Evropská unie Českou republiku zkultivovala, míní politologové

„Společnost se změnila k lepšímu. Díky působení EU se kultivovala, změnil se třeba vztah k menšinám či k hendikepovaným,“ nahlíží na uplynulých dvacet let členství Česka v Unii Petr Kaniok z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity.

Členství podle něj české společnosti pomáhá ujasnit si, kým je. Zemi navíc ukotvuje na Západě. Pohled na Unii jako na něco, „co se nás tolik netýká“, se však ještě změnit nepodařilo.

V postoji k evropskému společenství jsou Češi rozdělení. „Část pochopila příležitosti plynoucí ze spojené Evropy od možnosti společné měny, bezproblémového cestování uvnitř schengenského prostoru, pracovních a studijních příležitostí. Rozhodně ovšem neplatí, že tuto pozici zastávají všichni občané. Značnou roli hraje sociální původ a mobilita či vzdělání,“ míní vedoucí Katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého Jiří Lach.

Pověsti Unie škodí podle Lacha někteří politici, kteří na její kritice stavějí svou kariéru. „Evropská unie má celou řadu nedostatků, které je nutno změnit, ale toho nedosáhneme prostřednictví dezinformací, které dnes a denně slýcháváme a vidíme,“ upozornil.

Zásadní vliv na rozvoj Česka od vstupu do Unie v roce 2004 měly podle politologů příjmy z evropského rozpočtu. „Ale pomoc z fondů se stala už tak automatickou, že ji téměř nikdo nevnímá. Což je škoda,“ myslí si Kaniok.

Od doby, kdy Česká republika vstoupila do EU, předehnala v kupní síle Řecko, Portugalsko nebo Španělsko. „HDP země se za 20 let podařilo zvýšit z 80 % průměru EU na 91 %. Podíl na tom mají jistě i evropské fondy, ze kterých Česko za 20 let získalo 1,38 bilionu korun,“ upozornila analytička Asociace pro mezinárodní otázky Vendula Kazlauskas.

Evropské dotace bychom podle ní však mohli využívat ještě efektivněji. „V tuto chvíli Česko čerpá zejména z tzv. fondů soudržnosti, tedy prostředky na snižování nerovností mezi regiony. Přesto se ale Karlovarský a Ústecký kraj vzdalují průměru EU. Potenciál členství v EU se nám tedy nedaří využít naplno,“ míní.

V prvních letech po vstupu ČR do Unie navíc docházelo při čerpání z operačních programů k chybám. Nejznámějším příkladem byla kauza ROP Severozápad, ve které šlo o netransparentní rozdělování dotací v Ústeckém a Karlovarském kraji. „Dnes je situace určitě lepší, ale mnoho prostředků jsme promrhali a špatně využili. Na druhou stranu – díky EU příspěvkům a dotacím vznikla řada užitečných věcí, například se výrazně zlepšila infrastruktura,“ podotkl Kaniok.

Odvrácenou stranou dotací je podle Lacha jejich administrativní náročnost. „Nemalý podíl na byrokratické džungli dotačních titulů mají národní vlády a instituce, nikoliv jen onen ,mystický Brusel‘,“ míní Lach s tím, že na špatné pověsti Unie mají velký vliv politici, od místních až po celostátní.

Čeští politici často zkomplikovali i legislativu, která k nám z EU přišla formou směrnic a nařízení. „Čeští legislativci prosluli tím, že cíle, které unijní legislativa obsahuje a ke kterým zavazuje členské státy, v mnoha případech ještě zkomplikovali či zaplevelili nesmyslnými požadavky – často s nepravdivým tvrzením, že cosi ,nařizuje‘ zlá EU,“ upozornil Kaniok.

První balík evropských norem přijalo Česko ještě před vstupem. Úpravy měly vést k proměně nových členských zemí ve standardní právní režimy západního střihu.

„K řadě dalších kroků se země jako ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko či Bulharsko zavázaly, ale nikdy je nesplnily,“ poznamenal Lach. Tempo přijímání dalších evropských norem se nyní zpomalilo. „Některé státy dokonce činí kroky jdoucí proti duchu EU a jejich závazkům. Nejznámější je příklad Maďarska, ale nikoliv jediný,“ dodal.

Podle Lacha se tím ukazuje jedna mimořádná slabina společenství. „EU má podrobný mechanismus a pravidla pro rozšíření. Naprosto však postrádá proceduru pro vyloučení zemí, které dlouhodobě a hrubě porušují pravidla EU. Politici jako Jaroslaw Kaczyński, Robert Fico a na prvním místě Viktor Orbán to vědí a mohou vydírat EU téměř do nekonečna,“ obává se politolog.

Za dvacet let Češi předsedali Evropské unii dvakrát. Poprvé v roce 2009 české předsednictví utrpělo značné šrámy, když se opoziční ČSSD podařilo sundat kabinet Mirka Topolánka (ODS) při hlasování o nedůvěře vládě.

Podruhé předsedala Česká republika Evropské unii loni. „První předsednictví s pádem tehdejší vlády bylo nevyužitou příležitostí a ostudou. V případě druhého předsednictví hrozilo také fiasko, když Babišova vláda dlouho postrádala ochotu dostatečně financovat přípravy,“ myslí si Lach.

Vládě Petra Fialy (ODS) se však podařilo dát předsednictví „standardní profesionální průběh“. „Ačkoli současná vláda Petra Fialy dělá řadu trestuhodných chyb, tak zahraniční politika je podle mého soudu její nejsilnější stránka. Přihlédneme-li k mimořádným krizím v podobě cen energií a ruské agrese vůči Ukrajině, tak je obraz českého vedení EU veskrze pozitivní,“ míní Lach.

Že bylo druhé české předsednictví EU úspěšnější, než první si myslí i Kaniok. „První jsme uchopili velmi konfrontačně, komunikačně provokativně a mentorsky. Na to ale nebyl nikdo zvědavý,“ poznamenal. „Druhý mandát byl o poznání pokornější, nestavěl Česko do středu dění, a proto výrazně zlepšil reputaci Česka v EU,“ uzavřel.

Podle Kazlauskas se podařilo při druhém předsednictví zlepšit poškozenou reputaci. „Vláda si dala jako motto ,Evropa jako úkol‘ a k plnění předsednické role přistupovala s mnohem větší zodpovědností a vědomím toho, jak důležitý vliv může předsednictví mít na obraz země v očích unijních partnerů. Ze získané reputace tak Česko těží dodnes a druhé české předsednictví patří mezi nejvýznamnější měsíce českého členství v EU vůbec,“ míní.