Feltl: Zdravotnictví je švédský stůl, který se vyjídá. A začíná to být vidět

Premiér Fiala slíbil lékařům navýšit peníze na odměny. Ti vyzvou kolegy, aby stáhli prosincové výpovědi z přesčasů a pomohli se zajištěním péče. Můžete ještě měnit rozpisy služeb, jak budou výpovědi stahovat?

Čekáme na detaily, zatím víme jenom to, co se píše. Prosinec rozhodně zahájíme podle původního plánu a budeme situaci řešit podle detailů té dohody, které zatím neznáme.

Co na výsledek jednání říkáte?

Nemám k tomu žádný inteligentní komentář…

Počítali jste s tím, že bude prosinec nejkritičtější co do omezení provozu nemocnice?

Nechci to bagatelizovat, ale čert vem prosinec. Nejkritičtější bude, jestli se během prosince dospěje k nějaké dohodě, která nám umožní rozumně fungovat v roce 2024. To je zásadní. Prosinec nějak přežijeme.

Nebyla to skutečně otázka jen prosince? Když se od ledna začnou počítat ve většině nemocnic přesčasy, které může v případě potřeby nemocnice nařídit, od nuly?

Vůbec ne. Je jedno, že máme od ledna do března 150 hodin.

Jde o to, abych věděl, co bude pět deset let dopředu. Tyto krátké hry mě nezajímají. Umíme improvizovat, poradíme si s lecčíms, ale řešením přece musí být, abychom si řekli, jestli je toto ten restart, který chceme.

Jak jste upravili od prosince provoz?

Máme 44 klinik, z toho na 15 jsou nějaké výpovědi z přesčasů, což znamená, že 29 klinik funguje úplně normálně. Je důležité si uvědomit i tu proporci. Není to výbuch v celé nemocnici.

Z 15 klinik funguje osm tak, že zavřely třeba jedno ze tří oddělení, díky tomu přibylo doktorů a ti, kteří přesčas sloužit nechtějí, nemusejí. To je ta lepší situace. Kapacity trochu ubude, ale nemusíte měnit pracovní dobu, směny a podobně. Na sedmi klinikách jsme rozepsali 12hodinové směny. Je to samozřejmě se souhlasem, není to tak, že by nad lékaři někdo stál s karabáčem.

Pracovní smlouva je napsaná tak, že na to máme právo, a upraví se tam jen týdenní pracovní doba.

To část lékařů rozporuje. Naopak namítají, že jsou tlačeni do podpisu jiných smluv, než měli doteď.

U nás jinou smlouvu podepsat nemusí, protože nám smlouva umožňuje to upravit. Na druhou stranu, kdyby tam byl výslovně nějaký masový nesouhlas, že je to nátlak, tak do toho nepůjdeme. To se ale nestalo.

Opakovaně od lékařů zaznělo, že je jim ztěžována příprava na atestace a vzdělávání.

To je u nás úplně absurdní. Ať přijde jeden člověk a řekne, že mu bráníme v atestaci. Nepřijde a neřekne. V naší nemocnici je to absolutně vyloučená věc.

Jak vývoj protestu vnímáte? Mohlo by tentokrát dojít k zásadním změnám?

Máme nadprůměrný počet lékařů na počet obyvatel. Máme už teď přes 10 procent HDP do zdravotnictví, příští rok to bude přes půl bilionu korun. A stávkuje se. Dává to smysl? Nedává. Tak bude něco špatně uvnitř a musíme se podívat, jak udělat zdravotnictví udržitelně fungující. Podívat se na síť péče na základě dat, zjistit, kde co funguje, jaká je dostupnost a kvalita. Ta data máme, jen je s nimi potřeba pracovat a zefektivnit síť zdravotní péče. To nejsou jen nemocnice.

Musíme si říct, co je cílem. Tím přece nemůže být vydat vyhlášku a podle ní sekat nějaké výkony, abych ji splnil. Cílem má být, že jsou lidé zdraví, a když jsou nemocní, tak se uzdraví rychle a za přiměřené peníze.

