Článek
Pane generále, jak vnímáte bezpečnostní situaci v zemi jednak po teroristických útocích v Paříži, jednak poté, co naši zemi zařadil Islámský stát mezi „koalici ďáblů“?
ČR je islamisty vnímána jako součást atlantické komunity. Jestli se česká vlajka objevila na jejich seznamu či ne, není z mého pohledu tak důležité. Podle mého názoru spíš potřebovali doplnit obrázek do uceleného symbolu. My ale máme informace, že se naše zem stala tranzitním státem pro přesuny islamistů do západní Evropy. Jsme v jejich hledáčku, ale určitě ne jejich hlavním cílem. Jsou tu méně výhodné podmínky pro teroristy z hlediska prostředí, kde se připravit, kde provést teroristický útok a pochopitelně kde se pak skrývat.
Tyto podmínky v zemi vždy vytváří islámská či etnická komunita. My jsme mnohem méně zasaženi dřívějšími migračními vlnami, na rozdíl od Francie, Británie, Nizozemska, Dánska, Švédska, ale i Německa a Rakouska.
Zvýšilo se podle vás riziko teroristického útoku v ČR?
Postupně se zvyšuje. Nemůžeme si myslet, že jsme pořád absolutně mimo tento problém. V Evropě se celkově zhoršuje prostředí, je to i vidět v četnosti útoků, ať už těch velkých, o kterých zpravidla mluvíme, ale i těch malých. Například když došlo k pokynu „zabíjejte křesťany auty a noži“, a vzápětí nato se takové útoky v Evropě objevily. Že to dělají takzvaní vlci samotáři, je sice pravda, ale jejich počet se zvyšuje. Útočníci se radikalizují a používají improvizované prostředky proti lidem, které neznají. To je skutečný teroristický čin – někoho za každou cenu zabít.
Dá se tomu účinně předcházet?
Poměrně složitě. Upozornil bych na práci Samuela Huntingtona, který v roce 1993 poprvé prezentoval článek, ve kterém poukázal na nebezpečné tendence islámu. To, že je někdo islámského vyznání, zdaleka neznamená, že je potenciální terorista. Ale islám se vyvíjí podobným způsobem, jako se vyvíjelo křesťanství. Je tu určitá paralela.
Vyvíjí se tedy nebezpečným směrem?
Zvyšuje svoji agresivitu. Ale mezi křesťanstvím a islámem je rozdíl zhruba 700 let a křesťanství před 700 lety také rozšiřovalo své dominium tím, že používalo metody, které by dnes byly neakceptovatelné. Musíme to brát jako fakt a udělat vše, abychom využili zkušenost, kterou křesťanství má, a s rozumnými představiteli islámu hledali cestu, která zabrání silné radikalizaci. Z tohoto pohledu musíme být realisté. Pokud se nebudou dělat chyby v komunikaci s představiteli umírněného islámu, bylo by možné předejít excesům, které se teď staly ve Francii, předtím v Británii nebo ve Španělsku.
Mluvíme o islámu, nebo o islamismu? Někteří to nerozlišují.
Musíme odlišit islám jako náboženství a islamismus, který se transformuje do radikální podoby.
Přináší s sebou imigrační vlna do Evropy právě taková rizika?
Je to problém. Nezpochybňuji, že migrační vlna má i humanitární důvody a lidé, kteří jsou v ohrožení života, mají právo odejít někam, kde přečkají válku, a pak se vrátí zpátky. Ale je tu dvojí nebezpečí. První spočívá v nekontrolované migrační vlně, dnes už je to potvrzeno. Ještě před několika týdny mnozí experti tu pravdu popírali. V migrační vlně – jak ukázaly i pařížské útoky – se zkrátka skrývají ať už evropští džihádisté, kteří se vracejí zpátky do Evropy, aby tu byli tzv. školiteli, nebo sem pronikají radikální islamisté, kteří mají za úkol připravovat v Evropě teroristické činy, vytvářet tu buňky a podobně.
Německá rozvědka nedávno oznámila, že islamisté se zaměřují právě na uprchlické tábory, kde rekrutují další radikály, a že migrační vlna přináší do Evropy džihádisty ze Středního východu. V tom se může projevit okamžité nebezpečí.
Druhý problém je v tom, že v západní Evropě už nejsme schopni tyto vlny migrantů integrovat. Nedařilo se to ani v minulosti. Zapomněli jsme, že přede dvěma třemi lety nejvyšší představitelé evropských států svorně řekli, že multikulturalismus jako koncept selhal. Angela Merkelová to přece také přiznala. A najednou přichází nevídaná vlna migrantů. Blíží se obrovské množství lidí islámského vyznání, kteří kdyby se integrovali do společnosti normálním způsobem, asi by rizikem nebyli. Mám ale vážné obavy, že se to nepovede. Nepovedlo se to ve Francii, dneska vidí problémy i Švédsko, Nizozemsko, Britové se tomu brání už delší dobu a bude to problém i v Německu.
Lidé přijdou a mají představy, že dostanou dům, práci, nějaké extra výjimky… To jsou za prvé dezinformace a za druhé ty státy už nejsou schopny udržovat štědrý migrační program. A ti příchozí zjistí, že jsou bez práce, že ráj na zemi přece jen v Evropě není, a navíc jsou kulturně odlišní. Nám se pořád nedaří integrovat romskou menšinu, stále s tím zápasíme. A právě z frustrované skupiny lidí se začnou rekrutovat radikálové, kteří jsou ochotni způsobit neštěstí svou sebevraždou, jako se to stalo ve Francii.
Jak vnímáte nedávné gesto Švédska, které bylo k imigrantům téměř nejvstřícnější, a nedávno ústy své vicepremiérky oznámilo, že další uprchlíky už zkrátka přijímat nebude?
To je také obrovská chyba, kterou udělali nejen Švédové, ale i další státy západní Evropy. Ti nejdříve deklarovali, že musíme přijímat všechny uprchlíky. To je sice humánní, ale nám se tu utvářejí další problémy. Velká část imigrantů nakonec sama říkala, že chtějí buď do Německa, nebo do Švédska. A to najednou zavře dveře. Ale na cestě ze Středního východu jsou tisíce a tisíce dalších lidí, kteří do Švédska chtějí, protože ten vzkaz už zkrátka dostali. Co se s nimi stane? To bude obrovský problém. Pokud Švédové i jiné státy kritizují Česko za to, že nemáme rádi migranty, dokážete si představit tu obrovskou humanitární krizi, která vznikne, protože nikdo nebude chtít migranty pouštět dál?
Jaké jsou tedy vyhlídky?
Musíme se zase vrátit ke snaze zastavit především tok ekonomických migrantů. Lidi, kteří jsou z Kosova, Srbska či z dalších evropských států, se musí okamžitě vrátit. Není přece možné, aby někdo vyprávěl, že Kosovo není bezpečný stát. To je úplná hloupost. Tento krok se musí provést na jednotlivých hranicích, například mezi Kosovem a Srbskem, mezi Srbskem a Chorvatskem, Chorvatskem a Slovinskem…, tam je musí okamžitě vracet zpátky do států, odkud přišli. Jsou to přece Evropané.
Dále je potřeba uzavřít vnější hranici Schengenu a opět tam provést selekci mezi těmi, kdo mají právo do Evropy vstoupit a kdo ne.
(Celý rozhovor najdete v sobotním Právu)