Fiala: Nehraju na to, aby mi lidé zatleskali

Pane premiére, vláda má rekordně nízkou důvěru občanů. Podle průzkumů vám věří asi 17 procent lidí. Opakovaně říkáte, že průzkumy berete s rezervou, nicméně předpokládám, že vás to trápí. Chcete to změnit?

Jediný průzkum, který považuji za důležitý a který má nějakou váhu, jsou volby. A tak to je. Je to rozumné především pro ty vlády, které jsou odpovědné, myslí na budoucnost a dělají opatření, kterým třeba všichni v první chvíli nezatleskají a ani nemohou zatleskat.

Máme za sebou jako společnost poměrně těžké období. Covid, krize způsobená válkou na Ukrajině, inflace, energie a všechno, co všichni známe. Je logické, že lidé jsou unavení, cítí nedůvěru v politické kroky. To se projevuje i v tom, jakým způsobem vnímají vládu.

Jsem nicméně přesvědčen, že se to bude zlepšovat tak, jak se bude zlepšovat situace v ČR. Inflace, která se vrátí k hodnotám, na které jsme byli zvyklí, na tři až čtyři procenta.

Měl by nastat ekonomický růst a v příštím roce by měl být ještě výraznější. Letos do dvou procent. Měli bychom pociťovat i růst reálných mezd. Mzdy by měly růst o pět až deset procent. To všechno se projeví v ekonomické situaci lidí, v jejich důvěře v budoucnost. A také se ukáže, že ty kroky, které jsme dělali a které určitě byly bolestné, jako je třeba ozdravný balíček nebo jako je důchodová reforma, fungují. A to vrátí důvěru lidí v naši vládu.

Důchodovou reformu nicméně představuje veřejnosti ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL), kterému je vyčítáno, že se po tragédii na filozofické fakultě vrátil na večírek ministerstva práce. Vy jste neuvažoval, že byste ho kvůli tomu odvolal? Vláda má nízkou důvěru občanů, takové jednání asi k větší důvěře nepomůže.

To je nešťastná věc. Byla to chyba, které, a to je pro mě důležité, si je Marian Jurečka vědom. Myslím, že na to reagoval tak, jak měl. To znamená, omluvil se všem, kterých se to dotklo, a chybu přiznal. Druhá chyba, která nastala, když už došlo k tomu extrémně špatnému vyhodnocení situace, byla, že to Marian Jurečka v první chvíli dostatečně jasně a zřetelně nevysvětlil. Ale to bylo nějakým způsobem napraveno. Marian Jurečka sám veřejnosti řekl, že zvažoval všechny možné kroky včetně rezignace.

Jsem si jist, že ta chyba byla velká, ale postavil se k ní čelem a omluvil se veřejnosti. S Marianem Jurečkou jsem několikrát mluvil a vím, že první, koho to opravdu mrzí a štve, je Marian Jurečka.

Teď je otázka, jestli ho mrzí, že to veřejnost takovým způsobem řeší, anebo jestli je mu líto, jakým způsobem se zachoval. Pro mnoho lidí to působí jako neempatické jednání. Vy jste neuvažoval o tom, že byste ho odvolal?

Pro mě je vždycky důležité, jak se ten člověk k vlastní chybě postaví. Chyby děláme všichni, některé větší, některé menší. Tato spočívala v tom, že nebylo prokázáno dostatek empatie. Já bych řekl nejenom ze strany Mariana Jurečky, ale všech, kteří se toho večírku účastnili. Já jsem to s ním velmi podrobně probíral.

Vůbec se nedá říct, že by nebyl tou tragédií zasažen. Svolal jsem mimořádnou vládu, které se ten večer účastnil. Sedíme vedle sebe, takže vím i z jeho reakcí, že ho to extrémně zasáhlo, tak jako nás všechny. Ale došlo prostě k špatnému vyhodnocení.

Na jedné straně snaha vrátit se mezi lidi, které tam svolal a kterým chtěl poděkovat za jejich celoroční práci. Na druhé straně špatné vyhodnocení toho, že se tady odehrálo něco tak strašného, na co je potřeba adekvátně reagovat.

Je především na něm, aby obnovil důvěru lidí a přesvědčil je, že to byla chyba, které lituje. A k tomu odvolávání ještě bych řekl, že Marian Jurečka odvádí velmi dobrou práci na velmi těžkém resortu.

Probíhá tam digitalizace, probíhají potřebné změny, příprava důchodové reformy, které se bály všechny vlády před námi.

Pan ministr své jednání vysvětloval, že dlouhou dobu ani neměl informace o tom, co se na filozofické fakultě děje. Není to zvláštní, když je členem Bezpečnostní rady státu, je vicepremiér vlády? Věřil jste mu, že informace neměl? Není chyba, že je neměl?

