Článek
Mimořádné schůzi Sněmovny s názvem Bezpečnostní hrozby pro Českou republiku předcházela mimo jiné slova ministra Jana Lipavského (Piráti), že šéf ANO Andrej Babiš představuje pro Česko riziko kvůli volání po míru na Ukrajině. Je to adekvátní označení?
Myslím, že ne. Názory na to, jak by měla skončit válka na Ukrajině, podle mě přímo neohrožují bezpečnost Česka. Co je a co není bezpečnostní riziko, by neměli volně proklamovat politici, ale na základně expertních analýz primárně vyhodnocovat orgány k tomu určené, tedy zpravodajské služby, policie, armáda.
Nepokládám proto takové nálepkování v politice za šťastné. Pak už Andrej Babiš není pro vládu politický oponent, ale bezpečnostní hrozba, kolaborant. Taková polarizace se přenáší i do společnosti, zejména může radikalizovat voliče ANO.
Ani ANO, ani Babiš nevolají po převratu v české zahraniční politice
Jak lze definovat pojem bezpečnostní hrozba?
Teritoriální integritu ani politickou svrchovanost Česka, což je klasická definice národní bezpečnosti, politika ANO neohrožuje. Podobně ani z hlediska vnitřní bezpečnosti neboli ústavního pořádku nejsou hnutí ANO ani Babiš jmenovaní ve zprávách bezpečnostních složek, respektive ministerstva vnitra, o stavu extremismu. Ale zejména z politického hlediska je toto nálepkování nebezpečné. Už to není opoziční politik, který může být za pár let po volbách opět vládním politikem, už je to „bezpečnostní riziko“. Politická debata, která je v demokracii nutná, tím velmi trpí.
Nepředstavuje ale pro Česko hrozbu zpochybňování investic do armády nebo podpory Ukrajiny, které se ANO dopouští?
Obecně pokládám za problematickou politizaci armády. Problematičtěji jsem proto vnímal finální část prezidentské kampaně Andreje Babiše, ve které měl na billboardech: „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat, ne voják“. Ale obecně ani Andrej Babiš, ani ANO nezpochybňují základní pilíře české zahraniční politiky, tedy členství v Evropské unii nebo v NATO. Nezpochybňují ani vyšší výdaje na obranu.
Zvyšování rozpočtu ministerstva obrany se ale ANO nelíbí.
Jaké mají být celkové výdaje na armádu je nicméně legitimní politická otázka, takzvaně guns versus butter, aneb bezpečnost versus školství, zdravotnictví. Česko se v NATO zavázalo k dvěma procentům HDP na obranu, což se snažila částečně plnit i Babišova vláda. Ale ANO je teď jednak v opozici a navíc je to populistické hnutí, které bude vždy primárně prosazovat, po čem je v průzkumech veřejného mínění poptávka.
Babiš je možná z byznysu zvyklý zjišťovat si informace o komkoliv. Ale tahat do toho rodinu je za hranou
Je těžké lidem vysvětlit, proč má ministerstvo obrany dostat přidáno několik desítek miliard korun, zatímco má vláda problém sehnat jednotky miliard korun například pro školství. Zhruba třiceti až čtyřiceti procentům lidí se to nelíbí a jsou potencionálními voliči hnutí ANO.
Svolání mimořádné schůze předcházel také uniklý e-mail, v němž Babiš poptával od svých spolupracovníků informace o ministru zahraničí Janu Lipavském, ptal se mimo jiné, jestli má děti. Překročil tím mez? ANO tvrdí, že to bylo jen shánění informací pro politickou debatu.
Poptávání informací o rodinných příslušnících politiků je za hranou. To by nemělo být součástí žádných politických debat. Babiš je možná zvyklý ze svého byznysu zjišťovat si různé informace o komkoliv. Ale je za hranou tahat do politiky rodinu a i Babiš si na to stěžoval ve svých kauzách.
Další otázkou je, jakým způsobem informace získává. Pokud by jako bývalý premiér využíval síť kontaktů u bývalých příslušníků policie nebo zpravodajských služeb, vnímal bych to jako velmi problematické. A také pokud by využíval soukromé bezpečnostní agentury nebo lidi, kteří mají tuto práci na starosti v rámci holdingu Agrofert. Bezpečnostní praktiky v politice škodí.
A nemá právě za to vláda právo Babiše označovat za bezpečnostní riziko?
Není správné, že to Babiš dělá, ale takových případů bohužel známe z české politiky více. Podobně sháněl informace například i faktický šéf Věcí veřejných Vít Bárta, který spoluvlastnil soukromou bezpečnostní společnost ABL. Jakmile to udělá jeden politik, inspiruje ostatní, že by to mohli dělat také. Problém je, že někteří lidé z veřejných bezpečnostních složek jsou ochotní se ke shánění informací propůjčit.
V debatě ve Sněmovně premiér Petr Fiala (ODS) na účet hnutí ANO prohlásil, že trvale podkopává západní ukotvení Česka. Je taková interpretace na místě?
Z mého pohledu nikoliv, ani ANO, ani Babiš nevolají po převratu v české zahraniční politice, alespoň dle veřejných prohlášení nechtějí otáčet kormidlo o 360 stupňů.
A jsou v Česku strany, která bezpečnostním rizikem jsou?
Určitě strany SPD a KSČM, pokud by byly ve vládě a měly dostatečný počet hlasů, tak by v Parlamentu chtěly prohlasovat například referenda či rovnou vystoupení z NATO a Unie. Měnily by podle všech svých deklarací zásadně bezpečnostní ukotvení a zahraničněpolitické směřování České republiky.
„Já vás fakt miluju.“ Síkela rozpálil poslance ANO
Oldřich Bureš
Oldřich Bureš vystudoval politologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a díky stipendiu od Fulbrightovy komise i obor International Conflict Resolution na Univerzitě Notre Dame v americké Indianě. V roce 2010 se habilitoval v oboru Mezinárodní politické vztahy na Vysoké škole ekonomické.
V současné době je vedoucím Centra pro bezpečnostní studia na Metropolitní univerzitě Praha, přednáší také na Katedře bezpečnostních studií na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity.
