Generál: Rusko je při chuti, ale není v kondici zvrátit dějiny

Od začátku války na Ukrajině uběhly dva roky. V jaké fázi je teď ten konflikt?

Fronta je nyní dlouhá a zamrzlá. Nic skutečně převratného se tam neděje a obě strany si dávají záležet na udržení své obrany. Případné územní zisky jsou marginální. Půjde o dlouhý konflikt, který se nepodaří vyřešit na válečném poli. Politické řešení je zatím také v nedohlednu, protože ani jedna ze stran neprojevila nejmenší náznak ochoty změnit vyjednávací stanovisko.

Z pohledu zvenčí to ale vypadá, že Rusko přebírá iniciativu. Lze očekávat, že až na jaře propuknou intenzivnější boje, Ukrajinci začnou ustupovat?

S tím bych nepočítal už proto, že je jednodušší se bránit než útočit. Rusové získali Avdijivku u Doněcka, ale za cenu velkých ztrát techniky i lidí. Rusko je silnější, a to hlavně proto, že rozjelo válečnou ekonomiku. Za dva roky investovalo obrovské peníze do vojenskoprůmyslového komplexu a podařilo se mu násobně zvýšit produkci. To ale neznamená, že bude úspěšnější, zvláště pokud bude mít stále tak vysoké ztráty. A ani rozjetá ekonomika nezvládá časově náročnou výrobu moderních zbraní poslední generace.

Západnímu společenství se zatím nepodařilo uvalit sankce, které by skutečně významně dopadly na ruskou technologickou základnu. Do Ruska se průběžně dostávají mikročipy a další součástky cestou přeprodeje přes Spojené arabské emiráty, Turecko, Indii nebo Čínu.

Proč se Ukrajině nepodařilo rozjet válečnou ekonomiku jako Rusku?

Je podstatně menší a je neustále vystavená útokům. Loni Rusové útočili na energetickou soustavu, teď se zaměřují na výrobní podniky. Ukrajina také přišla o východní část, kde je největší koncentrace výroby a nerostných surovin. Proto je do značné míry odkázaná na pomoc Západu. Přesto se Ukrajině podařilo přilákat zahraniční podniky, například tureckého výrobce dronů Bayraktar, který staví továrnu blízko Kyjeva. Na Ukrajině budují i německé podniky opravárny těžké bojové techniky.

To ukazuje, že Ukrajina dokáže držet krok a například v oblasti dronů dokonce před Ruskem drží náskok. Pochopila rychleji, jaké možnosti mají drony a jejich význam na bojišti. Dokáže produkovat nebo dovážet vše od malých dronů FPV až po velké, které dokážou uletět i tisíc kilometrů a zasahovat infrastrukturu v hloubce ruského území. Paradoxně se tady opakuje historická situace, že technologie může, a už dokonce i mění způsob válčení.

Jak konkrétněji?

Historie ukázala, že všechny evropské války od třicetileté, přes napoleonské až po druhou světovou se odehrály v severovýchodní nížině, která se táhne od Francie do Ruska. Drony jsou nová technologie, která výrazně komplikuje až znemožňuje válku na velkých rovinách. Frontu a pohyb v otevřeném prostoru v podstatě zamrazily. Kombinace dálkově kladených minových polí a dronů degraduje ostatní druhy vojsk s výjimkou raket a letectva. Jsou levnější, operačně pružnější, hůře lokalizovatelné a přesnější než dělostřelectvo.

Obrněná technika nebo pěchota jsou po lokalizaci průzkumnými drony skoro okamžitě cílem bojových dronů, a skrytý manévr na bojišti je proto velkým problémem. Pokud Ukrajinci udrží technologický náskok v dronech, Rusko nebude schopné dosáhnout žádných strategických úspěchů v pozemní protiofenzivě.

Je ještě něco příznačné pro tuto válku kromě masivnějšího využití dronů?

Proti minulým konfliktům se znovuzrodilo hlavňové i raketové dělostřelectvo. Loni dokázalo zlikvidovat každý náznak ofenzivy na obou stranách. Na druhou stranu se ukazuje, že dělostřelectvo je zdrojově velmi náročný druh vojska. Výroba dělostřeleckého náboje či rakety do HIMARS nebo MLRS je kapacitně náročnější a mnohonásobně dražší než drony. Také dělostřelecké hlavně mají omezenou životnost v návaznosti na počet výstřelů a jejich výměnu nelze provádět v polních podmínkách. Dělostřelectvo ale rozhodně není mrtvé, zvláště pokud se bude dále dařit zvyšovat přesnost a dostřel.

Proč v tomto konfliktu hraje tak malou roli letectvo?