Vysvětlil mi, jak k tomu došlo, že neměl u sebe mobil a jak se k němu ty informace postupně dostávaly. Ale já to nechci posuzovat. To je méně podstatné. Večírek měl skončit v první chvíli, kdy se začal ukazovat rozsah tragédie. Všichni si vzpomeňme na 21. prosince, jaký to byl pro všechny z nás šok, jak se těžko i věřilo informacím o počtu obětí.

V České republice naštěstí nejsme vůbec zvyklí na tragédie tohoto rozsahu a doufám, že si na ně ani nikdy zvykat nebudeme. Patříme pořád k nejbezpečnějším zemím na světě.

V létě jste ministru Pavlu Blažkovi (ODS) udělil žlutou kartu za jeho setkání s Martinem Nejedlým. Má nějakou kartu i Jurečka?

To jsou trošku rozdílné případy a příběhy a já nechci zase používat ten příměr se žlutou kartou. Nejsem rozhodčí ve fotbale, ale u pana ministra Blažka, myslím, byla ta žlutá karta srozumitelná. Tady je na první pohled jasné, k čemu došlo, a není potřeba to moc dovysvětlovat a chodit kolem horké kaše.

Kolem postupu policie je stále řada otázek. Máte také otázky, anebo máte více informací, a tudíž ve všem jasno? Mohla policie podle vás konat lépe?

Je dobře, že se objevují otázky. Musíme dokončit všechny procesy prověřování, abychom byli schopni říct, zda došlo k nějaké chybě, kterou je potřeba do budoucna ošetřit a napravit. Zatím informace ukazují, a potvrzují to i odborníci, že policie jednala velmi profesionálně a že i zásah byl velmi rychlý a s velkou pravděpodobností zabránil dalším obětem.

Budeme mít podrobné informace v průběhu ledna na jednání Bezpečnostní rady státu, a až si je vyslechneme, tak se vyvodí nějaké závěry.

Tady jsou důležité dvě věci: zda se dalo postupovat při tom konkrétním případě jinak. Zatím nemám žádný signál, že by to tak mělo být. Ale počkejme na definitivní výsledky prověřování. A druhá věc, která je velmi podstatná, je, zda tragédie odhaluje nějaké systémové nedostatky, které bychom mohli odstranit.

Samozřejmě že všichni víme, že osamělému střelci, který nemá žádné záznamy, není součástí nějaké skupiny, se v činu nejhůř brání. Ale přesto se musíme podívat, jestli v systému při vydávání zbrojního průkazu, při nákupu zbraní nejsou nějaké mezery…

Ani jako otci nebo jako vysokoškolskému profesorovi se vám nezdá zvláštní postup policie ještě před samotným útokem? Policie měla informace o tom, že je pachatel nebezpečný, že míří do Prahy. Byla na fakultě, takže tušila, že se to místo může stát terčem útoku, přesto jej opustila.

Nelze soudit na základě dojmu nebo osobních zkušeností, které třeba s vysokoškolským prostředím mám. Policie předpokládala, že pachatel bude v jiné budově, než v jaké nakonec byl. Neznám ty detaily…

Jsme tím všichni zasaženi a kdo říká, že ne, tak je buď cynik, nebo neříká pravdu. Jenom si stačí představit tu hrůzu. Všichni bychom chtěli najít řešení, aby se to nikdy nemohlo opakovat. Všichni budeme přemýšlet, zda se něco nedalo udělat lépe. Ale doporučuji s velkou odpovědností a úctou k obětem i lidem, kteří tam zasahovali a riskovali svůj život, aby zachránili jiné, počkat se soudy, až budeme mít všechna fakta na stole.

Celý život se pohybuji v univerzitním prostředí. Moje děti studují na filozofické fakultě v Brně. Samozřejmě to s určitou emocí prožívám a je to věc, která je pro mě velmi těžká, ale o to víc je potřeba k tomu přistupovat s určitou pokorou, racionálně jednat rychle, ale až na základě důkladného vyšetření a doporučení odborníků.

Policie nezveřejnila, co mohlo být motivem vraha. Není to chyba? Neměla by mít veřejnost právo vědět, proč se tahle tragédie odehrála a co za ní stálo?

To je odpovědnost policie a orgánů činných v trestním řízení, je na nich, co zveřejní. Tak jak jinde žádáme, aby politici nevstupovali do živých kauz, tak to žádejme i tady.

Probíhá proces dokončování schvalování novely zákona o zbraních v Poslanecké sněmovně, kde dochází k určitým zpřísněním postupů. Mně to ukazuje, že určité rezervy jsou, a je potřeba se na to do budoucna zaměřit.

