Generál Mičánek: Bez americké podpory Ukrajině má Evropa tři měsíce na odpověď

Stát se to může. Bidenova administrativa sice ještě schválila dodávky zhruba za 3,5 miliardy dolarů, které jsou připravené, ale vzhledem k náladě ve Spojených státech si nemyslím, že odejdou v plném rozsahu.

Podle informací, které jsou k dispozici, by Ukrajina měla být do léta zabezpečená. Pro Evropu to znamená tři měsíce času, aby urychleně dodala na Ukrajinu jak peníze, tak technologie, čipy a elektroniku a samozřejmě také těžkou techniku a munici, jaké jsou schopny ve svých skladech najít, případně přesměrovat výrobu ze svých zbrojovek přímo na Ukrajinu.

Stoprocentně a ve všem by americkou pomoc nenahradila. Spojené státy zabezpečují zpravodajské informace, jsou hlavním dodavatelem protiraketové obrany, letouny typu F-16 mají také americké zbraně.

Co se ovšem týče pozemních jednotek, dělostřelectva, tam může Evropa hodně pomoci. Nemá cenu se bavit o dronech, v těch jsou už nyní Ukrajinci nejvyspělejší na světě.

Do dvou týdnů by určitě nepadla, to by se musela zhroutit vůle Ukrajinců se bránit. Spojené státy v tomto ohledu dosáhly spíše opaku, i političtí oponenti v parlamentu se postavili za Zelenského.

Ne všechny zbraně, které Amerika dodala, byly ty nejmodernější, nejlepší. Některé se téměř vůbec neosvědčily. Evropa už ví, co Ukrajina potřebuje.

Nedávno jsem mluvil s kolegy z Ukrajiny a ti říkají: Už téměř padesát procent všeho si vyrábíme sami. Když jsem se ptal, co konkrétně potřebují, odpověděli, že jednoznačně potřebují moderní technologie, čipy, zařízení pro elektromagnetický boj, to jsou věci, které v Evropě máme, tam jsme schopni pomáhat.

Například u tanků Abrams se ukázalo, že na ukrajinské bojiště nejsou nejvhodnější, nebo obrněné transportéry M113, to jsou dědečkové, bojovaly ještě v Koreji. Daleko lepší je v tomto ohledu spolupráce Ukrajiny s Německem, které dodává Leopardy, zbrojovky tam už montují jejich obrněné transportéry Lynx. Česká republika dodává moderní ruční zbraně, dělostřelecké granáty. Ve spoustě věcí dodáváme lépe a víc, ale bohužel někdy později než Spojené státy.

Jednotky, které by měly dohlížet na příměří na Ukrajině, musí být bojové. Nemůžete tam poslat neozbrojené pozorovatele, ty nikdo nerespektuje, ukázalo se to i v letech 2014 a 2015 u Minských dohod o příměří na Ukrajině, které nebyly absolutně vymahatelné, pozorovatelé nic nedokázali.

Jakákoliv mise, která by měla vynutit mír, by automaticky znamenala vstup do války, alespoň z hlediska toho, jak to vidí Rusko. Pokud jde o síly nebo prostředky tohoto typu na Ukrajině, nemá cenu o nich příliš mluvit a uvažovat, není to na místě vzhledem k tomu, co na Ukrajině vidíme.

Má to stejnou váhu jako slova o přičlenění Grónska k USA, zabrání Panamského průplavu a další výroky, které už jsme slyšeli. Vystoupení ze Severoatlantické aliance není ani pro prezidenta Spojených států jednoduché, například je potřeba schválení Senátu.

Byl by to určitě dlouhodobý proces, stejně jako případné stažení amerických vojsk z Evropy. Vojska by se musela vrátit do Spojených států, nemají tam infrastrukturu, zatížilo by to americkou ekonomiku. Na těchto jednostranných krocích by tratily hlavně americké zbrojovky, tlak z tamního byznysu by se projevil velice rychle.

