Fiala: Naše opatření potlesk nevyvolají, ale uděláme je

Potraviny jsou tak drahé, že vládní poradce Štěpán Křeček radí lidem, aby jezdili nakupovat do Polska, že se to vyplatí už i Pražanům. Není smutné, že toto vláda vzkazuje občanům?

Ten výrok určitě nebyl šťastný. S cenami potravin se snažíme bojovat nástroji, které považujeme za správné. Věřím, že se ceny potravin brzy podaří dostat na rozumnou úroveň.

Jednáme s producenty, se zemědělci, s obchodníky, s řetězci, je k tomu zřízena pracovní skupina. Forma kontrol a přiměřeného tlaku povede k tomu, že ceny potravin začnou klesat. Tak, jak jsme zvládli ceny energií a ceny pohonných hmot, zvládneme i ceny potravin.

Ceny některých potravin ale i v tuto chvíli stále rostou. Neměla by vláda zasáhnout?

Vláda zasahuje, ale nástroji, které považujeme za osvědčené. Rady, ať zasáhneme do tvorby cen, zpravidla nevedou k úspěchu, což se ukazuje v sousedních zemích. Vzpomeňte, jak jsme poslouchali, co máme dělat s cenami benzinu. Cesta, kterou jsme šli, se nakonec ukázala jako správná. Ceny benzinu jsou na předválečných číslech, ale hlavně jsme se vyhnuli jeho nedostatku, který potkal jiné země.

Podobně budeme postupovat i u potravin. Jde o to, aby nikdo nezneužíval situaci na trhu a problémy, které se tady objevují v souvislosti s přerušením některých dodavatelských řetězců, ale i s ruskou agresí na Ukrajině. Musíme najít cestu, jak ceny potravin rychle dostat dolů. U řady potravin už ceny klesají, meziměsíční inflace se také v podstatě zastavila.

Mluvíte o sousedních zemích, ale právě v Polsku jsou potraviny levnější, proto tam lidé jezdí.

Ano, v sousedním Polsku mají teď potraviny levnější. Byly doby, kdy pro některé komodity jezdili Poláci k nám, tak to prostě je. Souvisí to s různými faktory, například se strukturou zemědělství. Vláda má snahu podpořit menší producenty, farmáře. Ve srovnání s Evropou u nás dominují velké podniky. My se snažíme podporovat menší farmáře, posilujeme tím i podobu venkova, ale také kvalitu potravin a další věci.

Na Twitteru jste nedávno připustil, že u nás existuje zneužívání tržní síly. Hovořil jste o „velkých hráčích“. Asi se shodneme, že narovnání hospodářské soutěže je lepší než regulace. Jak k tomu v této situaci přistupovat?

Strukturu zemědělství a těch, kteří se pohybují v celém řetězci, krátkodobě nezměníme. Můžeme podpořit existenci rodinných farem, což děláme.

Sám jsem se zúčastnil jednání se zemědělci či potravináři a není jednoduché v celém systému analyzovat, kde ta vysoká cena vzniká, kde je nepřiměřená marže. Jedni to svádějí na druhé. Proto jsme sestavili pracovní skupinu a má docházet k určitému tlaku kontrolních orgánů, abychom tento problém odstranili.

U pohonných hmot kontroly marží fungovaly. Neříkám, že je to jediná cesta, ale je potřeba zaměřit se na všechny možnosti, abychom ceny dostali do přiměřené výše. Je potřeba nechat tam působit trh, to je důležité. Když ho působit nenecháme, možná na pár týdnů či měsíců něčemu pomůžeme, ale dlouhodobě lidi spíš poškodíme.

Velkou debatu rozproudil uniklý návrh chystaných změn v DPH. Nesouhlasí s nimi ani některé koaliční strany. Proč by se mělo do vyšší sazby DPH přesunout teplo, vodné, stočné a léky, ale naopak by zlevnily loterie?

Žádný návrh není, tudíž nemám co komentovat. Unikl analytický materiál z ministerstva financí, který se zabýval dopadem různých návrhů, které se objevují v debatě o konsolidaci veřejných financí. To je všechno, žádný návrh, ke kterému bych se mohl vyjádřit nebo který by mohl znamenat nějaké stranické vymezování, není.

Je jasné, že musíme snížit deficity, to je na stole. Veřejné finance jsme po vládě Andreje Babiše převzali v katastrofálním stavu a výdaje státu jsme v loňském roce snížili o osmdesát miliard. Připravili jsme mnohem rozumnější schodek. Ale přišla válka na Ukrajině, museli jsme dělat kompenzace, řešit ceny energií, což byl naprosto správný krok.

Na letošek máme deficit pod 300 miliard korun, ale i to je moc. Proto jsme si dali za cíl, že na příští rok musíme deficit snížit zhruba o jedno procento HDP, což je nějakých 70 mi­liard korun. K tomu směřujeme.

Vedeme o tom intenzivní debatu od konce minulého roku. Se spoustou zajímavých návrhů přišla Národní rozpočtová rada vlády (NERV). U všech návrhů se snažíme vypočítat dopad a teď se budeme bavit o politických rozhodnutích, která uděláme. Na všechno máme data a analýzy a součástí toho byl i ten materiál, který je teď komentován.

Takovéto „úniky“ se ale dějí dost často. Nejsou to spíš testovací balonky, aby se vidělo, jaký krok by mohl projít?

Nejsou to testovací balonky. Žijeme v zemi, kde se většina věcí rychle dostane ven. Musíme s tím počítat, je ale potřeba uvádět to do správného kontextu. Odpovědně zvažujeme va­rianty, které se objevují ve veřejném prostoru nebo s nimi přicházejí experti.

Všechny jsou racionální v tom, že snižují deficit státního rozpočtu. My ale neseme politickou odpovědnost a musíme zvážit sociální, ekonomické a další dopady, které taková rozhodnutí budou mít.

Nejsou to jednoduchá rozhodnutí, nejjednodušší by bylo sedět se založenýma rukama a dívat se, jak se všechno řítí ke krachu, ale to my dělat nebudeme. Proto jsme do politiky nešli, k tomu nám voliči nedali důvěru. Chceme konsolidovat veřejné finance a uděláme to. K tomu ale musíme najít správné cesty jak na výdajové, tak na příjmové stránce.

Mohli bychom vám takových úniků vyjmenovat deset jen za letošní rok. Nedokážete si to ohlídat? Toto přece znejišťuje společnost, občany i firmy. Nebylo by lepší mít to v koalici pod pokličkou a přijít až s hotovým návrhem? To jste ostatně slibovali, když jste převzali vládu.

Jestli na to máte nějaké řešení, rád ho přijmu. My ty mate­riály musíme diskutovat se členy vlády, s politickou reprezentací. To, že se to dostane ven, mě až tak nezneklidňuje, jako spíš to, že se to nedostane ven ve správném kontextu. Kdyby někdo řekl, že tento materiál je jen analytickým výpočtem, tak by to bylo něco jiného, než když se to interpretuje jako návrh ministerstva financí, což není.

Náš úkol je to vysvětlit, což děláme. Že to využije opozice a že i pár komentátorů to špatně interpretuje, to je realita, se kterou se musíme naučit žít. Jestli přesvědčíme veřejnost, nebo ne, bude záležet na tom, jaká opatření uděláme, jak se nám podaří vysvětlit je a hlavně jak budou fungovat.

Připouštíte, že se teplo, vodné a stočné přesune do vyšší sazby DPH?

Nepřipouštím a zároveň nevylučuji žádnou z těchto va­riant. V tuto chvíli nemohu komentovat jednotlivé nápady, které tu existují. Mým cílem je, abychom prioritně šetřili na straně státu, což také děláme. Snížili jsme počet úředníků, ministerstvo financí snižuje počet finančních úřadů a další kroky budou následovat.

Šetřit na straně státu je první, zásadní krok. Tam, kde to nebude stačit, musíme šetřit na výdajích, které už se budou dotýkat některých sociálních skupin. Souběžně musíme přemýšlet o tom, jak zajistit vyšší příjmy státu, ale s ohledem na to, jaký to má dopad na lidi a jednotlivé sociální skupiny.

U všech opatření pokládám za důležitý celkový dopad, tak aby některá skupina obyvatelstva nebyla zásadně poškozena. Jsem přesvědčen, že opatření jdou udělat, aby je lidé bez problémů akceptovali a nikoho to nebolelo.

Když už zmiňujete návrhy NERV, někteří jeho členové vám dlouhodobě radí zvyšovat daně z příjmu ať už v podobě progresivního zdanění, či například korporátní daně. Tomu se bráníte, proč vlastně?

Bráníme se tomu ze dvou důvodů. Jeden je, že jsme slíbili, že nebudeme zvyšovat daňové zatížení, a to není banální, když něco slíbíte.

Druhý důvod je, že nejsme přesvědčeni, že zvyšování daní ve chvíli, kdy lidé čelí inflaci či doznívají vysoké ceny energií, je správné. Nevidíme cestu v tom, že bychom lidem sebrali víc peněz a přerozdělili je. Určitý prostor v oblasti daní tu ale je, protože jsme za minulý rok snížili celkové daňové zatížení zhruba o třicet miliard korun.

To se ale týkalo především podnikatelské sféry.

Ano, ale určitý malý prostor tu je. Jak jsem ale říkal, nechceme jít cestou zvyšování daňové zátěže.

Sice jste to slibovali, už teď se ale mluví o zvyšování daně z nemovitosti.

Mluví se o různých daních, návrhů je řada. Mnoho z nich má racionální opodstatnění, proto je experti navrhují, to ale neznamená, že takové bude politické rozhodnutí.

Zvýšením daně z příjmů na úroveň před zrušením superhrubé mzdy, což vám doporučují i někteří členové NERV, byste dostali do rozpočtu možná 100 miliard, vy ale jdete raději po drobných… Proč to odmítáte? Není to kvůli tomu, že proti zvýšení nepřímých daní by to bylo viditelnější nebo že byste tak de facto přiznali chybu, kterou jste zrušením superhrubé mzdy udělali?

Myslím, že jsem se pokusil objasnit náš základní přístup. Především jsme přesvědčeni o tom, že je nutné se soustředit na výdajovou stranu rozpočtu. Souhlasím, že toto by bylo nejjednodušší – prostě zvýšíme daně. A když máme vyšší daně, tak zase víc vydáme. Ta spirála by mohla být nekonečná. Pořád bychom zvyšovali daně a pořád bychom víc vydávali a pořád měli deficit.

To ale podle našeho názoru není správná cesta. Je potřeba se soustředit na výdajovou stránku, na zefektivnění činnosti státu, digitalizaci. Jinými slovy udělat kroky, které povedou k tomu, že stát bude fungovat lépe a bude o něco levnější.

A k vaší otázce: ne, chyba to nebyla. My jsme vlastně nechali lidem sedm procent čisté mzdy navíc, což se ukázalo jako velmi rozumné i vzhledem k tomu, co přišlo po covidu – to znamená inflace, růst cen energií a další dopady války na Ukrajině. Tento krok byl naopak rozumný a nevidím žádný důvod pro zvyšování právě daně z příjmu.

Bavme se o nastavení daní, to je rozumná debata. O tom, že u některých typů daní, jako jsou spotřební, se má zohledňovat společenská škodlivost nebo škodlivost některých aktivit, to se dělá všude ve světě.

Bavme se i o tom, jak máme nastaven systém DPH. Tam jsou dvě základní otázky. První je, co má být v základní sazbě a co má být ve snížené. Zda se shodneme, že v té snížené sazbě mají být věci s nějakým sociálním a dalším významem.

Druhou otázkou je, jestli snížená sazba má být jedna, nebo mají být dvě jako dnes. To je podle mne systémová otázka, na kterou bychom si měli odpovědět. Nemělo by to být čarování, jako to dělala předcházející vláda, že stanovila dvě sazby DPH a pak podle nějakých politických nápadů přesouvala položky z jedné snížené sazby do druhé, jak si zrovna myslela, že to je příznivé z hlediska voličů. Takže najednou máme pivo v několika sazbách a točené pivo je v desetiprocentní sazbě, což postrádá jakoukoliv logiku.

Tyto přesuny v sazbách DPH ale souvisely hlavně s kompenzacemi kvůli zavádění EET a s covidem.

Ale covid je pryč. Pojďme se proto bavit a přemýšlet o daňovém systému, zda je opravdu správně a racionálně nastaven tak, aby to odpovídalo zájmům společnosti a toho, co chceme dosáhnout.