Neznám motivace pachatele a je na policii, aby zvážila, co všechno se v této věci veřejnosti řekne. Na druhé straně, a teď se na to dívám jako člověk, rodič, učitel, ať jsou ty motivy jakékoliv, tak to je věc, která se stejně nedá pochopit.

I kdyby byly motivy tragédie osobní, politické, já nevím jaké. Copak se dá představit, že někdo jde a na základě jakékoliv motivace postřílí nevinné lidi? To je prostě něco, co se vymyká zdravému rozumu. Když si k tomu přidáte zastřelení tatínka s dítětem, tak k tomu není co říct. To je nelidské jednání.

Přesto tomuhle člověku byla při bohoslužbě za oběti střelby v katedrále sv. Víta na oltář vedle růží za zabité položena také růže. Jak to na vás působilo? Souhlasíte s tím? Nebyla to vlastně další rána pro pozůstalé? Nebylo to vůči nim necitlivé?

To jsem, přiznám se, nezaznamenal. Takže to slyším od vás poprvé.

Arcibiskup Graubner k tomu řekl, že chce vyjádřit víru, že láska musí nakonec vždycky zvítězit…

Všichni musíme hledat při veřejných gestech cestu, jak neubližovat. Já jsem věřící člověk, znám to církevní pojetí, včetně přístupu k hříchu a k hříšníkům. Ale je vždycky potřeba zohledňovat u těchto gest i sociální kontext. A určitě v tomto smyslu není rovnítko v žádném případě mezi tím vrahem a jeho oběťmi.

Podle návrhu, který chystá ministr vnitra, by v budoucnosti prodejci zbraní měli automaticky informovat policii o podezřelém nákupu. Váš kolega z ODS, jihočeský hejtman Martin Kuba, chce zase s pomocí poslanců ODS navrhnout, aby žadatelé o dlouhou zbraň museli doložit, k čemu ji potřebují. Jste pro?

Jsem pro nějaké zpřísnění i na základě vyhodnocení toho, k čemu tady došlo. Aniž bych si hrál na nějakého experta v oblasti zbraní, mně připadá logické, že by policie měla mít informaci, když někdo v krátkém čase nakupuje velké množství zbraní pro svou osobní potřebu, aniž pro to má pracovní nebo jiné důvody.

Je potřeba přemýšlet nad propojením diagnóz v psychiatrii s možností vůbec získat zbrojní průkaz atd.

Padl i návrh, že by zbrojařské firmy mohly pomáhat financovat bezpečnostní opatření například ve školách. Je to ve hře?

Já jsem málokdy pro speciální daně. Nemyslím si, že bychom se měli podle různých situací nebo nálad trefovat do jednotlivých sektorů. Ale samozřejmě debata o bezpečnosti ve školách a bezpečnostních opatřeních je na místě. Nemyslím, že bychom školy měli zavírat, a u vysokých škol to vlastně ani nejde.

Ale musíme přemýšlet nad nějakým systémem varování. Protože mám pořád úzký kontakt s akademickým prostředím, tak vím, že vysoké školy samy začínají prověřovat svoje bezpečnostní postupy. Připravují různé informační kampaně, různá cvičení, jak evakuovat budovu a tak. To mi připadá, že je správná reakce.

Jaký máte vztah ke zbraním vy? Máte zbrojní průkaz?

Já zbrojní průkaz mám, už z doby před svým nástupem do politiky. Zbraň je nástroj jako každý jiný. Pro někoho může být způsob obrany, pro jiného součást sportovního vyžití.

Vy ji máte na co?

Já jsem ji měl k sportovnímu vyžití. Je to určitá forma soustředění se, která je zajímavá v tom, že se musíte soustředit vlastně psychicky i fyzicky. Je to už řada let zpátky…

Chodil jste na sportovní střelbu?

Ano, ale žádný zvláštní vztah ke zbraním nemám a ani řinčení zbraněmi moc nemám rád. Na druhé straně, zbraně jsou součást naší bezpečnosti, chrání nás. A je to tak se vším, jako s autem, s věcmi, které na jedné straně jsou užitečné a mohou nám pomoci, ale když se špatně použijí, tak mohou být pro všechny nebezpečné. Tak je k tomu potřeba přistupovat.

Snaží se vláda o konsenzus s ANO nad důchodovou reformou? Jaké má Česká republika ekonomické vyhlídky? Hrozí rekonstrukce vlády? Nejen to zazní v téměř hodinovém rozhovoru, který si můžete pustit na videu či v audio přehrávači v úvodu článku.