Farský: Pavlovi bych radil rád. Ve hře je i europarlament a post eurokomisaře

V únoru vám nabídl prezident Petr Pavel spolupráci. Mluvil o tom, že byste mu dělal externího poradce a na starosti byste měl domácí politiku. Tak jak to vypadá, už jste si plácli?

Ještě jsme si neplácli. Ta nabídka mě obrovsky potěšila, protože si pana prezidenta vážím za kroky, které dělá. Myslím, že je moc dobře, že kromě mezinárodního rozměru své práce, který je nezbytně nutný, protože reprezentuje Českou republiku, myslí i na regiony. A lidem, kteří třeba mnohdy nevidí naději na nějaké zlepšení, ukázal, že cesta je. A doufám, že v tom bude pokračovat. Zároveň pořád platí, že chceme spolupracovat, ale na konkrétní roli jsme si zatím neplácli. Čeká nás setkání.

Kdy?

Zatím nemáme určené datum. Nějak se mi nedaří vtlačit se mezi cestu do Polska, na Ukrajinu, na Slovensko a úplně to chápu, protože na Hradě určitě nebudu na úvazek a každý tým se staví od shora. Určitě nebudu v těch úplně nejvyšších rolích a myslím, že to tak je správně. Přeci jen jsem hodně spojený s jednou politickou stranou, se Starosty a nezávislými, a pan prezident zatím mluví tak, že chce spojovat. A když by se příliš spojil s jedním politickým subjektem, tak by to jeho možnosti omezilo. Nechci být tím, kdo by jakkoliv omezil možnosti pana prezidenta společnost spojovat.

Přesně na to se chci ptát. Ale ještě si řekněme, jak k nabídce budete přistupovat? Zníte, že ji přijmete.

Moc rád to přijmu, když se dohodneme na nějaké roli. Externí spolupráce mi přijde jako nejlepší.

Co mu chcete nabídnout?

Poptávka přišla od pana prezidenta a od jeho týmu. Takže si spíš nejdříve vyslechnu, co by ode mě čekali, než že bych nabízel z druhé strany. Zatím myslím, že to není moje role. Jsem moc rád, že si na mě vzpomněli. Tým, jak je skládaný, mi zatím přijde nesmírně kvalitní a výkonný, takže si dovedu představit, že bych mu mohl být ještě ku pomoci. A počkám na to, co oni sami identifikovali, že by mohlo být pomocí. Samozřejmě mám nějaký názor, ale určitě ho nebudu sdělovat přes média.

Jak už jste říkal, jste stále místopředsedou hnutí STAN. Není trošku zvláštní, že panu prezidentovi bude s domácí politikou radit příslušník vládní strany?

Já ani nevím, jestli to budu mít tak omezené nebo určené na to, že bych radil s domácí politikou. Přesně nevím, jaká bude moje role, a proto mi to ani nepřipadá zvláštní.

A nebude to nahrávat právě tomu narativu, že je to vládní kandidát?

Proto jsem byl i rád, že ta původní úvaha nedopadla, že bych měl mít roli, kterou nakonec má Tomáš Lebeda. (Tomáš Lebeda je na Hradě ředitelem obnoveného odboru vnitřní politiky, pozn. red.)

Byla tady taková možnost?

Byla taková možnost, a kdybych se o tom bavil přímo s panem prezidentem, tak bych mu sám doporučil Tomáše Lebedu nebo Stanislava Balíka jako lidi, kteří jsou pro tu roli předurčeni a skvěle ji zvládnou. Protože byť bych si dovedl představit, že bych dokázal být otevřený všem politickým stranám, tak myslím, že ne všechny politické strany by dokázaly být otevřené směrem ke mně. Takže bych byl v té pozici limitovaný. A když budu externí, tak bude i mnoho dalších lidí externě. Myslím, že se tam objeví i lidé z dalších politických stran.

Podle vás to tedy nebude střet zájmů, že budete člen politické vládní strany a zároveň poradce prezidenta?

