Fiala: Rusko stále považuje středovýchod Evropy za svůj majetek

Česká republika si v neděli připomíná 54 let od začátku okupace Československa i oběti sovětské okupace.

Představitelé vlády v neděli v poledne uctili památku padlých před budovou Českého rozhlasu v Praze.

Premiér Petr Fiala ve svém projevu před Českým rozhlasem mimo jiné uvedl, že svoboda nebyla nikdy tak aktuální a tak naléhavá jako letos. „Pro Čechy a Slováky zůstává srpen 1968 symbolem agrese, okupace, zrady a ponížení. Připomíná nám, jak je naše svoboda a nezávislost křehká. Ruské tanky opět jezdí po cizí zemi, tentokrát na Ukrajině,“ řekl.

„Jsme svědky zbabělého zneužívání hrubé síly, pohrdání válečnými konvencemi. Podobné je i to, že Rusko stále považuje středovýchodní Evropu za svůj majetek, s nímž si může nakládat podle libosti,“ pokračoval.

Ohrožení svobody a nezávislosti je podle něj trvalé a má konkrétní podobu, Česko je ale v nesrovnatelně lepší situaci než před 54 lety. „Jsme hrdá, nezávislá země, ne něčí satelit, svůj osud máme ve svých rukou. Naši přátelé na Ukrajině chtějí přesně totéž, co my už máme. Neváhají za to bojovat. I proto je vojensky, humanitárně a diplomaticky podporujeme,“ dodal Fiala.

Na Twitteru rovněž zdůraznil souvislost se současnou válkou na Ukrajině. „O 54 let později vpadlo Rusko za vydatné pomoci Běloruska na území samostatné Ukrajiny, aby ji zbavilo nezávislosti a svobody. Rusko tak kousek od nás rozpoutalo brutální válku, ve které denně zabíjí lidi, ničí školy, nemocnice a památky a vyhání obyvatele z jejich domovů. Naše vůle pomáhat Ukrajině nás nesmí opustit,“ napsal na Twitteru předseda vlády s tím, že nelze dovolit, aby agresor zvítězil.

Rovněž předsedkyně Sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová spojila srpnovou invazi do někdejšího Československa s nynějšími událostmi na Ukrajině.

„Před 54 lety nám Sovětský svaz ukázal, že cokoli svobodného mu je cizí, a Rusko je dnes stejné. Musíme Ukrajincům pomoci, aby agresora porazili,“ napsala na Twitteru.

Vicepremiér a ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) uvedl, že imperiální tendence dříve Sovětského svazu a nyní Ruska se nezměnila.

Poznamenal, že do Československa přišla „bratrská pomoc“, v Maďarsku šlo v roce 1956 o „operaci pro nastolení pořádku“.

„A teď se kousek na východ od českých hranic odehrává ‚speciální vojenská operace‘. Všechno to má jednoho společného jmenovatele: Něco si urvat z cizího území, získat vliv, získat moc. Ta imperiální tendence kdysi Sovětského svazu a dnes Ruska se nezměnila,“ napsal na Facebooku.

Podle předsedy opozičního hnutí ANO Andreje Babiše (ANO) tehdejší invaze oddálila v Československu pád totality.

Představitelé Brna či městských částí v neděli položili květiny u pamětních desek, které připomínají oběti sovětské okupace.

Nejprve se představitelé samosprávy sešli na Moravském náměstí u pamětní desky Danuše Muzikářové. Ta se stala obětí rok po okupaci při demonstracích, milicionáři či příslušníci SNB ji zastřelili v pouhých 18 letech. Květiny tam položila primátorka Markéta Vaňková (ODS) se svým náměstkem Petrem Hladíkem (KDU-ČSL) a také se starostou městské části Brno-střed Vojtěchem Menclem (ODS).

Další pietní akt se odehrál v Orlí ulici, kde padl ve stejný den o deset let starší Stanislav Valehrach, také zastřelený milicionáři či příslušníky SNB, kteří demonstraci potlačovali.

Politici položili květiny také v Jihlavské ulici, kde kulka zasáhla šestnáctiletého Josefa Žemličku. Sovětští vojáci mířili do shluku lidí a zasáhli právě jeho v první den okupace. Ve stejný den sovětští okupanti zastřelili i Viliama Debnára. Když se vracel do Brna se svým synem, kterého vyzvedl na táboře, se zpožděním reagoval na výzvu k zastavení, pročež ho voják zastřelil samopalem zezadu ještě ve voze.

Vojska pěti států Varšavské smlouvy obsadila v roce 1968 Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla komunistické strany o reformu systému.

V roce 1968 bylo v celém Československu již první den okupace zabito či smrtelně zraněno 58 lidí a do konce roku 1968 stoupl počet obětí na 108. Další oběti si vyžádalo tvrdé potlačení protiokupačních demonstrací režimem v roce 1969.

Potvrdilo to nastupující éru takzvané normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod.