Filip: Jakoukoliv povolební koalici s ANO vylučuji

KSČM má samozřejmě ambici uspět co nejlépe, i vyhrát bychom chtěli. Situaci ale hodnotíme reálně. Na větší míru odpovědnosti jsme připraveni jak programově, tak personálně. Otázkou je, jak volby dopadnou, kdo s kým bude jednat o koalicích, a já mám bohužel obavu, že vše spěje ke koalici ANO s ODS.

Vnímám některé kroky, které tu dřív nebyly. Dřív to bylo „všichni proti Babišovi“, zejména z pravé části spektra, poté, co Andrej Babiš prohlásil ANO za pravicové hnutí, a také tak připravil program. Ale dnes vnímám výroky třeba paní Udženije (první místopředsedkyně ODS) a dalších představitelů. Předsedu Petra Fialu teď nemyslím, spíš ty ostatní, nejsou to ale nevýznamné hlasy.

Bývalí členové ODS, kteří v letech 2012–2013 přešli do ANO, jsou teď na vrcholu, například paní Jermanová (hejtmanka Středočeského kraje za ANO), tam je ta spolupráce evidentní. Znamenalo by to ovšem, že by se vrátila riziková politika pravicových postupů, které v roce 2010 vedly k hluboké krizi.

To je téma, které lze řešit po volbách podle skutečného rozložení politických sil.

Babišovi se ale bude podbízet kdekdo, včetně ČSSD. Jsem spíš přesvědčen o tom, že budeme muset hledat dostatek hlasů na to, aby nedošlo k zablokování politické scény. Hrozí, že tu bude příliš mnoho stran, a takové ad hoc koalice budou výhodné především pro vítěze voleb. Pokud se jím stane Andrej Babiš, tak takovou nabídku může dát kdokoliv.

KSČM nejraději uzavírá koalice programové. Ukázali jsme to v Ústí nad Labem, kde jsme mohli sestavit pohodlnou koalici s ANO, ale nakonec jsme šli do koalice s ČSSD, která má většinu jednoho hlasu.

To musím vyloučit. Taková koalice by nebyla programová, ale účelová, a k tomu se KSČM nikdy nepropůjčila. Samozřejmě vnímáme, že odmítnutí odpovědnosti by mohlo zmenšit náš politický potenciál, jako se to stalo řeckým komunistům, když odmítli koalici se Syrizou. To by ale byla programová koalice, kdežto tady ne.

Něco jiného by bylo, kdyby v případě nějaké velké krize došlo k dohodě všech politických stran na nějaké vládě národní shody. To se může stát, může se zhoršit bezpečnostní situace v Evropě, může se vyhrotit mig­rační krize a terorismus v Evropě. Navíc je tu hrozba nové cesty přes Rumunsko a Polsko do Německa. Tlak na nás po německých volbách bude jistě vyvíjen mnohem silněji.

Ano.

Nebyla to vláda podle našich představ. Ale toto volební období mělo tři etapy. První etapa byla dána rokem 2014 do schválení rozpočtu na rok 2016, kdy se odstraňovaly největší problémy, které měla česká společnost po sedmiletém vládnutí pravice v čele s ODS a TOP 09. Hrůzy, které se tady odehrávaly, prohlubovaly krizi v ČR, škrtící momenty dusily českou ekonomiku a nahrávaly ekonomikám sousedním, vždyť německá ekonomika se po roce 2008 začala zvedat mnohem dříve než česká.

Takže v té době bylo třeba schválit odstropování platů, zvýšení minimální mzdy, nastartování růstu mezd, to byly programově shodné momenty. Někdy jsme nebyli šťastni, jak to v závěrečném hlasování dopadlo, ale bylo třeba to řešit, takže jsme pro to zvedli ruku.

První etapa skončila při sestavování rozpočtu na rok 2016, kdy jsme se museli ozvat vůči tomu, že vláda nezměnila daňový systém. Ten nastavil ještě Miroslav Kalousek a brzdil samotný rozvoj, protože neumožňoval větší kroky v investicích, ať už doma, nebo investičními pobídkami v zahraničí.