To se musíte ptát týmu pana prezidenta, od kterého ta nabídka přišla. To není tak, že bych klepal na dveře, škrábal a dobýval se na Hrad. Já jsem dostal nabídku, jsem za ni moc rád, jsem poctěn. A určitě mají promyšlené, jakým způsobem to udělat tak, aby tomuto se vyhnuli.

Radil jste se o tom i v hnutí?

V hnutí jsem to řekl, že ta nabídka je, a to je všechno.

A souhlasili?

Nežádal jsem je o souhlas ani o to, aby mě od toho zrazovali. Řekl bych, že všichni přivítali to, že pan prezident má zájem o spolupráci, a teď uvidíme, jakým způsobem se to vyvine. Spolupráce musí být samozřejmě oboustranně smysluplná a já nejsem ten, kdo by jakkoliv chtěl oslabit roli pana prezidenta třeba tím, že bude označován za vládního kandidáta nebo že se bude využívat moje spolupráce k jeho oslabení. To pak radši ať mu nepomáhám, když bych pomáhal do minusu, to za to nestojí.

Mluví se o tom, že budete příští rok na jaře kandidovat v evropských volbách. Je to pravda?

Ono se toho o mně napovídá. Samozřejmě mě těší, že jako knihkupce ze Semil si mě často připomínají, ať už v roli ministrů, ale slyšel jsem, že mám být i v různých dalších pozicích, například eurokomisaře a europoslance. Ono je to všechno hrozně daleko a já se teď daleko víc věnuji politickému institutu Starostů.

Ale o vás se mluví jako o poměrně jasném kandidátovi na europoslance. I uvnitř hnutí STAN zaznívá vaše jména poměrně jasně.

Jo a já se tomu nijak nevyhýbám. Tohle je mi zrovna nejbližší z těch všech rolí, které jsem zaslechl kolem sebe. Protože mi přijde, že v České republice chybí evropský hlas, ne jen ten obhajující nebo jenom útočící. A že Evropu až příliš často používají čeští politici na to, aby na ni svalovali svoje selhání, protože to je univerzální – prostě za to může Evropa a Brusel. A ono někdy taky ne.

Budete kandidovat?

Měl bych zájem, ale záleží to samozřejmě na tom, jak se sestaví kandidátka, v jakém budeme uskupení, jestli bude koaliční, nebo samostatná, jaké tam budou další osobnosti.

Kdybyste kandidoval, myslíte si, že vás lidé budou volit po tom, co vás zvolili do Poslanecké sněmovny, ze které jste loni v lednu kvůli stáži v USA odešel?

Já nevím. Myslím, že mám co nabídnout. Absolvoval jsem stáž na univerzitě ve Spojených státech a téma bylo společná evropská obrana a instituce Evropské unie, jejich fungování a akceschopnost.

Takže tato témata byste mohl otevírat právě v evropských volbách.

Po tom, co jsem odjel, se z těchto akademických témat během měsíce stala každodenní náplň kvůli útoku Putina na Ukrajinu. Takže myslím, že mám co nabídnout. Jestli ta nabídka bude přijata, samozřejmě nedokážu odhadnout. Je mnoho věcí, které na to budou mít vliv, a je to ještě hrozně daleko. Rok a kousek je v politice je hrozně dlouhá doba.

Zároveň se o vás mluví, a vy jste to také už zmínil, jako o kandidátovi na eurokomisaře. Je ta nabídka na stole?

V rámci koaličního jednání bylo dohodnuto – a mám to zprostředkovaně, nebyl jsem u toho –, že na tu pozici bude navrhovat kandidáta hnutí STAN. Já jsem tu nabídku dostal. Neřekl jsem v téhle fázi ani ne, ale ani ano. To je pozice, která není jenom o jednotlivci, ale ovlivní celé vaše okolí. Musíme to případně diskutovat v rámci rodiny i s ženou, která roky dávala prostor mně. Pro ni by to znamenalo zase změnu. A myslím, že jí mám co vracet za ty roky, kdy jsem byl v politice. I proto se nikam nehrnu rychle zpátky, protože mně to teď takhle přijde správné a vyhovuje. Jsem jeden ze tří kandidátů a jsem moc rád, že nás je víc.