A z druhé strany, že se vzdělává personál podle nějakých pravidel, která nejsou komplikovaná, a vzdělávací systém jim nehází klacky pod nohy.

Úvaha lékařů je, že když budou lépe zaplaceni, bude se s jejich časem nakládat efektivněji, stráví v nemocnici méně času a budou méně přetížení. Lze toho dosáhnout?

Dosažitelné to není, lze se k tomu blížit. Spousta z toho, co jste vyjmenovala, se hodnotí subjektivně. Beru to na vědomí, je to nějaký trend, ale „dobře zaplacený“ není kvantifikovatelné. Někdo je dobře zaplacený už teď, jiný, i když bude mít dvakrát tolik, si bude připadat podhodnocený. Někdo je unavený, i když celou noc spí, někdo pracuje celou noc, baví ho to a je odpočatý. Domnívat se, že nastane někdy ráj na zemi, kdy budou všichni zdravotníci šťastní, to se nestane.

Pořád zaznívá, že jsou všichni stejní, ale chybí mi tam důraz na ty nejlepší. Pokud tady někdo deklaruje, že chceme být tygrem, tak musí být kladen důraz na to, abychom šlechtili ty nejlepší, nikoliv plácali dohromady výborné, dobré a průměrné.

Snahou je posilovat přes úhrady jednodenní péči, tu specializovanou naopak centralizovat ve větších nemocnicích. Není to začátek reformy? Ve výsledku by někde mohli snížit počty lůžek, čímž by ubyla i zátěž lékařů.

Ano, ale jde o to, jestli to uděláme živelně darwinisticky a začneme tlačit striktně na zákoník práce, po nemocnicích se rozjedou inspektoři a budou si dělat čárky, kdo zákoník dodržuje, kdo ne, budou rozdávat pokuty, zavírat a pod tím tlakem se to začne rozpadat. Anebo jestli je rozumnější tu optimalizaci sítě řídit.

S čím byste začal?

Za dostupnost a kvalitu zdravotní péče je zodpovědná zdravotní pojišťovna, která má správní radu složenou z politiků, a politická vůle musí vést k tomu, aby pojišťovny spravovaly síť efektivně. Hezky se to řekne, hůř dělá. Buďme realisté, když se stane, že takový tlak povede k tomu, že se zavře nějaká regionální nemocnice, tak vypukne panika.

V rozhovoru pro LN jste řekl, že ve chvíli, kdy menší nemocnice vyčerpají těch 150 hodin přesčasů, které mohou nařídit, tak už nedokážou poskytovat péči 24/7 a budou muset zavřít…

… bude to možné dál, ale v rozporu se zákonem.

A pokud by se zákoník měl dodržovat, musely by zavřít?

Je napsaný zákon, který se systematicky masově nedodržuje. Myslet si, že se teď udělá nějaká novela a všichni si řeknou, že to změní…

Není přehnané tvrdit, že malé nemocnice zavřou?

Myslím, že je to trochu zmatení pojmů. Nemusí to znamenat, že se zavře nemocnice, zhasne se a vypne se voda a zaměstnanci se propustí. Tak to není myšleno. Česká realita je taková, že takzvané menší nemocnice jsou až na výjimky součástí nějakého krajského nebo soukromého holdingu, a ten si může péči optimalizovat tak, aby v rámci holdingu zůstala zachována.

Umím si představit, kdybych byl generálním ředitelem takového holdingu, že máme třeba osm nemocnic a v každé nemusí být lůžková neurologie, bude jen ve čtyřech. Na tom není nic špatného. Nebo máte v nemocnici osm oddělení, tak zůstanou ve čtyřech lůžka a zbytek oborů bude dělat péči jen ambulantně.

Ne že se jedna nemocnice zavře, lidé tam budou víc nemocní, a druhá zůstane a všichni tam budou zdraví. Takto věc vůbec nestojí. Podává se to hrozně fatalisticky.

