Expert na řeč těla: Trump sbírá body už při podání ruky, Zelenskyj si měl vzít tlumočníka

Začátek schůzky působil jako standardní, Trump dodržel diplomatické i společenské normy, šel přivítat Zelenského před budovu, kde na něj čekal, až přijede. Podání ruky bylo klasické Trumpovské, silné a otevřené. Ale Trump jako zkušený businessman ví, že už při přivítání může sbírat „body“ navíc. To zde ukázal tím, že levou ruku při potřásání pravicí, položil Zelenskému na rameno, čímž dával najevo dominanci a stlačování protějšku směrem dolů.

Situace se na politické scéně výrazně změnila a tomuto se musí přizpůsobit i změna rétoriky a vystupování. Když vidím Zelenského, jak seděl u Trumpa ve své image bojovníka, která dosud jako PR fungovala dobře, nemůžu si nevzpomenout na Fidela Castra, který si udržoval image revolucionáře v zelených maskáčích, což už později působilo nepatřičně.

I to Zelenského před Trumpem stlačuje na pozici nějakého chudého příbuzného, který není na stejné prezidentské úrovni. Asi by měl svou image na vrcholné úrovni přehodnotit, může to působit neuctivě. I když chápu, že tím ostentativně chce zdůraznit, že jeho země je stále ve válce.

Obecně se uvádí, že řeč těla je 55 % komunikace. Sem patří gesta, mimika, postoj těla a držení těla, oční kontakt a prostorová vzdálenost. 38 % komunikace je tvořeno hlasovou intonací a pouze 7 % je obsah slov, tedy to, co vlastně říkáme. A na této debatě to bylo jasně vidět. Začátek by se dal považovat za standardní, dokonce i jako mírně přátelský. Zarazila mě přítomnost hodně lidí v Oválné pracovně. Místnost sama o sobě není příliš velká, takže to na mě působilo trochu chaoticky a nepřehledně. To zákonitě muselo působit stresově i na Zelenského.

Trump byl na svém hřišti, cítil se uvolněně, což na něm zpočátku bylo i vidět. Já jsem si pustil záznam setkání bez zvuku a tam bylo ještě flagrantní, jak celá situace eskalovala, aniž by divák potřeboval vědět obsah diskuse. Postupně se situace zhoršovala a tím i vnitřní komfort přítomných, gesta začala být více agresivní, útočná, nebo obranná.

Trump a Vance často používali „kopí“, tj. ruku s nataženým ukazováčkem, kterým jako by píchali do Zelenského. Ten se naopak v určité fázi dostal do tenze, na židli se napřímil, ruce obranně zkřížil na prsou. Dal tím i najevo, že neakceptuje argumenty, seděl na kraji židle aby mohl uniknout.

Nerad bych se pouštěl do spekulací, jak to mohlo být. Je ale možné že Trump celou situaci trochu připravil přítomností dalších osob v pracovně, což není zcela standardní. Ale Trump je znám jako emotivní a situační rétor a na tuto svou schopnost se často spoléhá, což někdy působí až úsměvně, zejména některá jeho silná prohlášení. Nicméně, pravděpodobně měl určitý koncept, čeho by chtěl dosáhnout, a pokud tomu tak nebylo, začal se dostávat do frustrace a na tu odpovídáme agresí.

Přítomnost J. D.Vance mohla působit, řečeno lidovou rétorikou, jako přesilovka. Samozřejmě, v tuto chvíli musíte jako protistrana vyhodnocovat své odpovědi a reagovat na dva různé podněty, a to je velmi těžké. Zvláště pod tlakem, stresem.

Tady asi udělal Zelenskyj chybu, že si na tak důležité jednání nevzal tlumočníka. Nejenže by mu to poskytovalo drahocenné sekundy na rozmyšlenou, protože obsahu tak jako tak rozuměl, ale také by se tím eliminovaly drobné nuance v angličtině, které právě dávají určitým výrazům důležitou konotaci. Tam mi přišlo, že právě určité výrazy od Zelenského pomohly situaci eskalovat.

Jak začnou do diskuse vstupovat negativní emoce, čímž protějšek dává najevo svou nepohodu, je to signál pro nás, že musíme v diskusi něco změnit. To Zelenskyj nezaregistroval a nechal se do této diskuse vtáhnout. V armádě na výcviku odolávání v zajetí jsme učili frekventanty rozpoznávat tyto signály agrese v komunikaci a reagovat na ně jako „houba“ absorbovat je a změkčit.

Tady naopak došlo k souboji, včetně souboje eg, což mělo za následek, že komunikující se od sebe vlastně více vzdalovali a už nebylo možné zjistit potřebu protějšku a na tu reagovat. Bohužel na tuto diskuzi se měl Zelenskyj se svým štábem připravit, dalo se to očekávat v kontextu událostí předešlých týdnů. Bylo to vidět i na jeho urychleném odjezdu, chtěl to mít už rychle za sebou. Pochopitelně se v tom necítil dobře.

Je potřeba vše vnímat v kontextu. Řeč těla není jediný validní zdroj informací, ale má jednu výhodu. V podstatě ji nemůžete dlouhodobě fingovat nebo kontrolovat, vždy nás prozradí jak se cítíme. Řídí nás limbický systém, který řídí naše reakce – a ty vznikají, na rozdíl od slov, bez přemýšlení a jsou tedy naprosto upřímné. Z hlediska neverbálních projevů můžeme mluvit o „pocitovém“ mozku. A ani přítomnost kamer nebo jiných osobností nás moc neovlivní. Spíše naopak.

Samozřejmě, že naděje je vždy. Navíc v diplomacii se hledají různé komunikační způsoby a kanály. Jak bylo vidět chvíli po tomto jednání, Zelenskyj už z letadla změkčoval dopady vstřícným komentářem na síti X. Dozajisté po konzultaci se svým štábem, ale je to signál nabídnuté otevřené dlaně, řečeno řečí těla. Tady bude záležet, jak se Trump a lidi kolem něj vypořádají se svým emočním zraněním. Musí se ale počítat s tím, že Trump bude potřebovat být vítězem nebo dostat nějaké zisky.

Pokud mohu podotknout na závěr, tato diskuze nepochybně vejde do historie nejen politické, ale jsem si jist, že se to stane velmi často citovanou učebnicovou situací při psychologické přípravě a výuce komunikačních dovedností.