Expert: Loterie škodí společnosti nejméně

My v této novele nevidíme pražádný smysl. Spíše naopak. Podle naší organizace je nesmysl chvilku po změnách daňových sazeb, které byly dlouze debatovány s odbornou veřejností, opět tyto sazby měnit. Navíc to neřeší žádný z podstatných problémů, který tato společnost s hazardem má.

Cílem je jen a pouze naplnit státní kasu na ufinancování často populistických slibů premiéra Babiše a já na základě svých zkušeností se státem tvrdím, že tím poklesne zájem ministerstva financí o další projednání změn hazardní legislativy.

Mně se na takové nápady a návrhy opravdu kouká po deseti letech práce na tématu regulace hazardních her v ČR velmi smutně.

Místo toho, aby se vláda zabývala věcmi, kvůli kterým snahy o regulaci v naší zemi začaly, zejména je to ochrana společnosti před negativními vlivy hazardu, zabránění prohrávání sociálních dávek, vyčištění veřejného prostoru od všudypřítomných automatů, heren, zastaváren a podobně, začíná se na hazard opět, tak jako dříve za ministra Kalouska nebo Tlustého, dívat jenom optikou většího výběru peněz.

Navíc to dělá opravdu zcela nelogicky, protože navržené změny sazeb se netýkají vůbec nejtvrdšího a nejnebezpečnějšího, řekněme automatového hazardu, ale týkají se losů, sportky a loterií. To považuji za absolutní hloupost.

Jistě. Když byly debatovány daňové sazby jednotlivých her, diferenciace byla takto nastavena právě na základě analýz dopadu jednotlivých druhů hazardu, které pak byly součástí důvodové zprávy k nové hazardní legislativě. Slyšeli jste někdy o někom, kdo by šel krást nebo upadl do dluhů, aby mohl vsadit sportku nebo koupit los? Já si na takový případ nevzpomínám a pochybuji, že by se vůbec objevil.

Gamblerství není problém číselných loterií, i když se samozřejmě takový případ nedá vyloučit. Bereme-li tuto sektorovou daň jako jakousi pokutu za provozování nebezpečné činnosti, pak by pokuta měla být nějak odstupňována podle míry toho nebezpečí. Když někdo projede obcí rychlostí 52 kilometrů za hodinu, tak nedostane – alespoň doufám – stejnou pokutu, jako kdyby tam projel dvoustovkou.

Existují odhady škod, které gamblerství vyvolává. Nejde zdaleka jen o náklady na léčbu, ale také o eliminaci sociálních dopadů, škody vyvolané pácháním drobné i významné trestné činnosti apod. Koneckonců spousta lidí je ve vězení pro činy, které spáchali kvůli hazardu nebo potřebě zaplatit dluhy ze hry. Dále je tu snížený potenciál pracovní síly a tak dále. Ty odhady jdou do desítek miliard ročně.

Neřekl bych, že z těchto škod bychom mohli obvinit číselné loterie, kterých se týká největší zvýšení daňové sazby. Proč jsme pak zkoumali nebezpečnost jednotlivých „her“? Proč jsme vedli tu debatu?

To rozhodně ne. Od počátku našich snah o změnu hazardního prostředí v ČR říkáme, že největším problémem zde je kromě nedostatečné prevence a péče o závislé zcela neskutečný počet hazardních automatů, heren a kasin. V naší české realitě si možná určitá liberálnější část společnosti, a rozhodně i řada politiků, libuje, jak jsme se zbavili desítek tisíc automatů, a má tak pocit, že je tento problém vyřešen. Jenže není.

V porovnání s civilizovanými státy jako Rakousko nebo Francie, s nimiž bychom se, předpokládám, chtěli porovnávat, je podíl nejtvrdšího automatového hazardu v ČR proti méně nebezpečným druhům hazardu stále enormně vysoký. Zatímco tržní podíl loterií je v Česku pouhých 13 procent, v Rakousku je to 51 procent, ve Francii 44 procent a v Norsku 58 procent.

Když to zjednoduším, rozhodně by se mi více líbilo tržní nastavení, kde většinu trhu tvoří méně nebezpečné hry jako losy, loterie, případně sportovní sázky a co nejmenší část trhu pak vyplňují nejnebezpečnější a nejtvrdší formy hazardu, které často zároveň devastují veřejný prostor.

Na navrhovaných změnách asi vše. Zvlášť v kombinaci s faktem, že v opravdu důležitých věcech přešlapujeme na místě. Mluvím zejména o registru vyloučených hráčů, jehož spuštění má již obrovský skluz, a bez něj zde existuje stále obrovská množina sociálně slabých a závislých hráčů, kteří prohrávají jak sociální dávky, tak peníze z půjček a podobně.

Zde bych si představoval, že se ministerstvo financí, vláda i jednotliví politici budou snažit angažovat směrem k urgentní realizaci velmi důležité součásti reformy hazardní legislativy. Ne pouze přemýšlet, jak z peněz prohraných davy závislých získat více peněz.

Je to bohužel tak. Oni se na věc dívají jenom jako na problém naplnění státní kasy. A to je to poslední, o co by v oblasti regulace hazardu a jeho dopadů mělo jít. V oblasti hazardní legislativy by mělo jít spíše o ochranu společnosti. Což spíše peníze stojí, než abychom se na tu oblast dívali jako na jejich generátor.