Toto jsou věci, které zvažujeme a budeme se jimi zabývat, ale zatím v tuto chvíli není na stole žádný definitivní návrh. Až to bude politicky projednaná věc, tak to samozřejmě oznámím.

U DPH zaznívají dvě hlavní výtky. První je, že kvůli sloučení sazeb a přeřazení do vyšší by zdražily některé citlivé položky, což by odnesli spíše ti chudší.

Zase by to třeba zlevnilo potraviny…

Na to by všichni ekonomové řekli, že když jde sazba DPH dolů, tak se to v konečných cenách neprojeví, a když jde nahoru, zboží zdražuje. Navíc v tom druhém případě je to podle nich skokově proinflační opatření.

Takto jednoduše se k tomu úplně nedá přistupovat, že kdykoliv snížíte sazbu, tak se to neprojeví, a když ji zvýšíte, tak se to vždycky projeví. Ano, někdy to tak je, někdy to tak být nemusí.

Ještě jsme ale nerozhodli, že budou jenom dvě sazby DPH. Nicméně ten návrh je dlouhodobě ve veřejné debatě a svoji racionalitu má. Možná bych mohl připomenout i program ODS, kdy jsme my dlouhodobě usilovali o jednu sazbu DPH kvůli zjednodušení daňového systému. Pak jsme uznali, že v našich podmínkách to je těžko realizovatelné, ale pořád si stojíme za tím, že sazby DPH mají být přehledné a srozumitelné, aby si s nimi pořád někdo nehrál.

O daňové progresi tento týden hovořil i vicepremiér Marian Jurečka (KDU-ČSL), stejně jako o možnosti zvýšení korporátní daně. Ta je v rámci EU podprůměrná a i vzhledem k tomu, že se platí ze zisku, by její mírné zvýšení asi nikoho úplně nerozladilo. Daň z příjmů právnických osob by bylo únosné zvednout i podle názoru řady ekonomů.

Na stole je spousta nápadů a ano, někteří ekonomové mají názor, že je možné zvyšovat daně. Uslyšíte, že i třeba majetkové daně máme nízké proti jiným zemím. Máme ale také i jiný způsob přemýšlení o bydlení, to všechno musíme v nastavení daní zohledňovat. Nijak se dlouhodobě netajím tím, že nejsem stoupencem vysokých daní.

Ano, já ty debaty poslouchám a jsou ekonomové, kteří můj názor sdílejí a jiní ne. Tohle ale není úplně odborná debata, to je debata politická. Nastavení výše daní je do jisté míry především primárně politické rozhodnutí.

Já se hlásím k těm politickým a myšlenkovým proudům, které mají představu, že daně mají být nízké. To ale neznamená, že stát v takovém případě nemůže plnit svoji funkci. To prostě musí.

Nevidím tu ale jednoduchou cestu ve stylu, tak tady zvýšíme tuto či jinou daň a máme to vyřešeno. Stát se musí starat i o to, co dělá, jak efektivně to dělá, jakou pomoc poskytuje, zda ta pomoc je opravdu účinná, zda je dostatečně cílená a tak dál.

Když toto budeme řešit, dostaneme se k tomu, že budeme mít konečně moderní, efektivní, fungující stát, který odpovídá požadavkům společnosti v 21. století. Celý tento proces není úplně jednoduchý, je bolestný. Opatření, která děláme, samozřejmě nemohou vyvolávat po­tlesk, ale my je přesto uděláme, protože jsou absolutně nutná a jsou odpovědná.

Součástí zeštíhlování státu je očividně i rušení poboček pošty i finančních úřadů. Někteří představitelé měst a obcí si ale stěžují, že to s nimi vláda dopředu nekomunikuje a postupuje špatně. Nedávno i váš senátor za ODS Raduan Nwelati prohlásil, že v Mladé Boleslavi se ruší pobočka, na kterou chodila spousta lidí, a zůstane tam ta, kam nikdo nechodí. To asi svědčí o problémech v komunikaci.

