Generál Šnajdárek: Ukrajina vzdoruje i díky technologiím. Je to výrazné poučení pro nás

Jak hodnotíte válku na Ukrajině? Platí stále, že bez spojení není velení?

Jednoznačně se ukazuje, že technologie jsou zásadním nosičem změn a schopností, které umožňují Ukrajincům vzdorovat i početnějšímu a silnějšímu protivníkovi. Stejně jako se dokázal postavit David Goliášovi. Odborně tomu říkáme ICT (informační a komunikační technologie) podpora v rámci bojiště. Včasné a efektivní předávání informací je zásadní pro to, aby i zbraně ze sovětské éry dobře fungovaly, protože i ty lze připojit na některá chytrá zařízení.

Jak Ukrajincům pomáhá, že dostávají od západních spojenců přesné zpravodajské informace nebo že mohou používat satelitní internet Starlink Elona Muska?

Pomáhá jim to nejen k propojení a informování vojáků na bojišti, ale i ve včasném varování civilního obyvatelstva před raketovými útoky.

Jak jsou na tom Rusové s komunikačními prostředky? Hlavně zkraje války působili chaoticky.

Podle mého se od začátku konfliktu poučili, ale je otázkou, jaké technologie a zařízení jsou dneska schopni si sami vyrobit.

Minulé války akcelerovaly vývoj technologií, platí to i dnes?

Za první a druhé světové války to určitě platilo, ale dnes je to spíš vyrovnané, protože civilní sektor nabízí širší škálu technologií, než jakou nabízel před druhou světovou válkou a které se dají použít pro válečné účely. Dnes je to hlavně otázka přizpůsobení současných technologií pro válečné účely, než že by docházelo k překotnému vývoji přelomových technologií.

Jak se česká armáda z války poučila?

Výrazně. Podívejte se na využití dronů. Na nich vidíme, že pokud jakákoli technologie získá v konfliktu na významu, tak protistrana vynaloží veškeré úsilí, aby ji eliminovala. Pokud se to protivníkovi podaří, tak musíte začít používat jiné technologie, použít lepší senzory a systémy například pro zpracování velkého objemu dat.

Můžeme také vidět, jak rychle se teď začalo vyvíjet strojové učení. Dnes je už zřejmé, že umělá inteligence bude brzy dělat řadu činností ve válečném úsilí za člověka.

Celá česká armáda bude modernizovat, co nakoupí spojovací vojsko?

Teď jsme převzali nová spojovací vozidla Titus, díky nimž budou bojové jednotky vybavené moderními spojovacími technologiemi pro přenos dat na bojišti, pro elektronický boj, pro bezpilotní systémy. Je potřeba vybavit takovými technologiemi všechny jednotky.

Co si pod tím představit?

Z Německa jsme například dostali tanky Leopard, které jsme museli vybavit tak, aby posádka byla spojena s pěchotou. Musíme tam dát technologie, abychom ochránili samotné spojení, aby se do něj nemohl nepřítel dostat, aby bylo takzvaně nezarušitelné.

Také musíme mít technologie, abychom získali přehled o bojišti a dokázali včas tyto informace přenést. Zkrátka snažíme se zajistit odolné spojení mezi vojáky a veliteli. A nejen spojení, ale i přenést velké objemy dat. I ten nejlepší palebný prostředek, pokud nemá včas dost informací o cíli, je neefektivní.

Letectvo chce nakoupit americké F-35, podle odborníků je to létající výpočetní středisko. Je to podle vás vhodný stroj pro českou armádu?

Letoun páté generace přináší kumulaci různých technologií a schopností, které byly dřív plněny několika systémy: letouny, radary, senzory nebo zbraňovými systémy. Síla toho letounu je v tom, že se podařilo všechny tyto technologie dát do jednoho celku. Je to senzor, velitelské stanoviště a zároveň efektor, tedy že to umí vystřelit rakety nebo používat rušič.

Teď probíhá vyhodnocování všech pro a proti.

A vy podporujete pořízení takového stroje?

Stojím za náčelníkem generálního štábu. Je to tzv. game changer, tedy přelomová technologie. Nelze ho srovnávat s letouny čtvrté kategorie, do kterých nejdou všechny nové technologie implementovat. Na druhé straně pro takovouto novou technologii musíme získat specialisty na ICT, kteří dokážou snoubit znalost komunikačních technologií a se schopností je vyhodnotit a spojit jejich přednosti.

Je zájem o práci u spo­jařů?

Loni na podzim jsme rozjeli kampaň, v níž se snažíme oslovit komunitu IT specialistů na komunikační technologie, na vyhodnocování dat a na kyberbezpečnost. Je to velice perspektivní odvětví, ale musíme bojovat o lidi s civilním průmyslem, protože ten se v poslední době výrazně posunul vpřed.