Řada lidí se bojí z postupné centralizace péče a snížení dostupnosti. Je pro ně rozdíl, jestli mají jet na zákrok 10, nebo 30 kilometrů.

To mi připadá legrační. Když jsem byl na severovýchodě Austrálie, kde je nejvyšší výskyt zhoubného melanomu na světě, tak mi říkali, že tam mají veškerou péči, od dermatologů až po chemoterapii. Protože jsem radioonkolog, tak jsem se ptal na radioterapii, a na tu mi řekli, že je v Brisbane, což je hodinu a půl letadlem, ale je to v pohodě.

Takže rozdíl pár desítek kilometrů… Vůle jet za dobrou péčí je mezi lidmi obrovská.

Nadužívá se v Česku zdravotní péče?

V určitém rozsahu ano. Máme nízkoprahové zdravotnictví. Když teď přijdete na náš urgentní příjem, že vás něco bolí, tak vás ošetříme. Ale to je přece špatně. Kdybyste měla zlomenou ruku, tak je to něco jiného, ale pokud vás něco bolí tři dny a půjdete v pět odpoledne na urgentní příjem, kde se vám budou lékaři věnovat, tak je to špatně.

Čili cesta má vést prvně přes praktického lékaře.

Ano. Debatuje se o tom, co má nastat od čtvrté odpoledne do sedmi ráno. To je věčné téma pohotovost versus urgentní příjmy. V současnosti suplují nemocniční urgenty pohotovosti.

Co považujete za aktuálně největší problém českého zdravotnictví?

Jsme nastaveni jako švédský stůl a ten se začíná pomalu dojídat. Už tam zbývají jen méně dobré kousky a začíná to být vidět.

Měli by se na ní péče více podílet pacienti? Třeba skrz poplatky u lékaře?

Spoluúčast pacientů by se měla zvýšit, ale jako součást balíku změn, o kterých jsem mluvil. Když lidem řekneme, ať zaplatí třikrát tolik, ale jinak nic nezměníme, tak je to špatně. Pokud se něco změní a do toho třeba zvýšíme poplatek za pohotovost nebo zavedeme poplatek za den v nemocnici za jídlo, na konci balíku to dává smysl.

Co se dá udělat jednoduše a rychle, je zrušit obludný paragraf Fischerové, podle kterého si lidé nesmí legálně připlatit třeba za kvalitnější materiál. To mi přijde jako zločin. Když takto flexibilně měníme zákoník práce, tak by vypuštění tohoto paragrafu mohla být otázka měsíce.

Jak to vypadá s výstavbou multicentra ve VFN, které vláda už před sedmi lety označila za strategickou investici? Kabinet minulý týden (rozhovor vyšel v sobotním Právu – pozn. red.) rozhodl přidat na projekt peníze, ale i tak vyšplhala cena na několik miliard. Budete si muset brát úvěr?

Máme několik variant. Od maximalistické, kdy bychom postavili všechno tak, jak je to ve vládním plánu, tak si budeme muset vzít určitě úvěr. Jsme ale schopni pracovat i s variantou, kdy to zmenšíme na kubíky a vystačíme s penězi.

To je na diskusi s ministerstvem zdravotnictví. Máme parcelu a starý pavilon, u kterého s památkáři diskutujeme, jestli nám ho dovolí zbourat, vypadá to, že spíš ne a bude to na generální rekonstrukci plus přístavbu. V úplně nejhorším případě si umím představit i samotnou generální rekonstrukci. Druhý pól je, že bychom vedle tohoto pavilonu postavili ještě jeden stejně velký. Hotovo, dofinancováno a vyúčtováno by to mělo být do roku 2040.

Součástí má být i heliport, který měl přechodně vzniknout přímo na Vltavě. Jak se to vyvíjí?

Dodali jsme všechna stanoviska i věcné záměry a je to na straně hlavního města Prahy, které to má vybudovat, protože je to jeho pozemek. My ho budeme provozovat.