Musíme to vidět ve všech úrovních rozhodování. Vláda rozhodla o tom, že se zruší 300 poboček České pošty a že proběhne její transformace. Konečně děláme něco, co se tady mělo dělat už před lety. Problémy pošty se tady vršily řadu let a nikdo s tím nic nedělal. My s tím jednak něco udělat chceme, jednak musíme, protože když nic neuděláme, tak Česká pošta zkrachuje. To je jedna věc.

Druhá věc je, když říkám, že vláda rozhoduje o tom, že se zruší 300 poboček. O tom, které konkrétní pobočky to jsou, rozhoduje Český telekomunikační úřad a Česká pošta. To už není rozhodnutí politické. To je rozhodnutí, které má jasná kritéria podle velikosti obce, dostupnosti pobočky, ekonomického provozu a dalších věcí. Podle nich se rušené pobočky vybraly.

Nicméně dále probíhají jednání se všemi obcemi, kterých se to týká, a pokud by se zjistilo, že někde došlo k chybě, tak je to Česká pošta připravena upravit.

Že starostové nebudou spokojeni s tím, že se u nich ruší jakákoli pobočka, tak to prostě je, ale tyto pobočky jsou v mnoha směrech neefektivní, neplní svoji funkci. Zeptejte se lidí, jak jsou spokojeni s Českou poštou, a uslyšíte ty odpovědi. Takže je potřeba s tím něco udělat a toto je určitě krok správným směrem.

Pobočky se neruší v těch obcích, kde je jediná pobočka, ale zase si nehrajeme na to, že v kaž­dé obci máme pobočku pošty. To prostě není pravda, v každé obci není. Máme přes šest tisíc obcí a tři tisíce poboček, přičemž v řadě měst jich je hned několik. Z toho vyplývá, že nadpoloviční většina obcí žádnou pobočku dlouhodobě nemá, a přesto jsou poštovní služby nějak zajišťovány.

Co je největší problém pošty?

Stát si dobře nedefinoval, co od ní chce, a to, co definoval, dostatečným způsobem neplatí a je to potřeba změnit. Nechápu, že to předcházející vláda ani trošku neřešila, že tam narůstá dluh, s kterým si pošta postupně nedokáže poradit.

Zároveň musíme zohlednit, že se mění chování lidí. Jenom si sami uvědomte, kolikrát vy jdete na poštu, jak jiné to bylo před deseti lety, jak je to s listovými zásilkami, protože všechno už dostáváme v podstatě skoro elektronicky.

S ohledem na určitou skupinu lidí, zejména seniory, ale nelze poštu zrušit, a proto ji ani nelze pustit z rukou státu. Lidé i úřady pořád potřebují některé typy poštovních služeb a ty musíme garantovat.

A ty finanční úřady? Někde si starostové stěžovali, že o jejich rušení vůbec nevěděli.

Z finančních úřadů se ruší ty, které vykonávají činnost jen dvakrát do roka. Jsou to většinou úřady, které už fungovaly na tom principu 2 + 2, to znamená, že dva zaměstnanci tam přijeli na dva dny v týdnu. Jejich význam v tomto případě není žádný, tak je potřeba to racionalizovat. Vychází to i z návrhů odborníků z ministerstva financí a je to určitě správný krok.

Když hovoříte o úsporách, co budou jejich hlavní pilíře, abychom se v debatě neomezovali jenom na rušení poštovních poboček? Vláda už například snížila mimořádnou valorizaci penzí…

I ty úspory budu komentovat, až se na nich domluvíme. Když se podíváte na to, jak se vyvíjí čerpání státního rozpočtu v letošním roce, tak v březnu byl deficit 166 miliard, nicméně jsou za tím i pozitivní věci. Konkrétně výrazný nárůst investic o 20 miliard, dále kompenzace nebo financování zastropování energií, což bude postupně klesat. Jsou tam zvýšené příjmy státu, což je určitě dobře, ale uvidíte tam i o 30 miliard vyšší výdaje na důchody jenom za začátek roku.

To nám ukazuje, že cesta, kterou jsme šli, to znamená snížení valorizace důchodů, byla správná. Nešlo o zrušení valorizace ani o to, že by se nenavyšovaly důchody, navyšují se. Průměrný důchod bude dokonce zanedlouho přes 20 tisíc korun a přes 50 procent průměrné hrubé mzdy. To je všechno dobře, ale tento zásah do systému byl nutný, stejně jako je nutná důchodová reforma.

