Fiala: Nominace měnit nebudu

Počítám s tím a jsem přesvědčený, že to ČR potřebuje. Tady nemůže pokračovat zvláštní situace, kdy tu je vláda, která nemá většinu ve Sněmovně a její součástí jsou strany, které ani ve Sněmovně zastoupeny nejsou.

Máme tu covidovou krizi, musíme řešit inflaci, vysoké ceny energie, je potřeba, aby tu byla vláda s většinou ve Sněmovně, která je schopná kompetentně a odpovědně vládnout. Věřím tomu, že do poloviny prosince by tu vláda mohla být.

Tato situace pro nás není překvapením, od počátku jsme byli připraveni na všechny varianty. Máme nachystáno vše potřebné a přesně víme, co budeme dělat. Konkrétní kroky oznámím v pondělí po schůzce s prezidentem republiky.

Nechci předbíhat, konkrétní kroky představím po pondělní schůzce s panem prezidentem. Opět ale opakuji, že na nominacích na ministry nehodlám nic měnit.

Tady ale nejde jen o mě. Jde o podobu a nastavení ústavního systému v naší zemi. Česká republika je parlamentní demokracie, a pokud se nechceme posouvat k poloprezidentskému systému, musíme jednou provždy určit kompetence premiéra a prezidenta ohledně jmenování vlády.

Budu postupovat tak, abychom co nejrychleji měli vládu a ta vláda byla jmenovaná tak, jak jsem ji navrhl.

Nebudu se nyní pouštět do hodnocení argumentů pana prezidenta, o ty v tuto chvíli tolik nejde. Tady jde především o vyjasnění nastavení ústavního systému České republiky do budoucna.

Čekají nás další prezidentské volby, nevíme, kdo v nich uspěje, a je tedy o to důležitější, aby bylo v takových věcech jednou provždy naprosto jasno.

Pan prezident si může pozvat členy vlády, stejně jako lidi, kteří jsou kandidáty na členy vlády. Rád bych upozornil, že pan prezident měl covid a byl čtrnáct dní v izolaci.

Kdyby nebylo mého vyjednávání a mé dohody s panem prezidentem, že budeme postupovat maximálně rychle, tak se těch čtrnáct dní nemuselo dít vůbec nic.

Pan prezident mohl říct, že má covid, s nikým se nebude bavit a z medicínského hlediska by taková situace asi byla pochopitelná.

Já jsem s panem prezidentem domluvil to, že probíhají všechna jednání a směřujeme k datu, o kterém jsem mluvil, a to je polovina prosince. Musíme se na to dívat i z tohoto hlediska.

Musím nesouhlasit. Řešení našeho AntiCovid týmu jsme s ministerstvem zdravotnictví aktivně komunikovali, ale hlavně jsme jako první v republice přišli se strategií boje s covidem, která obsahuje krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření.

V naší koncepci je poprvé řečeno, jaké jsou principy boje s covidem. Od důrazu na osobní zodpovědnost, solidaritu, nediskriminaci, spíš důraz na spojování společnosti. Ale jsou tam i konkrétní opatření, která chceme dělat, to ještě nikdo před námi neudělal.

Covidová krize není jen krizí medicínskou nebo epidemiologickou, ale také krizí důvěry. My se snažíme o to, aby tady skončila politika ode zdi ke zdi, kdy lidé nevěří vládě, nevěří opatřením.

Proto jsme přišli s jasnými, dopředu známými pravidly a tak budeme postupovat i ve vládě. Chceme, aby pravidla byla jasná a vymahatelná a podle nich se všichni řídili. Jedině tak jsme schopni vrátit důvěru ve stát a v to, že vláda ví, co dělá.

Ne, protože na to je čas, vyhláška by byla účinná až od března. Já bych zde rozlišil dvě věci: jedna je povinné očkování profesních skupin a druhá je povinnost pro věkové skupiny.

U profesních skupin známe příklady i v naší legislativě, máme například zvláštní očkování proti hepatitidě, které mají některé konkrétní skupiny (například lékaři, medici...) uloženo.

Toto známe, není to experiment. Poveďme debatu, jestli je to potřeba. Víme, že některé profesní skupiny samy souhlasí s tím, že tato povinnost má být zavedena, a přijde mi to adekvátní.