Zájem o práci spojaře se ale zvedá, hlavně protože jsme pochopili, že musíme vést kontaktní kampaň. Oslovujeme cíleně různé profese a nabízíme práci pro lidi s výučním listem, s maturitou s elektrotechnickým vzděláním i vysokoškolsky vzdělané lidi.

A co takový spojař dělá? Já si ho představím s cívkou na zádech, jak běží zákopem a snaží se natáhnout kabel mezi dvěma bunkry.

Nejdříve se posílali holubi, armáda měla vlastní chovatelské stanice. Běžte se podívat do vojenského muzea na Žižkově, tam to mají krásně zdokumentované. Pak bylo telegrafní spojení. To, co jste viděl ve válečných filmech, byl polní telefon. Dnes jsme jinde, ale princip je stejný, jen úkoly zajišťujeme novými technologiemi. Rádiovými nebo satelitními.

Jako spojaři nejsme moc vidět, ale to, jak propojíme železo – tedy tanky nebo jiné obrněnce, o kterých se tolik diskutuje –, je ve válce hodně důležité. Když nemají bojové jednotky kvalitní systém velení a spojení, mohou být odhaleny, protože nemají systém včasného varování dřív, než se vůbec do bojů zapojí. Nebo jsou v boji naprosto neefektivní, protože nemají potřebné informace.

Spojař nové generace musí znát veškeré technologie, například ty, díky nimž funguje váš mobil. A když je mobilní síť v konfliktu zničena, tak musí umět přejít na rádiové spojení. Ale v novém systému to už není radiostanice, kterou nosili dva spojaři, ale má ji každý voják v kapse nebo je ve vozidle a umožňuje rozvinutí sítí na bojišti, díky nimž mohou vojáci předávat třeba polohové informace o cíli.

A co když nefunguje satelitní spojení?

Pokud nemáme primární spojení, tak přecházíme na záložní. Pokud není ani to, přecházíme na alternativní a pak máme v záloze záchranné spojení. Což znamená, že předáme informaci pomocí neutajovaných radiostanic. Poté jste sice vyzrazen, ale předáte informaci, abyste varoval ostatní jednotky. Pořád držíme výcvik pro vizuální spojení, když se nemůžeme vůbec spojit.

V nejhorším případě dokážete natáhnout drát z cívky?

V nejhorším případě ano, ale už si to neumím dobře představit.

Vy jste byl u toho, když armáda v roce 2015 začala používat americké drony Scan Eagle v Afghánistánu. Kam se od té doby armáda dostala?

Dřív to byly armády, kdo technologie bezpilotních letounů někam posunoval, ale od 90. let, kdy se ta technologie uvolnila i pro užití v civilním sektoru, prošly dynamickým vývojem. Dneska se uvažuje, že např. nahradí doručovací služby. Ta technologie obrovsky postoupila, má obrovské příležitosti, ale i omezení. Vidíme ve zprávách z Ukrajiny, že ne všechny prostředky jsou použitelné v boji a jsou odolné proti elektronickému boji.

To znamená co?

To je otázka rušení. Nejčastější způsob je, že letoun ztratí navigaci a nemůže doletět na místo určení a vrátí se k operátorovi. Nebo můžete pomocí silné elektromagnetické energie ten prostředek eliminovat tím, že mu spálíte některý z elektronických obvodů.

Je možné, že drony někdy nahradí stíhačky?

Jakou budoucnost myslíte? Je to stejné, jako bychom řekli, že za pár let umělá inteligence nahradí některé profese. V nějaké budoucnosti ano, ale nebude to za mého života.

Co se však řeší, je spolupráce dronů s letouny páté generace nebo s pozemními systémy velení a řízení a také s efektory, což jsou všeobecně zbraňové systémy od kulometů po tanky nebo i rušiče.

Armáda chtěla koupit tři větší izraelské drony, nyní vyjednávání zrušila a chce koupit dvě stě menších strojů. Proč?

To rozhodnutí respektuji, ale není pravda, že těch dvě stě malých dronů by mělo nahradit větší stroje, jejichž nákup byl zrušen. Stále se počítá s tím, že bude pořízen větší taktický bezpilotní letoun. Ke změně nákupu došlo z důvodu velkého vývoje technologií a kvůli poučení z konfliktu na Ukrajině. Nesmíme se ukvapit a pořídit stroje, které budou brzy morálně zastaralé.

Několikrát jste zmínil umělou inteligenci. Jak moc se prosazuje v armádě?

Nesmíme podlehnout dojmu, že umělá inteligence vyřeší všechny naše problémy. Musíme začít se zpracováním velkého objemu dat. Musíme také správně definovat, co vlastně od umělé inteligence chceme a co by mělo být výstupem její práce. Musí to jít krok za krokem. Armáda teď modernizuje zbraňové systémy, ty musíme nejdříve propojit a vytvořit komunikační informační strukturu, aby fungovaly společně. A poté vyhodnotíme, na jaké procesy nasadíme umělou inteligenci. Jednodušší odpověď nemám.