Ani jedna strana nemá, nebo v případě Ruska doposud nenasadila, letouny se schopností stealth, které jsou těžko zjistitelné radary. Letouny třetí a čtvrté generace mají jen velmi malou šanci se prosadit proti zahuštěné protiletadlové obraně, která je navíc oproti letectvu mnohem levnější. Proto většinou působí z odstupu a používá munici s prodlouženým doletem či nepřímou palbu na pozice protivníka. Ztráta letounu není katastrofou na rozdíl od ztráty pilota, protože jeho výcvik trvá řadu let. V případě obsluhy protiletadlových kompletů je výcvik otázkou několika měsíců.

Můžou tedy Ukrajině slibované F-16 něco změnit?

Pravděpodobnost, že čtyřiadvacet strojů F-16 zaútočí hluboko na ruské území a změní situaci, je velmi malá. Ale usnadní integraci letecké munice dodané Západem a pomohou s ochranou důležitých objektů a můžou zasahovat střely s plochou dráhou letu nebo drony. S tím by Ukrajincům pomohly i pomalejší stroje, jako jsou naše L-159 nebo nové L-39 NG, které mají dlouhou výdrž, dostatečnou výzbroj, kvalitní avioniku a radary. Na rychlejší supersonické rakety nebo balistické rakety má ukrajinská armáda kvalitní systémy Patriot nebo Iris/T, případně se jí podařilo dát dohromady sovětské komplety Buk s americkými raketami Sea Sparrow. Což ukazuje, že ukrajinský průmysl jde dopředu, je kreativní, má kvalitní vojenské odborníky a techniky.

Budou mít Ukrajinci sílu jen k obraně, nebo lze čekat, že získají zpět ztracená území?

Měli by být schopni se bránit, ale nejsem si jistý, že dokážou dobýt zpátky v krátké době, co ztratili v několika prvních týdnech války. Získat ztracené území je mnohem složitější a nezávisí to jen na technice, ale hlavně na lidech. A Ukrajině se demografické zdroje vyčerpávají rychleji než Rusku.

Co s tím mohou dělat? Vyhlásit větší mobilizaci?

Určitě budou muset své ztráty nějak nahradit, vydržet současný tlak a vyčkat na lepší podmínky.

Co máte na mysli?

Neúspěšná loňská protiofenziva jasně ukázala, kde jsou limity ukrajinské armády. Uskutečnila se v nevhodných podmínkách. Začala pozdě a soustředila se na vybudované ruské pozice. Jednotky nebyly dobře secvičené ani zásobované, částečně i vinou laxní pomoci Západu. Chyběla zřejmě i jednota velení, ukázalo se, že to ukrajinské se v okamžiku potíží na frontě přestalo řídit původním plánem. Po těžkém probuzení teď tedy musí čekat na vhodné podmínky. Ty mohou přijít s novým velením armády, ale také přirozeně bez našeho nebo ukrajinského přičinění.

Můžete být konkrétnější?

Rusko investuje obrovské prostředky do vojenskoprůmyslového komplexu a jeho ekonomika se přehřívá. Vyrábí zbraně, ale do dalších oblastí, jako je zdravotnictví, sociální sektor nebo školství, neinvestuje skoro nic. To je možné vydržet několik let, ale poté i v ruské společnosti, která je tradičně velmi odolná a nechce prohrát v konfliktu se Západem, jistě uvidíme rostoucí pnutí. A klidně se může opakovat únavový scénář z Afghánistánu. Tam Rusové po deseti letech zjistili, že konflikt nelze vyhrát, že zemi příliš zatěžuje ekonomicky i lidsky a mezitím se změnila i politická realita u nich doma i na mezinárodní úrovni.

Snad to nebude trvat deset let.

Ale těch scénářů může být daleko víc, a ještě více znepokojujících. Válčící strany se zastaví na určité linii, kde vznikne nárazníkové pásmo. Ukrajina přijde o dnes okupované území a státy zůstanou ve válečném stavu bohužel i s tím, že válečný konflikt může po obnovení sil a prostředků kdykoli znovu propuknout. A Evropa bude muset žít s touto realitou.

Jak jste porozuměl výměně vrchního velitele ukrajinské armády Zalužného za generála Syrského?

Výměna velitelských kádrů v takovýchto konfliktech je poměrně přirozená. A generál Syrský rozhodně není špatný kandidát. Otázkou je, zda byly požadavky Zalužného vůči politickému vedení akceptovatelné. Vojáci zodpovídají za armádu, ale prezident za celou zemi. Například požadavek na mobilizaci půl milionu lidí je z pohledu náčelníka generálního štábu pochopitelný, protože bez lidí nemůže vyhrát ofenzivu, ale prezident ví, že bez půlmilionu lidí se zhroutí ekonomika a klesne podpora armády.

Může to ještě více podrazit morálku ukrajinských vojáků, u kterých byl Zalužnyj oblíbený?