Stoprocentně je to dlouhodobější proces. Ale skutečnost, že vláda přestala brzdit ekonomiku, znamenala, že lidé využili naději, kterou vkládali do změny vlády. Záviselo to na iniciativě lidí, firem a tak dále, ale také na prostředí, které tato vláda vytvářela.

Navíc se také otvíral trh všemi směry. Vláda se slepě nesoustřeďovala jen na EU či na jakési fiktivní euroatlantické spojenectví, ale začali jsme obchodovat se západem, východem, severem i jihem, což je podstatné.

Protože zavinilo současnou krizi, ve které se společnost nachází.

To spojenectví, o kterém se tu vykládá, že je jediné možné, je fiktivní ne proto, že to neexistuje, ale proto, že je fikce, že EU a USA mají něco společného dohromady. Zájmy Spojených států jsou výrazně odlišné od zájmů evropských zemí. My jsme přece největším konkurentem USA, protože máme stejné technologie, máme dokonce víc obyvatel a tím pádem větší trh, proto nám oni vnucují své výrobky.

Pokud mluvíme o nějakém společném zájmu Evropy a Ameriky, tak to není pravda. Oni nás považují za konkurenty a v konkurenčním boji se nás snaží vyřadit. V tom je i ta brzda, proč Evropa zatím není čtvrtým bodem tvořícího se multipolárního světa. Společný zájem tu neexistuje, není to pravda. Ekonomicky je to přesně naopak.

Je to varianta, na kterou se nechystáme, ale je třeba mít dopředu nachystaný scénář. Taková vláda byla například rok v bývalé Jugoslávii.

A copak můžeme vyloučit, že tady nebude? Můžeme vyloučit, že ti běženci nejsou pěšáky cizí armády?

Část z nich určitě.

Od začátku těch skutečných teroristických útoků, od 11. září 2001, je téměř deset tisíc mrt­vých, patnáct tisíc zraněných, a větší část mrtvých a raněných připadá na posledních šest let. Terorismus souvisí s migrační krizí, kdo říká, že nesouvisí, tak lidem lže. Zbigniew Brzezinski říká, že když se Evropa ocitne v chaosu, tak Amerika má jedinečnou příležitost nad ní zvítězit. Vidíme, že ne všichni, kdo říkají, že jsou naši přátelé, to s námi doopravdy přátelsky myslí.

Souhlasím s tím, protože jsem Brzezinského dobře přečetl.

Musí být aktivnější v řešení příčin krize, především v odstranění válečných konfliktů. Je třeba ukončit válku v Iráku i v Sýrii a pomoci ve stabilizaci prostředí. Bez toho uklidnění bude migrační vlna dál pokračovat a Evropská komise bude jako doposud řešit jen následky krize, tedy uprchlíky. Příčiny krize ale zatím neřešila.

Poslali jsme tři miliardy Turecku a další tři miliardy slíbili, když migrační krizi zastaví. Nezlobte se, za šest miliard by evropská sedmadvacítka ochránila schengenský prostor úplně bezpečně. Ale neudělala to. Evropská komise se projevila jako zcela nekompetentní, naopak její jistá rozhodnutí krizi ještě prohloubila. Přinejmenším vyvoláním sporů mezi Řeckem, Makedonií a dalšími státy.

Jsem přesvědčen, že ano. Oni nás také teď nešetří, dokonce pohrozili, že budou žalovat ČR, když nebude přijímat migranty podle kvót. A to musím opět odmítnout. Nedovedu si představit, že na základě kvót tu zavřu mig­ranta do detenčního zařízení nebo do věznice a budu ho tady držet násilím. Pak zase neplním volný pohyb osob. Jak mám přinutit člověka, který tu žít nechce, aby tady žil?

Dobře, tak oni nám je sem po­šlou a my jim řekneme, tak si dělejte, co chcete, a oni se vrátí zase do Německa. A co potom, budou nám je sem posílat jako vězně v zelených antonech?