Článek
Jde zase o soap operu stvořenou z moře citů, bolestí, výčitek, sentimentality a ironie, v němž se snaží proplouvat a neutonout herečka Penélope Cruz. Nutno dodat, že se jí to daří znamenitě a že Almodóvarovi jde spolupráce s hereckými star k duhu. V jejich snímku vyniknou jejich pózy i gesta, nikde snad nebyla Penélope Cruz tak dobrá jako tady.
Příběh filmu je totiž především hodně, skoro až seriálově zamotaný. Například těch tetiček, matek, dcer a nejlepších kamarádek je v něm skutečně hodně a v jejich vztazích není vždy snadné se vyznat.
Aby nebylo mýlky, ocitáme se ve výsostně ženském světě obyčejných španělských (nebo alespoň těch Almodóvarových) žen, které mají svoje sny, trable a potíže s manželi, jsou rajcovním způsobem hysterické a hlavně řeší kombinační hlavolam zvaný rodinné vztahy. Chlapy v tomhle filmu kromě krátkých štěků rozhodně nenajdete.
Tenhle španělský režisér ovšem nezná rodiny, kde se jenom škorpí o televizní program a dárek pro babičku. Raimunda (Penélope Cruz) se ve Volveru musí zbavit těla zabitého manžela, který se pokoušel znásilnit dceru. Naštěstí má prsa k pohledání a kamarádku, která umí připravit ty nejlepší mojita, takže dovede rozjet provoz malé restaurace a postarat se o rozbitou rodinu.
Jak porozumět ženám
Její sestra zase potká matku, kterou všichni nedávno pohřbili, a teta Augustina je nemocná rakovinou, chtěla by se léčit do Hustonu a neustále hledá svou matku, která zmizela v době tragického požáru. Almodóvar zůstává obdivuhodných eskamotérem, který balancuje na hraně velkého sentimentálního příběhu i rodinného dramatu.
Příběh těká mezi vypjatým, sentimentálním seriálem a rodinným dramatem, v němž se nakonec odhaluje, kdo koho kdysi zneužíval, kdo je koho dcera a kdo se potřebuje s kým smířit a odpustit si. Chvíli to je jako v hodně smutném Cimrmanovi, nechybí ani ironie a legrace.
Na druhou stranu dovede být Almodóvar dost přesný, co se týče portrétování ženské psychiky a světa žen. Dovede filmu dát všechny ty pestré barvy a zvláštní senzibilitu emocionálních výlevů a gest. Možná po zhlédnutí tohoto filmu pochopíte zase o něco více, jak si ženy vymýšlejí, vymlouvají a mlží, aby dovedly žít s muži.
Co znamená věta: "A cos mu řekla...?", kterou můžete slýchávat vedle od stolu, kde spolu ženské řeší, jak neříct všechno svému příteli a zároveň ho nějakým způsobem zvládnout. Nebo v horším případě začnete přemýšlet nad tím, jak se zbavit mrtvého manžela v mrazáku nebo jak žít s mrtvou maminkou, která se náhodou ocitla v zamčeném kufru vašeho auta.
A vidět tenhle film za to určitě stojí, ale rychle se vám vykouří z hlavy. Nic převratného zde od Almodóvara čekat nemůžete.
