Článek
Letošní, sedmdesáté výročí si nenechala ujít Jana Svobodová s maminkou, bratrem i malými neteřemi. „Bez kroje by to zkrátka nebylo ono, i když je v něm horko,“ usmála se pětačtyřicetiletá žena. „U nás v rodině se dědí. Ten svůj mám po praprababičce. Neteře už samozřejmě taky dostaly,“ nastínila, než vyrazila ke kostelu svatého Vavřince.
První mše se na Vavřinečku konala v roce 1937, největší účast zaznamenala během nacistické okupace v roce 1939, kde se zde sešlo 120 tisíc lidí.
Průvod zahajovali ministranti, pak kráčeli chodští praporečníci, mezi nimi byli Martin Přibek z Draženova nebo Adolf Dejdar z Pelechů. „Je to největší událost u nás. Přeci ji nemůžu vynechat,“ podotkl Dejdar. Následovali hasiči, myslivci, sokolové a další stovky věřících v krojích.
Na bohoslužbu dorazili tři biskupové. Ten litoměřický, Stanislav Přibyl, v kázání lidem připomněl, jak důležité jsou osobní vztahy a pomoc druhým. Poutníci pak zamířili do centra Domažlic, které zaplnila vystoupení lidové hudby a tance.
Z Veselé hory se naskýtá nádherný výhled do okolí.
Nechyběly ani řemeslné trhy a samozřejmě tradiční chodské koláče. „Letos jich v Bořicích upekli devět tisíc,“ vypočítala Kristýna Grösslová u stánku, kde se střídal jeden zákazník za druhým. Své příbuzné provedla městem Barbora Kohoutová. A zastavila se také na místní věži. „Dřív jsem tady zvonila. Než si štafetu přebral brácha, který se tomu věnuje doteď,“ prozradila.
Pro Chodské slavnosti uvařili speciální várku piva
