude o to zranitelnější, když Rusové budou mít snadnější přístup na ukrajinské nebe.

Budeme hledat balanc, jakou techniku Ukrajincům ještě poskytnout, co je ještě přijatelné riziko. Mezitím budeme věřit, že se dostatečně rychle rozběhneme za cenu multimiliardových injekcí do obranného průmyslu.

Máme na to všechny předpoklady, ale musíme si říct, zda chceme žít v sociálním státu, který nám ovšem zkolabuje, až budou ruské tanky na hranicích, nebo situaci přehodnotíme i za cenu půjček.

Vím, že to je hrozný scénář, ale už jsme „v roce 1938“, válka už běží.

Rusko je v těžké hospodářské situaci, je zmobilizované. Nevíme, zda se neblíží kolapsu a kvůli tomu netlačí na všechny strany. Jsme ve fázi války „kdo déle vydrží“. Rusko je momentálně v nejslabší situaci za posledních sto let, když to vezmu celkově hospodářsky, vojensky i diplomaticky, ale když vyhraje na Ukrajině, bude pro Putina složité se vrátit do normálu.

Jsou stále jadernou velmocí, do války nasadili jen zhruba pětinu letectva. Mohou mít problémy s pozemní armádou a technikou, ale peníze ze surovin Rusko má a vesele vydělává na jejich zvýšených cenách, protože sankce nejsou zcela účinné. Do rovnice už jim chybí jen technika, tu dokážou za několik let doplnit. Za pět let tak už mohou být v tomto ohledu před námi.

Bojím se toho, byl by to začátek rozkladu. Formuje se evropská obranná unie, když ji Slovensko a Maďarsko budou blokovat, budou mimo ni. Když přijdou další tlaky, může se stát, že se rozvolní i Evropská unie. Jak jsem říkal, je tu seismická vlna, která může způsobit zlom. A je otázkou, v které části po takovém zlomu zůstaneme.