Je tam i ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek a ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela?

Určitě jo.

Teď se bavíme o tom, že budete poradce pana prezidenta, budete kandidovat v eurovolbách a budete kandidát na eurokomisaře. Nemáte toho nějak moc?

No tak jsem rád, že mě lidé v tom oslovují a že mají pocit, že bych v těch věcech mohl nějakým způsobem pomoci. A teď mám relativně čas, tak to neodmítám, byť jsou věci, které jsem odmítl, ale zároveň jsou věci, které když mám pocit, že zvládnu i s rodinou a s klidnějším stylem života, který teď mám, tak se rád zapojím.

Vy jste stále místopředsedou hnutí STAN, tak jaká je tam teď vaše role?

Mám za úkol evropské volby.

Jaký máte vliv na hnutí?

To já nevím, to záleží na těch, kteří si mě zvou a kteří si mě chtějí vyslechnout. Někdy mě štve, že malý, někdy zase někteří říkají, že vlastně pořád velký. Když někdo se chce potkat a chce debatovat, tak to neodmítám. Účastním se předsednictva a jsem jeden z těch diskutujících hlasů.

STAN má za sebou v uplynulém roce několik kauz, které už byly mnohokrát probírány, a zdá se, že postupně utichly. Neutichlo s nimi tak trochu i celé hnutí, i když je pořád druhou největší vládní stranou?

Doufám, že ne. Nevidím to jako nějaký monolit, ale vidím to přes lidi, které v hnutí znám. U mnoha z nich bych byl rád, kdybych je více slyšel. Takže je to o tom, jestli oni budou chtít být více slyšet. Ono to bylo i vnějšími okolnostmi – válka na Ukrajině, energetická krize, Evropské předsednictví –, to vás limituje v národní politice a samozřejmě i ty naše kauzy nás brzdily. Takže to byl logický dopad loňského roku a letošek bude jiný, protože některé tyhle věci se už nebudou dít a některé prostě zmizí, takže témata se změní.

Jako STAN pod sebou máte čtyři silné resorty. Ministr obchodu a průmyslu Jozef Síkela i ministr školství Vladimír Balaš byli v poslední době kritizováni, dokonce se mluvilo o jejich výměně. O ministru pro evropské záležitosti Mikuláši Bekovi není skoro slyšet. Tak kde děláte chybu?

Máme ministra vnitra Víta Rakušana, který to sice tolik nepropaguje, ale v rámci světa je unikum, jakým způsobem zvládl nápor uprchlické krize, a to od úrovně ministerstva přes kraje, obce, přes občany České republiky, kteří se zapojili do pomoci. Přišlo skoro půl milionu lidí z Ukrajiny, a z nich zůstává kolem 300 tisíc. Kdo by si to před tím útokem představil, že toho vůbec jsme schopni? A ano, byly tam nějaké chyby, hloupé, úplně minimální ve srovnání s tím obrovským náporem, který to byl. Takže jednoznačný úspěch.

Ale hnutí STAN nemůže táhnout jen Vít Rakušan.

Pokračuji dál. Třetina terminálu v Nizozemsku je práce Jozefa Síkely. Vyjednal to ze svých kontaktů a z debat na různých úrovních. On byl ten, kdo tu otázku otevřel. To, jakým způsobem dokázal v rámci předsednictví vyjednávat, vystupovat, je výsledek toho, že dneska jsou ceny energií jsou na půlce stropu. Takže odvedl také velkou práci.

Zároveň byl ale kritizován, že to bylo pozdě, že část jeho práce si pod sebou musel vzít Úřad vlády a podobně.

Byl kritizován, což se v politice děje. Na začátku byl podle mě i z racionální důvodů kritizován. Ale když byl kritizován třeba z Úřadu vlády za to, že pozdě zastropovává, když zároveň před tím prostřednictvím pana předsedy vlády Petra Fialy bylo odmítáno jakékoliv zastropování jako plošné řešení, tak aby byl vzápětí kritizován ze stejných míst, že to nezastropovává, nebylo úplně nejčistší a férové. Takže částečně určitě mohl být rychlejší, mohlo to být dynamičtější, ale jak se říká, závěr korunuje výsledek. A podařilo se zvládnout energetickou krizi.

