Expert: Krajina vysychá, nebezpečí lesních požárů je vyšší

Příčinu samozřejmě nevíme, stále ji vyšetřuje policie. Na 99 procent to ale bylo lidské zavinění, přírodním vlivem požár vzniknout nemohl. Žádná bouřka tou dobou nebyla, čili blesk národní park zapálit nemohl. Určitě vznikl lidským zaviněním.

Rychlé šíření bylo v první řadě zapříčiněno extrémním suchem, které na území panovalo. Ze zpětné analýzy vyplývá, že tam bylo největší sucho za posledních šedesát let. V takovém případě potom hoří vše, i kdyby to byl „zelený“ les.

To, co pohání lesní požáry, nejsou ve skutečnosti hořící stromy, ale požár svrchní organické vrstvy půdy zvané hrabanka. Ta byla extrémně vyschlá. Požár vznikl v místě, kde byl v podstatě ještě zelený les. Čili hořlavost hrabanky je základní aspekt, který rychlému šíření požáru nahrával.

Ano, na tom území byla ponechána bezzásahová zóna, která byla často považována za významný zdroj šíření požáru. Správě parku bylo vyčítáno, že neuklidila mrtvé dříví. Ale žádný takový význam to nemělo – oheň by hořel úplně stejně, ať tam byla bezzásahovka, nebo by tam byly vyklizené holiny.

Při vypracování zprávy jsme udělali dvě simulace vývoje požáru. Jednou je bezzásahová zóna, to znamená suché stromy, a druhou holina. Ale samozřejmě tam, kde rostly listnaté stromy, a to je nakonec vidět i z požářiště, se požár šířil daleko pomaleji, případně se tam tak trochu zastavoval.

Ale to je známá věc z historických paleoklimatických analýz. V dobách, kdy převažovaly listnaté lesy, byla frekvence a výskyt požárů mnohem menší než v dobách, kdy na daném území rostl jehličnatý les. Protože jehličnaté lesy principiálně hoří daleko lépe než listnaté lesy. Mají právě vrstvu suché hrabanky na zemi a na stromech jehličí, které je plné silic, takže ve chvíli, kdy vznikne požár, jejich zelené koruny hoří velmi dobře. Zkuste si hodit čerstvou smrkovou větev na oheň a uvidíte, jak vzplane. Je to dobře známo ze Severní Ameriky, je to známo z mnoha míst, kde se vyskytují požáry a jsou tam jehličnaté lesy, že ty hoří mnohem lépe než listnaté. Třeba bukové lesy prakticky nehoří.

Samozřejmě, a nejen pro správu národního parku. Plyne z toho poučení obecně vůbec o pěstování lesů, že v době klimatické změny musíme pěstovat převážně ty listnaté. A to nejen kvůli požárům. I kvůli kůrovci, protože ten se velmi dobře množí a má dobré podmínky, tam kde je sucho. Smrkové lesy v suchém klimatu prostě sežere kůrovec, jak jsme toho byli svědky v posledních pěti letech v České republice. Listnaté lesy jsou určitě cestou, jak se bránit rozsáhlejším požárům.

Principiálně je náchylnější k požárům celé území České republiky, protože se počasí oteplilo od 60. let o dva stupně Celsia a krajina mnohem více vysychá. Takže obecné riziko zvýšení lesních požárů tady prostě je. Samozřejmě nižší je na horách a vyšší je v nižších polohách, které vysychají mnohem lépe.

Je to z několika důvodů. Za prvé je zde velká setrvačnost lesnického sektoru. Je zvyklý pěstovat smrky nebo borovice. Ale hlavní důvod byl do jisté míry ekonomický. Cena smrkového dřeva je daleko vyšší než cena listnatého. A požadavek dřevo­zpracujícího průmyslu zní: Nepěstujte buky, ze kterých se nedají dělat prkna a trámy, pěstujte smrky. Když si lesníci myslí, že jsou povinni dřevozpracujícímu průmyslu vypěstovat tu surovinu, tak potom nemyslí na to, aby les byl v pořádku jako ekosystém.

Ale pevně doufám, že se to už pomalu otáčí a že mnozí majitelé lesů pochopili, že jestli je chtějí mít do budoucna zdravé, nesmějí za nimi vidět prkna a cenu za kubík dřeva.

Ono je brzy o tom ještě takto mluvit, protože až do kůrovcové gradace, která byla v posledních pěti letech, se lesy sázely převážně smrkové nebo se sice ke smrku postupně vysázel nějaký podíl takzvaných melioračních a zpevňujících dřevin, tedy něčeho jiného než smrku. Ale pak tam stejně v průběhu let zůstaly jenom smrky, protože listnáče buď sežrala zvěř, nebo je sami lesníci z lesů postupně dali pryč s vidinou velkého zisku na konci, až se to bude kácet. To, že se dnes sází víc jiných dřevin než smrků, je pravda, ale jak lesy budou vypadat za dvacet let, je pořád velká otázka.

Druhá věc je, že tu máme ve věkových skupinách dvacetiletých třicetiletých porostů, které jsou stále velmi mladé, pořád jednoznačně dominující smrk. Takže pevně doufám, že za třicet let to bude všechno daleko lepší, ale slíbit vám to v žádném případě nemůžu.

Zatím jejich zvýšená frekvence pozorována příliš nebyla. Nevím, čemu to přesně přičíst. Myslím si, že to spíš bylo štěstí, protože třeba na Českomoravské vrchovině přede dvěma nebo třemi lety byly pro lesní požáry podmínky úplně „úžasné“ a žádný velký požár tam nevznikl. Myslím si, že to je mimo jiné proto, že její území není tolik turisticky atraktivní jako právě České Švýcarsko. Čím je území turisticky atraktivnější a čím víc lidí tam přichází, tím je riziko požárů vyšší. Protože 99 procent požárů je způsobených lidským faktorem, a ne přírodními faktory.

Zatím je to velmi krátká doba. Požár byl v létě, teď máme zimu, počkejte alespoň do jara. Ale už záhy po požáru okamžitě vyrazila hasivka orličí, což je kapradina, která během týdnů část požářiště úplně opanovala. Je vidět, že z kořenových náběhů nebo z kořenů okamžitě vyrazily výmladky břízy, nebo dokonce i duby.

Jde asi o tisíc hektarů, to není zase tak velká plocha. To požářiště je protaženo od západu k východu, je to vlastně jedno údolí. Všude zůstaly zdroje semen, i uvnitř požářiště, protože to tam často neshořelo komplet, mimo jiné i kvůli hašení. Všude v okolí rostou stromy a ten dosah prostě jednoho nebo dvou kilometrů pro semena není žádný problém. Jsem přesvědčen, že regenerace poběží rychle, že nebude žádný problém.

Je zjevné, že na mnoha místech zůstala zachována semenná banka. Takže doporučení by bylo nic nesázet a nechat přírodě volnou ruku. Je to centrální část národního parku. Ono to bez problémů zaroste samo. A zaroste to lesem, který už bude mít jiné, mnohem přírodnější parametry než smrková monokultura vysazená ve 20. letech minulého století, kterou teď kvůli suchu sežral kůrovec.