Ne ve stejném smyslu jako USA. Nejdůležitější je pro Evropu jaderný deštník Spojených států, poté je to protiraketová schopnost, kterou tu Amerika má.

Ukrajina může všem evropským státům předávat zkušenosti z moderního konfliktu, který tam probíhá. Může poskytovat technologie, zbrojovky mohou uzavírat dohody o spolupráci, společně se mohou vyrábět zbraně, které se pak dodají evropským armádám.

Stát se může úplně všechno, ale nemá cenu strašit. Francouzský prezident Emmanuel Macron už nabízel svůj jaderný arzenál, další má Velká Británie. Dohromady je to ovšem desetina vůči tomu, co mají Spojené státy nebo Rusko. Dohromady se v Evropě jedná o pět set jaderných hlavic. Spojené státy mají pět tisíc hlavic, stejně jako Rusko.

Osobně nicméně nevěřím tomu, že by měl někdo zájem na jaderném konfliktu. Jaderná eskalace by vyvolala velice nepříjemné reakce vůči Rusku ze strany Číny. To je pojistka, o které se moc nemluví, ale věřím tomu, že do budoucna bude muset Čína do mírového jednání vstoupit.

Už v minulosti se objevily neověřené informace, že Vladimír Putin byl ochoten použít na Ukrajině taktické jaderné zbraně, a čínský vůdce Si Ťin-pching zasáhl a Putinovi to rozmluvil. Poté by totiž mohla totéž zkusit Severní Korea třeba na svého jižního souseda, to jsou země, které jsou v bezprostřední blízkosti Číny.

Pokud bychom porovnávali, co mají k dispozici dohromady evropské státy, je evropská armáda zhruba dvojnásobně věští než ruská. Má větší počet tanků, letadel, má dvakrát více vojáků.

Čínská armáda je největší na světě, pokud jde o počet lidí, výrazným způsobem narůstá v oblasti technologické, hodně dohání Spojené státy. Rozdíl mezi ruskou a čínskou armádou spočívá v tom, že Číňané jdou v technologiích napřed a mají daleko větší počet vojáků, Rusové mají výrazně větší počet jaderných raket.

Pokud jde o ozbrojené síly, nabízí se soupeření Spojených států a Číny, Rusové se stávají nevýznamnými. Pokud by neměli jaderný arzenál, nemají už nic, čím by mohli přispívat. Co předvádí Rusko na Ukrajině, je fiasko, které nikdo z odborných analytiků nečekal.

Bude záležet na jednotlivých státech. Prohlášení o odhodlanosti a podpoře Ukrajiny jsme slyšeli vícekrát. Nyní bude následovat další krok, to je čtvrteční summit Evropské unie, kde by už měly padnout konkrétní návrhy ze strany jednotlivých států, například poskytnout Ukrajině zisky ze zamrazených ruských rezerv, nebo dalších 90 miliard eur z fondu, tedy rychlé peníze. Další věci, jako proměna obranného průmyslu nebo silnější podpora ze strany bank, jsou dlouhodobější. V případě České republiky to bude běh na dlouhou trať.

Je také třeba zmínit, že lídři sice vystupují v mezinárodním prostředí, ale důležité bude, co provedou doma. Nás letos čekají sněmovní volby, bylo by dobré, kdyby do diskuse vstoupil prezident Petr Pavel jako vrchní velitel ozbrojených sil. U kulatého stolu by se měly koalice a opozice domluvit na dlouhodobé bezpečnostní a obranné politice. Premiér Fiala může naslibovat, co chce, ale to může skončit s volbami v září.

Předpokládám, že tento návrh budou chtít evropské státy hlouběji projednat s americkou administrativou. Bez ní to nemá příliš velkou šanci na úspěch, Rusko Evropu jako partnera zatím příliš nebere. Vyjednávat bez účasti Spojených států by bylo možné až tehdy, pokud by USA učinily další kroky, které by směřovaly k opuštění Evropy a vystoupení z NATO, tedy pokud by totálně změnily svoji prozápadní prodemokratickou orientaci.