Pan Síkela také dokázal do našich jaderných elektráren dostat na dva tři roky dopředu palivo tak, abychom se nedostali pod tlak našich ruských dodavatelů a příští dodávky už nemusely být z Ruska. Někdy mně přijde, že je to i náš problém v komunikaci, že tu komunikaci úplně nedáváme.

Už během kauz, vlastně od doby, co jste ve vládě, tak máte ve STAN problém v komunikaci. Už je to ale rok a půl, tak kdy se ten problém změní?

Pořád je lepší mít problém v komunikaci a mít slušné výsledky než mít dobrou komunikaci a k tomu bídné výsledky. Pro Českou republiku je tahle varianta lepší.

Ale není chyba, že ty výsledky nekomunikujete pořádně?

Samozřejmě bych byl radši, kdybychom je komunikovali líp, ale vlastně bych byl méně spokojený, když bychom dobře komunikovali nic a dělali špatně svoji práci. Myslím, že to je lepší varianta, ale pořád je co zlepšit.

Teď bych třeba daleko radši hlasitěji slyšel Josefa Bernarda jako předsedu rozpočtového výboru, člověka STAN, protože má racionální přístup k tomu, jak konsolidovat veřejné finance. Chybí mi, že není tak slyšet, protože je minimálně validní alternativou k přístupu pana ministra financí.

Jakou má alternativu?

Má zpracovaný plán, jak ušetřit ne 70 miliard, ale 150 miliard korun. Nevyhýbají se modlám, jako je zrušení superhrubé mzdy. Tady se bavíme o tom, jestli se někde najdou stovky milionů nebo miliarda, ale problém vznikl primárně tím, že ODS s ANO hlasovali pro zrušení superhrubé mzdy a takhle vyrabovali státní rozpočet. To prostě nezalepíte tím, že zvýšíte DPH u některých věcí, u některých to zase snížíte nebo že sáhnete do daně z nemovitosti a vyberete šest až osm miliard.

Dneska se tu střílí od boku z ministerstva financí s 65 opatřeními, o kterých úplně nevíme, a nemá to koncepci, není to pospojované. To, co připravil Josef Bernard, je lepší práce. Tak když to nemá vláda, měli bychom to představit jako alternativu a jít s tím do médií. A to třeba říkám na těch předsednictvech, když se ptáte, co tam dělám.

Chcete říct, že ODS a ministr financí Zbyněk Stanjura vás neposlouchají?

To nevím, já u těch jednání nejsem. Vím, že ty debaty probíhají, ale zatím jsme přirozeně daleko méně slyšitelní, protože média se primárně zeptají ministra financí.

Tváříte se, že vlastně víte, že byste měli komunikovat víc a lépe. Byl jste prvním místopředsedou hnutí, šéfem poslaneckého klubu hnutí STAN a z těchto pozic jste odešel kvůli té stáži. Nelitujete toho?

Ono těch chytrých zvenčí je vždycky víc než těch, kteří to mají na starost a mají odpovědnost, protože zvenčí se vždycky lehce radí a zevnitř je to vždycky těžší. Takže si nemyslím, že by to muselo být diametrálně odlišné, kdybych zůstal. A zároveň, když jsem si vybíral mezi Sněmovnou a třeba tím prvním místopředsedou, tak to nebyl výběr mezi Sněmovnu a poslaneckým mandátem a stáží, ale byl to výběr mezi Sněmovnou a rodinou a stáží. Takže jsem rád, že jsem si vybral, jak jsem si vybral.

Znal se Jan Farský s prezidentem Petrem Pavlem ještě před volbami? S čím STAN bojuje v pětikoalici a bude hnutí měnit ministra školství Vladimíra Balaše? To se dozvíte v podcastu PoliTalk.