To nemá smysl. Nikdy jsem příznivcem prohibice nebyl, ač mi to často bylo vkládáno do úst. Určitá potřeba hrát ve společnosti je a je třeba jí nechat legální prostor. V případě úplné prohibice by samozřejmě měli pravdu provozovatelé hazardu, kteří často při jakýchkoli snahách o regulaci argumentují černým trhem a ilegálním provozováním.

Pokud nabídka je, ač omezená, tak tato argumentace neplatí. Každopádně provozovat na jednom místě načerno hernu není jednoduché a může to být i velmi riskantní. Od dob, kdy pravomoci v těchto věcech převzala Celní správa, výrazně se zvýšila efektivita potírání černých heren. Takže bych nebezpečí masového tajného hraní nepřeceňoval. Každopádně to ale neznamená, že by se hazardní legislativa neměla dál vyvíjet a zpřísňovat.

Je jistě patrný pozitivní efekt nové legislativy na dostupnost hazardu a počet provozoven. To je způsobeno zejména tím, že již dnes není možné mít automaty v hospodách, na benzínových pumpách nebo malých hernách do 15 přístrojů. Bohužel jsem měl ale pravdu, když jsem se na téma efektu nové hazardní legislativy přel s tehdejším náměstkem ministra financí Ondřejem Závodským.

Tehdy jsem říkal, že je ten efekt přeceňovaný a řada provozoven se jen sdruží do větších a reálný úbytek přístrojů nebude tak zásadní, jak ministerstvo financí tvrdí. A to se taky stalo. Ubyly přístroje povolené dle předchozí legislativy a přibyla řada automatů povolených dle legislativy nové. Stále jsme tím pádem na čísle přes 42 tisíc. To je pořád zbytečně mnoho.

Ať ale nejsme jen negativní. Za pozitivní vývoj z poslední doby považuji fakt, že bude centralizovaná politika závislostí a jeden akční plán pro všechny závislosti, tedy alkohol, drogy a hazard. To je velký posun, který umožní větší akceschopnost v řešení této komplikované problematiky. Naše organizace se samozřejmě bude v maximální možné míře zapojovat.

Přístup k místní regulaci se v různých městech velmi liší, což je ovlivněno více faktory. Existují města a obce, kterým záleží na kvalitě života obyvatel a bezpečnosti ve veřejném prostoru, které upřednostnily před penězi z hazardu. A pak samozřejmě existují na místní úrovni politici, kteří mají přístup přesně opačný.

Mezi jednoznačně pozitivní příklady patří z větších měst Brno, kde po aplikaci vyhlášky zbývá zrušit k aktuálnímu datu posledních 14 automatů z původních 3500, z menších měst pak třeba Žďár nad Sázavou, který byl před zavedením nulové tolerance nazýván Las Vegas Vysočiny. Nyní je již asi rok bez jediného automatu a veřejnému prostoru to velmi prospělo.

Negativními případy jsou pak například Plzeň nebo Olomouc.

V Praze to vždy s regulací bylo nejsložitější. Magistrát respektoval vůli jednotlivých městských částí. Současný stav je takový, že šest z dvanácti největších částí má platnou nulovou toleranci, s tím, že v některých z nich byly již herny a automaty ministerstvem financí zrušeny zcela, jinde zbývají poslední jednotky či desítky kusů z původních mnoha set.

Různí se i aktivita jednotlivých částí Prahy a jejich politické reprezentace směrem k aktivnímu přístupu k odhalování případných nelegálních heren. Kdybych měl vyzdvihnout aktivitu některého pražského politika v této věci, vyzdvihl bych současnou místostarostku Prahy 12 Evu Tylovou, která s námi na odhalování černých heren dlouhodobě spolupracuje.

V Praze nás ale trápí hlavně ostudná forma regulace na Praze 1, kde minulé vedení v čele se starostou Lomeckým a místostarostou Burešem udrželo 21 „kasin“, z nichž opravdovými kasiny lze nazývat jen určitou část. Nové vedení Prahy 1 i „velké“ Prahy nám dává naději, že se i zde situace zlepší, jednáme o tom.

Velkou komplikací, kterou obce v posledních letech musí řešit, když chtějí hazard omezit, ale ne zcela zakázat, je urputná snaha Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jim to co možná nejvíce zkomplikovat.

Dokud to bylo v únosných mezích, nepovažovali jsme za nutné na to masivněji upozorňovat. Časem to ale únosnou mez překonalo a úřad se chová, jako kdyby jednal na zakázku hazardních provozovatelů. Jeho činnost směrem k regulačním snahám měst se dá nazvat doslova buzerací. Vzhledem k tomu, co se okolo vedení této instituce a jejího předsedy pana Rafaje v poslední době děje, nedivil bych se ničemu.

Každopádně je za daných okolností pro každé město, které plánuje regulaci hazardu, lepší, když si schválí zákazovou vyhlášku, automaty a herny ze svého území během jednoho dvou let postupně odstraní a vždy si pak časem může rozmyslet, zda si nepovolí nějakou kontrolovanou formu hazardu, třeba luxusní kasino.