Úpravou červnové valorizace vláda ušetří skoro 20 miliard. Kde jinde budete hledat?

Co se týká úspor na straně státu, některé jsou krátkodobé, některé jsou dlouhodobé, musíme se podívat na dotační systémy, musíme se podívat na to, kde ještě stát může snížit počet svých zaměstnanců.

Ať se ale nikdo neděsí, nemluvím o tom, že budeme snižovat počet učitelů nebo hasičů. Mluvím o tom, že se nám podařilo za první rok naší vlády snížit počet úředníků o 900, dostali jsme se už na čísla z doby, kdy nastupovala vláda Andreje Babiše, a teď se musíme dívat na to, kde lze ještě výdaje státu v tomto směru ušetřit.

Ale to se nedá dělat škrtem tužky. To se musí dělat tak, abychom viděli, kde ti úředníci plní agendy, které jsme jim uložili, kde jsou nepostradatelní a kde naopak taková situace není. A pokud chceme v tomto jít dál, musíme omezovat agendy, snižovat jejich počet.

A ještě bych zmínil i kouzelné slovo digitalizace, která je naprosto zásadní. Když se někdo podívá, kolik jsme už investovali jako stát do různých forem digitalizace a informačních systémů a jak to celé funguje, tak asi nemůžeme být spokojeni. My se to nyní snažíme propojit, dát tomu nějakou racionalitu, aby se zjednodušil kontakt občana se státem.

Snažíme se o to, aby stát a úřady fungovaly tak, že pořád nevyžadují další a další informace, ale sdělují si je mezi sebou, když už je jednou mají. Toto je také cesta, jak na fungování státu ušetřit. Ale to nejsou jednoduché věci, vyžadují koncepční politiku, o kterou se nyní snažíme.

Vláda má brzy rozhodnout o zvýšení rodičovského příspěvku o 50 tisíc korun na 350 tisíc, jak to navrhuje ministr práce Jurečka. Podpoříte to?

Stejně jako další věci i toto budeme řešit v rámci našeho konsolidačního balíčku. Pak se vyjádřím.

Na neděli se chystá protivládní demonstrace, která by podle organizátorů měla přerůst i v blokádu vládních budov. Jak se na to díváte? Jste připraveni, že lidé mohou zablokovat třeba Strakovu akademii?

Jsme na to připraveni. Demonstrace patří k demokratické společnosti, lidé mají právo se vyjádřit i formou demonstrací. Nakonec se to děje všude v Evropě. Žijeme v neklidné době a je řada kroků, které musíme dělat, přičemž u části společnosti jsou nepopulární.

Takže to je standardní forma protestu. Občas to může být i trochu úsměvné jako ta poslední demonstrace tady před Úřadem vlády, kterou svolávaly odbory, ale mluvili tam hlavně představitelé opozičních stran, které nevyhrály volby. A bojovali tam proti evropské emisní normě Euro 7, kterou se snaží změnit naše vláda, takže se to v tomto smyslu vlastně dalo chápat i jako podpora vládní politiky.

Samozřejmě ale demonstrace a právo se vyjádřit mají určitou hranici. Tou je násilí, napadání budov, vozidel či lidí. Překročení této jasné hranice stát a společnost nemohou připustit.

Hodně se teď mluví o tom, že koalice Spolu (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) by příští rok nemusela jít do eurovoleb společně. Vy si umíte představit na jedné kandidátce Alexandra Vondru či Jana Zahradila (ODS) a Luďka Niedermayera (TOP 09)?

Kdo bude a kdo nebude kandidovat, to se ještě ukáže a dovedu si představit leccos. Důležité je, že projekt Spolu bude fungovat dál. Je úspěšný, věříme mu my, věří mu voliči a chceme v něm pokračovat.

Jestli ho využijeme pro každý typ voleb, je jiná otázka. Do eurovoleb máme více než rok, takže samozřejmě času je dost, ale současně je logické, že už probíhají jednání a hledání správného formátu. Nejsme v tuto chvíli rozhodnuti, ale i kdybychom se rozhodli, že formát Spolu nevyužijeme, tak to neznamená, že koalice Spolu nefunguje a že s ní nepůjdeme do dalších voleb.