Expertka: Ústavní soud nemusí zákon zrušit, i když by byl proces schválení vadný

Kdy by mohlo padnout rozhodnutí Ústavního soudu?

To nelze přesně říci, ale předpokládám, že soudce zpravodaj už má první návrh rozhodnutí soudu „předmyšlen“. Standardně lze očekávat rozhodnutí po středečním veřejném jednání v řádu týdnů. Už loni se někteří funkcionáři nechali slyšet, že rozhodnutí by mělo ideálně padnout už na podzim loňského roku. A máme 10. ledna a teprve se uskutečnilo veřejné jednání. Takže můj odhad je, že rozhodnutí uvidíme nejpozději na jaře.

K soudu byli pozvaní svědci, ministři Marian Jurečka (KDU-ČSL) a Zbyněk Stanjura (ODS), ale i šéfka poslanců ANO Alena Schillerová. Mohou být jejich výpovědi pro rozhodnutí Ústavního soudu klíčové?

Nejzásadnější je návrh a písemné vyjádření stran. To, co zazní ústně, roli hrát může, už proto, že to zazní veřejně a může to nést argumentační sílu a dokreslit celou situaci. Ale že by se rozhodnutí zlomilo na jednom svědectví či konkrétním důkazu, to bych nepředpokládala.

ANO si stěžuje na proces, nelíbí se mu, že zákon byl přijat ve stavu legislativní nouze. Tvrdí také, že norma byla retroaktivní, neboť snížila valorizaci důchodů v době, kdy už na výši podle předchozích pravidel vznikl právní nárok. Bude se soud každým argumentem zabývat zvlášť?

Podle zákona soud musí nejdříve zkoumat proceduru. Nejdříve se dívá na to, zda zákonodárný proces byl bez vad. Soud bude zkoumat, zda byly splněny důvody k vyhlášení stavu legislativní nouze. Pokud nebyly, tak zda to vadí natolik, aby byl celý proces postižen protiústavností. Touto otázkou se soud už opakovaně zabýval v minulosti. Dlouho byla legislativní nouze tolerována, až v roce 2011 Ústavnímu soudu tzv. bouchly saze a začal přistupovat k podmínkám vyhlášení legislativní nouze skutečně velmi přísně, kdy musí být splněny kumulativně obě zákonné podmínky, tedy mimořádné okolnosti a k tomu zároveň hrozba hospodářských škod (či jiný zákonný důvod).

Následovala však řada dalších rozhodnutí, která se týkají práv opozice. Protože podstata problému je, do jaké míry byla opozice krácena na svých právech promluvit a vyjádřit se. Ústavní soud se v minulosti opakovaně zabýval i situacemi, kdy byla v Parlamentu utnuta debata, i když byli do rozpravy přihlášení ještě další řečníci. Ústavní soud toto posoudil tak, že je důležité, aby opozice měla prostor promluvit, ovšem tento prostor nemusí být neomezený, není nezbytné řečnit „do aleluja“. Podle Ústavního soudu je možné někdy říci „a dost“.

Pokud by Ústavní soud dal za pravdu ANO, že byla procedura špatně, co by to znamenalo? Musel by stát doplatit důchodcům peníze, o které byla valorizace penzí nižší?

Pokud by soud měl pocit, že porušení pravidel zákonodárného procesu dosáhlo takové míry, že zákon nemohl platně vzniknout, tak to tím končí. Soud už nemusí posuzovat obsah zákona a zákon bude kvůli porušení pravidel legislativního procesu zrušen. V tu chvíli by skutečně vznikl nárok na doplatek té dané sporné valorizace důchodů. Ale zda došlo k porušení procedury v takové míře, je s velkým otazníkem.

Soud může totiž také říci, že k určitým vadám v proceduře sice došlo, ale tyto nejsou natolik zásadní, aby způsobily zrušení zákona. Dokonce v novější judikatuře Ústavního soudu také najdeme závěr, že může dojít i k zásadním porušením pravidel legislativního procesu, které jsou v rozporu s Ústavou, ale ani to nemusí způsobit zrušení zákona. Ústavní soud se totiž může přihlásit (a v minulosti to několikrát udělal) k vlastní zdrženlivosti, kdy sice konstatuje porušení procedury, ale nezruší kvůli tomu jinak materiálně bezvadný zákon, a to z důvodu zachování právní jistoty či předvídatelnosti práva.

Bude tedy velmi zajímavé sledovat, k čemu se Ústavní soud přikloní. Bezesporu to bude velmi důležité rozhodnutí pro budoucí výklad pravidel legislativního procesu.

Co tedy bude následovat, pokud bude procedura podle Ústavního soudu v pořádku?

Bude posuzovat, zda byl zákon retroaktivní a porušil možná legitimní očekávání. Jde o to, jestli se bude jednat o retroaktivitu pravou, která je nepřípustná, nebo nepravou, která je v zásadě přípustná.

A o jakou podle vás jde?

Na to není jednoduchá odpověď. Je také velmi důležité si uvědomit, že se jedná o tzv. sociální právo. Tato jsou obecně úzce spjata se státním rozpočtem a jsou jednoduše řečeno drahá. Ústavní soud při jejich přezkumu je posuzuje trošku jinak, protože jsou to do velké míry tzv. otázky politické a Ústavní soud k nim přistupuje zdrženlivě.

Neměla by Sněmovna k omezení obstrukcí změnit svůj jednací řád než zneužívat nástroje, jako je stav legislativní nouze?

Určitě měla, velká část odborné veřejnosti za to pléduje. Každé volební období se o tom mluví, ale ve výsledku k tomu nikdy nedojde. A to nejspíš proto, že se parlamentní většina vždy bojí, že v příštím volebním období bude zase v menšině a že by se o svá blokační práva dobrovolně připravila. V porovnání s jednacími řády parlamentů v zahraničí není jednací řád Poslanecké sněmovny zcela akceschopný.