Článek
Klaus demisi přijal s požadavkem, aby Fischerův kabinet nadále vykonával svoji funkci, dokud nevznikne nová vláda.
„Chtěl bych poděkovat za výkon za ten rok a bezmála dva měsíce. Vláda vznikla nečekaně ve složité situaci a myslím, že se dá jednoznačně říci, že vláda svoji roli splnila, jak v době vzniku uprostřed předsednictví i rozmachu hospodářské krize. V něčem měla zvláštní úlohu, komplikovanější i ulehčenou tím, že neměla nepřítele, který by na ni útočil. I já, stejně jako veřejnost, sdílím názor, že vláda svoji úlohu splnila,“ zhodnotil práci Fischera a jeho týmu Klaus.
Fischer k tomu dodal, že dle jeho názoru se při ohlédnutí za posledním vládním období nemusí vláda za nic stydět. „Bylo to i tím, že jsme měli dobře nastavenou komunikační strategii mezi sídlem vlády Strakovou akademií, Hradem a parlamentem,“ doplnil premiér v demisi s tím, že do sestavení nového kabinetu nebude jeho vláda činit žádné razantní kroky.
Nová vláda by měla být v půli července
Fischer s demisí čekal, dokud nová Sněmovna neukončí svoji ustavující schůzi, po přijetí demise může Klaus jmenovat nového premiéra.
Zatím nic nebrání tomu, aby se premiérem stal předseda ODS Petr Nečas. Jeho strana v současnosti vyjednává s TOP 09 a VV o složení středopravého kabinetu a programovém prohlášení.
Dosavadní vývoj naznačuje, že se jednání mohou ještě protáhnout, jelikož vyjednavači údajně pracují na „nejpodrobnější koaliční smlouvě v historii“. Nečas i Klaus ale očekávají, že nová vláda bude již od půli července sestavovat rozpočet na příští rok.
Vláda se chystala několikrát skončit
Fischerovu vládu z počátku média nazývala letní či překlenovací, sestavovala se v dubnu v době, kdy české předsednictví Evropské unii bylo v plném proudu a po svržení Topolánkovy vlády bylo třeba rychle vytvořit kabinet, který by předsednictví důstojně ukončil.
Mimořádné volby se měly konat hned na podzim, vláda tedy vypracovala program do říjnového termínu, na němž se politické strany dohodly. To ale zhatila žaloba u Ústavního soudu, kterou podal nezařazený poslanec Miloš Melčák, který argumentoval, že voliči mu dali mandát na čtyři roky. Jeho stížnosti Ústavní soud vyhověl.
Poslanci tedy v rekordním čase vypracovali nový ústavní zákon, který v budoucnu značně usnadní rozpuštění Sněmovny. Podle něj lze dolní komoru rozpustit, pokud k tomu dá souhlas třípětinová většina poslanců. Termín voleb pak vypsali na listopad. Nicméně i z tohoto pokusu sešlo, protože ČSSD dohodu nedodržela a rozpuštění Sněmovny nepodpořila.
Podle kritiků nebylo možné nový ústavní zákon kvůli pravidlu retroaktivity aplikovat na Sněmovnu, která návrh schválila, a může se vztahovat až na další volební období. Podle názoru předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského by však ústavní soudci zákon zřejmě posvětili.
Boj o rozpočet
Vláda tedy vypracovala nové programové prohlášení, na jehož základě dostala mandát od poslanců do konce řádného volebního období. Hlavním úkolem kabinetu bylo sestavit rozpočet, který se měl kvůli krizi a prohlubujícímu schodku DPH nést v duchu razantních škrtů.
Změnám v zákonech, které by umožnily úspory, však nebyla levá část Sněmovny nedlouho před volbami příliš nakloněna, takže kabinet zápasil i se stranami, které jeho mandát podpořily. Řadu radikálních škrtů se přesto podařilo prosadit.
Během roční vlády se v různých resortech vystřídala řada ministrů. Někteří se nyní hodlají nadále politicky angažovat, jiní se chtějí vrátit k odborné činnosti, například Fischer si stěžoval na způsob jednání politiků, kvůli němuž už nechce v politice setrvat. Sám bude působit jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj.