Článek
Firma obchodujícími s povolenkami na emise skleníkových plynů odmítla poskytnout spolku informace s tím, že se nepokládá za povinný subjekt podle informačního zákona. Postoj firmy podpořil i Městský soud v Praze s odkazem na průlomový nález ÚS týkající se státního podniku ČEZ, podle něhož nelze energetický kolos považovat za veřejnou instituci, protože stát je tam sice většinovým, ale nikoli jediným akcionářem. Kasační stížnost spolku pak zamítl Nejvyšší správní soud.
Senát se soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem se ale s takovou argumentací neztotožnil, a dokonce se pokusil své kolegy pohnout k tomu, aby plénum zformulovalo rozhodnutí, že „veřejnou institucí z hlediska základního práva na přístup k informacím je taková právnická osoba, v níž má stát nebo jiná veřejnoprávní korporace většinovou majetkovou účast.“ Při hlasování pléna se však pro přijetí stanoviska nevyslovila potřebná většina soudců.
Klíčové je stoprocentní vlastnictví státu
Senát tak rozhodl pouze v tom smyslu, že platí právní názor, podle kterého je veřejnou institucí podle zákona o svobodném přístupu k informacím jakákoliv obchodní společnost, jejímž stoprocentním vlastníkem je stát, případně veřejnoprávní korporace.
Podle nálezu je smyslem informačního zákona umožnit veřejnosti co nejširší přístup k údajům, které se týkají činnosti povinných subjektů.
„Smyslem práva na informace je umožnit a usnadnit efektivní veřejnou kontrolu výkonu veřejné moci, což ovšem zahrnuje též kontrolu hospodaření s majetkovými hodnotami, jež jsou veřejnou mocí přímo nebo nepřímo ovládány. Tento smysl ovšem bude zcela naplňován nikoliv tím, že bude omezován okruh povinných subjektů, nýbrž naopak tím, že v pochybnostech bude voleno řešení pro jejich rozšíření,“ konstatovali soudci.