Úplně něco jiného je očkování věkových skupin. To je experiment, který tu nikdy v minulosti nebyl, odmítají ho naši odborníci včetně České vakcinologické společnosti v čele s Romanem Chlíbkem, ani neodpovídá tomu, jak definuje povinné očkování Světová zdravotnická organizace.

Ta říká, že má sloužit k vytvoření kolektivní imunity, která chrání společnost. Povinné očkování dětí k takovému cíli vede, ale povinné očkování seniorů nikoliv.

Je tu poměrně značná skepse odborné veřejnosti, že povinné očkování věkových skupin něco rozumného přinese.

Podle nás ne. Jsme přesvědčeni, že nebyly vyčerpány všechny možnosti přesvědčovat lidi. Hlavně se teď máme soustředit na to, aby byli všichni, kdo na to mají nárok, proočkováni třetí dávkou, protože to vytváří ochranu společnosti.

Náš přístup je konzistentní a srozumitelný. Od začátku říkáme, že toto není cesta, a že povinné očkování nepovažujeme za dobrý nápad.

Nevylučuji, že jsem toto slovo použil. Pokud to chcete vysvětlit, rád to udělám. Jsem přesvědčen, že je nutné vysvětlovat lidem, že očkování je jediná a rozhodující cesta, jak zvládnout pandemii, zabránit přehlcení nemocnic a zachránit lidské životy.

Čísla jsou naprosto jednoznačná. Lidé, kteří jsou očkovaní, nemají tak těžké průběhy. Na to se musíme soustředit.

Po debatě s našimi experty vím, že všechny možnosti opravdu vyčerpány nejsou. Jsou tu lidé, kteří z nějakých ideových důvodů očkování odmítají. Těm lidem nerozumím, ale chápu, že to tak někdo má a že je asi nepřesvědčíme.

Je tady ale spousta lidí, kteří se na očkování zatím nedostali, protože jim to třeba bylo lhostejné, nebo mají sociální překážky, což je u řady seniorů.

Je potřeba je oslovit individuálně. Ať už prostřednictvím pojišťoven, nebo praktických lékařů, což u seniorů velmi dobře funguje.

Sítem oslovování by žádný jedinec z rizikových skupin neměl propadnout. To se tu ještě nestalo, a zaplaťpánbůh za to, že se neustále zvyšuje počet praktických lékařů, kteří očkují, a že se zvyšuje zájem o očkování napříč společností. To si myslím, že je dobře.

Máme-li pravidla, musíme je dodržovat. To je pravicové, konzervativní, ale především lidské. Jestli budeme mít pravidla, na kterých se domluvíme, a nebudeme je dodržovat, tak špatně dopadneme.

To, že se tu nedodržují pravidla, na to si stěžuje kdekdo. Vláda se musí zasadit o to, že když něco zavede, musí to kontrolovat a vymáhat, aby to lidé dělali.

Je to skutečně důležitý princip správné politiky, protože pak nemusíme zavádět drastická opatření, což my nechceme a nebudeme.

My říkáme, že se všichni mají chovat odpovědně, dodržovat pravidla 4R (rozestupy, roušky, ruce, rozum) a dělat vše, aby nebyly lockdowny, zavřené školy...

My nechceme dělat restriktivní opatření, která tu v minulosti byla. Ale vyžaduje to, abychom se jako svobodní jednotlivci chovali i odpovědně.

Toto je velký problém, zdražování energií má obrovský dopad na lidi. Jsou případy, a není jich málo, kdy někomu, kdo platil dva tisíce, přijde faktura na patnáct tisíc. Pro mnoho lidí je to neřešitelné, řada z nich upadla do energetické chudoby.

My jsme už přišli s návrhem, který je jiný, než co chce Babišova vláda. Ta navrhuje nulovou sazbu DPH, což je problematické z hlediska Evropské komise a také to neřeší problém lidí, kterých se dnes energetická chudoba týká.

Naopak by to plošně pomohlo těm, kterých se tento problém vůbec netýká, protože mají třeba fixní ceny.