Spekulace o pokleslé morálce vojáků na frontě v souvislostí s odvoláním generála Zalužného bych nepřeceňoval. Pro vojáky na frontě je důležitější, jestli mají kvalitní nejbližší velitele na bojišti, kteří s nimi sdílejí podmínky v poli a nevyžadují nesmyslné a neúčelné riziko. Změna v nejvyšších patrech je moc neovlivní. Syrskyj je možná etnický Rus a je možná přísnější než jeho předchůdce, ale to se na morálce v poli neprojeví, pokud nejvyšší velení bude realisticky posuzovat situaci na frontě a bude si vážit životů vojáků. A zatím se zdá, že tomu nasvědčují i poslední rozhodnutí kolem Avdijivky.

Nové velení armády může přinést i nové postupy a oživení. Syrskyj je víc nakloněn technologiím, což může být cesta k úspěchu. A také nevěřím, že by ta změna nebyla konzultována a objasněna spojencům a že to bylo pouze autokratické rozhodnutí Zelenského.

Kandidát na amerického prezidenta Trump naznačil, že Spojené státy by už nemusely v případě napadení bránit své evropské spojence. Je potřeba se toho obávat?

To je předvolební rétorika možného kandidáta, na kterou by evropští státníci neměli příliš poplašeně reagovat. Lze si však z jeho postojů vzít určité varování. Evropa by se měla víc postarat o svou bezpečnost a nespoléhat na Spojené státy. Z hlediska lidských zdrojů i síly ekonomiky na to jistě má. USA se stále více obrací směrem k Číně, kdežto Rusko bude své geopolitické zájmy řešit jen a pouze v Evropě. A na tuto realitu je nutné se připravovat.

Může to být začátek toho, že Američané nechají obranu Evropy na nás?

To by bylo v podstatě správné rozhodnutí. Američané by určitě ocenili, kdybychom dávali na obranu více peněz. Řada evropských zemí včetně Česka byla donedávna černými pasažéry, nedávala na obranu dvě procenta svého HDP a spoléhala na kolektivní obranu v rámci NATO. Situace ale není zdaleka tak jednoznačná. Hovořil o tom generální tajemník NATO Jens Stoltenberg ve smyslu, že evropští spojenci nabízejí nejen obrovský byznys a odbytiště pro americký zbrojařský komplex, ale také své teritorium pro spojenecké vojenské základny a podporu ve světových mezinárodních organizacích. Kdyby evropské země z ničeho nic řekly: nechte si své výrobky, velká část americké ekonomiky by se dostala do problémů. To Trump ví, a proto jeho vyjádření nebude tak horké.

Měla by si Evropská unie vybudovat vlastní armádu?

Aliance má nyní podle mého názoru větší smysl než kdykoli dříve od rozpadu východního bloku. Od té doby NATO hledalo smysl své existence, teď ho má tváří v tvář hrozbě Ruska. Duplikovat NATO evropskou armádou by byl nesmysl, protože bychom zbytečně plýtvali zdroji. Z rozumu bychom měli stávající koalici držet pohromadě, protože je to jediná cesta, jak ochránit Evropu před geopolitickým zvratem.

Máme se bát Ruska, které je očividně při chuti?

Rusko už není v pozici, ve které bylo po druhé světové válce. Tehdy bylo mocností, která rozšířila svou ideologii a s tím i moc do řady satelitů. Dnes je zpátky v původních hranicích, které měl SSSR ještě v roce 1990, a i když je při chuti, tak není v technologické, finanční a demografické kondici, aby dokázalo obrátit dějiny. To je nepředstavitelné. Ale chce si vybudovat určitou strategickou hloubku území pro svou ochranu. Tu má v Bělorusku, chce ji získat znovu i na Ukrajině. A je potřeba počítat i s tím, že se pokusí, pokud by bylo úspěšné na Ukrajině, časem přivést do sféry svého vlivu i jiné sousední země.

Neměl by Západ na Ukrajinu tlačit, aby se pokusila o diplomatické řešení?

Teď určitě ne, protože bychom vzali Ukrajině právo na sebeurčení a suverenitu. Vzpomeňme, jak západní mocnosti v roce 1938 Československu vnutily, aby obětovalo Sudety, a stejně to skončilo druhou světovou válkou. Byl by to nebezpečný precedens do budoucna a jasný signál nejen pro Rusko, ale i pro jiné mocnosti, které by měly snahu zopakovat agresivní jednání vůči svým sousedům s tím, že Západ znovu ustoupí.

Podpora Ukrajiny by neměla klesnout, je pro nás přijatelnější jí pomáhat než být přímým účastníkem ozbrojeného konfliktu. Je to sice nepříjemné, ale musíme vytrvat a udělat vše, co je možné, s cílem změnit pozici Ruska.