Článek
Na pouť se vydal, aby jim coby duchovním patronům Moravy vzdal hold. Po třech letech příprav a nekonečného plánování chtěl vyrazit již loni, a to k tehdejšímu 1160. výročí jejich příchodu na Velkou Moravu. Kvůli narození syna Konstantina ale výpravu odložil.
Pouť přes půlku Evropy jako experiment
Na cestu vyrazil 1. dubna od istanbulského chrámu Hagia Sofia, z něhož byzantský císař Michael III. vyslal soluňské bratry na Velkou Moravu. Poslední kilometr se šlo farmáři asi nejveseleji, protože jej doprovodila manželka Dita a jejich čtyři děti. Páté je na cestě. Do kroku přidal, jen co se dověděl, že doma už je na stole oběd, a to jeho oblíbená svíčková.
„Nejhorší byl každodenní boj s bolestí. Kdyby to ale bylo snadné, tak by ale cesta nestála za řeč. Byl to experiment, který měl ukázat, co asi prožívali věrozvěsti při pouti k nám,“ řekl Novinkám Novotný. Na své pouti protínající osm států prý potkal jen samé milé lidi.
Farmář se na ní naučil podcházet rušné silniční tahy odpadními tunýlky a vyhnout se smečkám toulavých se psů. V Bulharsku před nimi unikl tak, že přelezl plot u dálnice a putoval podél ní, což pak musel vysvětlovat policejní hlídce. Nechala jej ale jít dál. Tu a tam mu někdo koupil kávu či limonádu. Kilometry si nesl dárek od jedné babičky v podobě hruškového kompotu.
Přátelům ukázal památná místa
Cestou míjel místa spojená s věrozvěsty. V Istanbulu to byl chrám Hagia Sofia nebo městská brána z časů, kdy byla ještě Konstantinopolí. V Sofii jej potěšilo sousoší sv. Cyrila a Metoděje v záplavě tulipánů. Prošel památky v srbské Sremské Mitrovici, která byla sídlem panonsko-moravského arcibiskupství. V maďarském Zalaváru navštívil torzo Blatnohradu, sídla knížete Kocela. Od velkomoravského kostela ve slovenských Kopčanech to měl domů jen kousek.
Poslední cyrilometodějskou zastávkou byl kostelík ve Starých Hvězdlicích u Vyškova, který patří k nejstarším na Moravě a je zasvěcen věrozvěstům. Putovali na ni s početnou družinou.
„Naštěstí i já jsem měl svoji družinu, což byla rodina a přátelé, s nimiž jsem byl díky sociálním sítím v neustálém kontaktu. Jejich podpora mi neustále dodávala sílu, za což děkuji,“ doplnil poutník. Denně jim prostřednictvím krátkých videí ukazoval památná místa, vyprávěl jim o věrozvěstech, a aby se mu šlapalo veseleji, občas přidal i některou z moravských písniček.
Poutník ušel denně průměrně 45 kilometrů. Nejkratší úsek měl 30 a nejdelší 60 kilometrů. Ráno si před cestou dal panáka něčeho ostřejšího, přes den jedl čokolády, aby tělu dodal cukry, a tedy energii. Pořádné jídlo byla vždy až večeře. Při své pouti shodil deset kilogramů.