Článek
„Společné nákupy jsou obecný trend, který je a bude více preferovaný a podporovaný uvnitř EU i NATO,“ řekl Novinkám a Právu poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar.
Evropské zbrojní projekty by měly pomoci v obraně dohnat USA i Rusko, které mají výhodu jedné vlády a jednoho obranného rozpočtu. Dosavadní pokusy o společné projekty byly ale často rozpačité, prodražovaly se a měly velké zpoždění.
Premiér Petr Fiala v projevu k výročí tří let války na Ukrajině řekl, že 93 miliard eur z takzvaného fondu obnovy by Evropská unie měla využít na podporu společných nákupů pro evropské armády.
Podle Pojara by podobným nákupem mohlo být pořízení nových tanků Leopard 2A8. Do společného projektu se zatím přihlásily kromě Německa, kde se tank vyrábí, ještě Česko, Litva, Chorvatsko nebo Nizozemí. Otázka je, jak se do projektu zapojí české nebo nizozemské firmy.
„Velkým tématem je a bude protivzdušná a protiraketová obrana, kterou začalo řešit konsorcium zemí vedené Německem,“ podotkl Pojar. Projekt na raketový deštník proti balistickým střelám, který Evropě chybí a jehož vznik akcelerovalo neustálé ostřelovaní Ukrajiny ruskými raketami, by měl být postaven na amerických systémech Patriot a izraelských raketách Arrow 3. S tím nesouhlasí například Francie, Itálie nebo Španělsko, podle nichž by se měly evropské státy snažit podporovat hlavně vlastní obranný průmysl.
USA podle Izraele schválily prodej protiraketového systému Arrow 3 do Německa
Šéf Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek soudí, že dobrým krokem bylo založení Evropského obranného fondu, v němž je zatím osm miliard eur.
„Nejlepší způsob společného nákupu je od začátku vyvíjet a pak společně vyrábět a nakupovat. Za nešťastné bych považoval nakupovat hotové výrobky, z kterých nebudeme mít žádný podíl práce,“ řekl Hynek. Dodal, že dobré u obranného fondu je, že země které se do projektů zapojí, tak jejich firmy sice získají podíl na vývoji, ale zároveň se musí zavázat, že výrobky poté nakoupí.
Cestou podle něj je i podepisování rámcových smluv se zbrojaři, které mohou využít i spojenecké armády. To loni vyzkoušelo Česko a Slovensko při nákupu nákladní vozů Tatra. „Tato dohoda umožňuje i přistoupení dalších aliančních států,“ řekla Právu mluvčí ministerstva obrany Simona Cigánková. V Česku jde o první podařený společný projekt, dosavadní pokusy vyšly zatím vždy naprázdno.
NH-90: Příklad jak se to nemá dělat
Podle šéfa Evropské obranné agentury Jiřího Šedivého mohou mít společné projekty řadu výhod. „Jsou to úspory z rozsahu. Tedy čím více zemí něco pořizuje, tím větší může být úspora pro jednotlivé země. Stejně tak více zemí může lépe sdílet náklady na životní cyklus, tedy na náhradní díly a modernizace,“ řekl Šedivý. Další výhodou je tzv. interoperabilita, tedy že jednotná výzbroj umožňuje spojencům snadněji spolupracovat.
Úskalím je podle Šedivého, když země, které se projektu účastní, přestanou ctít počáteční dohodu a začnou prosazovat své národní zájmy na úkor ostatních. „Příkladem, jak se to nemá dělat, může být projekt na společný vrtulník NH-90,“ poznamenal Šedivý. Projekt na výrobu vrtulníku pro NATO měl dlouhé zpoždění a také se prodražoval, a nespokojené armády Norska a Austrálie ho dokonce vyřadily předčasně z provozu.
Nepovedl se například ani projekt na výrobu polsko-slovenského obrněnce Rosomák, od kterého Slováci odstoupili, protože byl pro ně údajně nevýhodný.
Německo v lednu rozmístí v Polsku patrioty
Povedenějším projektem byla výroba transportního letounu A-400M, na které se domluvila skupina evropských zemí. „Sice to mělo také zpoždění, ale teď je to nejlepší letoun ve své kategorii, lepší, než nabízí Američané,“ poznamenal Šedivý.
Evropská obranná agentura podle Šedivého připravuje řadu projektů, do nichž se mohou evropské státy zapojit. „Jde hlavně o integrovanou protivzdušnou obranu, o které se hodně mluví a která Evropě chybí,“ poznamenal Šedivý. Další projekty se týkají elektronického boje, vývoje evropského bojového plavidla či společného nákupu dronů. Vývojové projekty jsou ale podle Šedivého běh na dlouhou trať a mohou trvat deset i patnáct let.
Bývalý velvyslanec při NATO a šéf Aspen Institutu Jakub Landovský připomněl, že dlouhodobě funguje alianční agentura NSPA, přes niž členské země nakupují zbraně a hlavně munici, u které je možné dosáhnout množstevní slevy. „Dobrým příkladem je nákup raket Patriot za více než pět miliard eur a díky tomu bylo možné otevřít nový výrobní závod v Německu,“ uvedl Landovský.