Zajímalo mě to spíše prakticky.

Jak říkám, použijeme to na zpracování velkých objemů dat. Už ve válce v Zálivu nebo v Afghánistánu se ukázalo, že spojenecká vojska mají dost senzorů, ale neumí získaná data zpracovat a výsledky dostat k jednotkám, které byly ve válečné zóně v ohrožení.

Podívejte se, jak je internet plný informací, ale kde zjistíte, že jsou relevantní? Celá společnost, nejen armáda, bojuje s tím, že je příliš informací, bude jich ještě víc a je potřeba se v nich vyznat.

Zatím je to sci-fi a známe to jen z filmů, jako je Terminátor, ale řeší se už teď bezpečnost, aby se umělá inteligence nevymkla lidem z kontroly?

Využití umělé inteligence řešíme ve spolupráci s kolegy z ČVUT. Z testů, kterých se také účastníme, vyplývá, že umělá inteligence chybuje, když byly špatně nastavené procesy a algoritmy. Umělá inteligence pak nedokáže správně zvážit, co je lepší a co horší.

Sdílíte obavy, že se může umělá inteligence osamostatnit, vymknout se lidem z rukou a ohrozit je?

O vymknutí bych nemluvil. Je to otázka kontroly stejně jako u ovládání autonomního systému leteckého i pozemního – teď jsme třeba zaváděli autonomní průzkumná vozidla. Ta jsou naprogramovaná na úkol, který mají plnit, aniž by do toho zasahoval operátor, ale stále musíte mít možnost převzít nad tím strojem kontrolu. Stejně jako dnes máte v autě asistenta, který vás vede mezi pruhy, ale stále máte možnost volantem v pravý čas otočit, když vyhodnotíte, že jste v ohrožení.

Byl jste dva roky za covidové pandemie převelen na ministerstvo zdravotnictví a podílel jste se třeba na vzniku takzvané chytré karantény. Poučili jsme se podle vás z té krize a jsme lépe připraveni na budoucí epidemie?

Armáda byla oslovena, abychom řešili zavedení protiepidemických opatření, propojení institucí od krajských hygienických stanic po nemocnice a například i zajištění dispečinku lůžkové péče.

Pro mne to byla velká škola, kdy jsem musel pracovat s tolika aktéry a aplikovat na civilní sektor schopnosti armádního řízení, propojení dat a informací v reálném čase. Chytrá karanténa nebyla jen o telefonování nakaženým a mapách jejich kontaktů. Ale bylo to o včasném varování a sledování ohnisek nákazy.

V nejtěžších dobách jsme přešli i na sledování vytíženosti lůžek a schopnosti překladu pacientů. Vůbec nebylo jednoduché sladit všechny instituce a propojit všechny informační systémy.

Bylo složité zavést vojenský řád do civilního systému, který je mnohem chaotičtější a podléhá různým zájmům a názorům?

Na začátku bylo pro všechny složité akceptovat, že my v uniformách po nich chceme, aby to už nebylo na bázi tužky a papíru a jednoho analogového telefonu. Ale aby se dokázali propojit a vytvořit jednotné informační sady, aby byli schopni dát vědět třeba hejtmanům, co se kde děje. Nechci říkat, že tam byly nějaké animozity, ale kamenem úrazu bylo přesvědčit je, že každý má svou roli a že musejí dohromady spolupracovat.

S odstupem času dnes každý ví, jak jsme to měli dělat, ale když nemáte plán a nevíte, jak se ta nemoc chová, tak to bylo velice těžké řídit. Ukázalo se to u očkování, protože zkraje bylo málo očkovacích látek. Tak se musely udělat prioritní skupiny a zajistit, aby celý systém v krajích byl udržitelný, protože každý kraj měl jiné demografické rozložení a jinak dostupnou péči.

Složité to bylo i se zavedením aplikací Tečka a čTečka, kdy nám na dispečink volali rozzlobení lidé, kteří chtěli vyrazit na dovolenou, že je to špatně nastavené, protože se jim nezobrazuje na letišti certifikát. Pak se však ukázalo, že problém byl v tom, že na očkovacím místě i přes upozornění odmítli vyplnit e-mail nebo telefonní číslo. Pak se ale nemohli divit, že se jim certifikát nezobrazil. Jsem za ty aplikace rád, protože budou překlopeny na jiné aplikace a konečně pomohou k digitalizaci zdravotnictví.

Myslíte, že pokud přijde další epidemie, už nebudeme v takovém šoku?

Z našeho dvouletého působení jsme sepsali poznatky a nechali jsme je ministerstvu zdravotnictví. Vím, že je používají. Důležité je, aby lidé i instituce, jako je vláda nebo kraje, byli stále připraveni, že něco podobného může nastat, a nepodcenili to. Nástroje, které jsme vytvořili, tady jsou a v případě krize se dají zapnout.