My navrhujeme krátkodobou adresnou pomoc přes příspěvek na bydlení nebo jiný typ sociálních dávek. Stát by se měl domluvit s dodavateli poslední instance na tom, že jim poskytne půjčku, aby měli možnost snížit zálohy pro odběratele.

Stát tak získá čas na to, aby mohl nastavit sociální pomoc, aby opravdu fungovala, aby si s tím lidé dokázali poradit.

To, co navrhuje Babišova vláda, je řešení, které je neúčinné a odkládá problém o půl roku. My chceme, aby si s tím lidé dokázali poradit a neohrozilo je to. Toto jsou ale krátkodobá řešení, pak musí přijít řešení střednědobá a dlouhodobá.

A mezi ně patří prosazení jádra jako čistého zdroje energie. Bez jádra nejsme schopni jako ČR mít do budoucna energetický mix, který by pokryl naši potřebu energie.

Je to velký boj, který předchozí vláda bojovala. Musíme v dalších jednáních dosáhnout toho, aby jaderná energie byla součástí našeho energetického mixu a byla podporována jako obnovitelný zdroj.

Jednáním s Evropskou unií a vytvářením koalic se státy, které jadernou energetiku podporují. Že to nebude jednoduché, to víme. Další věc je, že musíme dostavět Dukovany, abychom měli dostatek jaderné energie.

Pak je tu další záležitost, a ta je také na jednání s EU, kde zatím není většina, a to je trh s emisními povolenkami.

Když se podíváte na vývoj posledních dvou týdnů, vidíme na něm další skokový nárůst až na 90 eur.

To je něco, co bylo dřív naprosto nepředstavitelné. Před pár týdny jsme se ještě bavili o tom, že 60 eur je naprostá katastrofa, a teď ceny vyletěly do takové výše.

Jediné řešení je, že Evropská komise vrátí na trh část stažených emisních povolenek, a tím dojde ke snížení jejich ceny.

Nemáme žádné zázračné opatření, že bychom přišli do vlády, luskli prsty a ceny energií půjdou dolů. Toto nemůžu lidem slíbit, to by bylo nepoctivé.

Ale jsme schopni pomoci těm, kdo se dostali do energetické chudoby, a ve střednědobém horizontu dělat takovou politiku, aby ceny energií nerostly do těchto výšek.

Tyto recepty budou fungovat, ale musíme je prosadit, a samozřejmě nebudou fungovat ze dne na den.

Jsme v situaci, kdy příští rok bude pro českou ekonomiku nesmírně těžký. Z hlediska zdražování, inflace, ale i růstu cen energií. Kdo by říkal něco jiného, tak by neříkal lidem pravdu.

Řešíme to a v tuto chvíli se bavíme o spoustě jmen, obecně se rýsuje mnoho kandidátů. O kom se mluví hodně silně, je Andrej Babiš. To je samozřejmě pro naše voliče nepřijatelný kandidát, určitě mu chceme postavit alternativu.

Recept, jak postupovat v prezidentské volbě, je jasný. Podobně jako v případě podzimních voleb bude třeba spojit roztříštěné síly, spojit hlasy demokraticky orientovaných, středopravých voličů a dosáhnout politického úspěchu.

Nebudu přiživovat spekulace o potenciálních kandidátech, to je věc jednání. Uvidíme v dalších týdnech a měsících, který kandidát má největší šanci a za kterým se jako koalice Spolu můžeme spojit. Cíl je zřejmý: aby zde byl silný kandidát, který má šanci volby vyhrát.

O mně je známo, že jsem stoupencem lustračního zákona a myslím si, že by měl zůstat v platnosti například pro členy vlády. Ale toto je ústavněprávní otázka a není jednoduchá. Lustrační zákon se vztahuje na funkce, které jsou jmenované.

A je otázka, zda je vůbec možné něco takového uplatnit na funkce, které jsou volené.

Mějme na paměti, že prezidenta vybírá lid svým hlasováním a je velmi obtížné ten výběr takto omezit.

Nemyslím si, že bychom dospěli k závěru, že tady to možné je. Čili bez ohledu na to, jak pozitivně se dívám na lustrační zákon, tak u těchto volených funkcí je to pravděpodobně neřešitelné.