Eutanázie svádí k jednoduchému řešení, říká lékař k případu mladé Nizozemky s depresemi

Už dříve jste vyjádřil obavu z toho, že povolení eutanázie pro vybrané skupiny spustí lavinu, kdy budou chtít ukončit život i lidé s depresemi a úzkostmi. Přispěje tento případ osmadvacetileté Nizozemky k prolomení ledu?

Pro mě je pomyslné prolomení určité bariéry to, že řekneme, že budou doktoři zabíjet. Poté stanovujete hranici velmi těžko. Koho se to bude týkat? Nevyléčitelně nemocných? Nebo trpících, což je mnohem větší okruh?

Když byl například program T4 v roce 1939 (tajný program na vyvražďování postižených v nacistickém Německu, pozn. red.), tak byl nejprve pro novorozence, kteří se narodili nějak postiženi.

Postupně se to navyšovalo, až bylo takto zabito čtvrt milionu lidí. Podotýkám lékaři, nikoliv v koncentračních táborech.

Myslím si, že tato společnost hledá jednoduchá řešení. Toto je jednodušší než se někomu pokusit pomoct, protože je to personálně i finančně nákladné. Nabídnout mu eutanázii je jednodušší řešení a zdá se mi, že je nebezpečné v tom, že nás nenutí hledat jiné cesty.

V tomto konkrétním případě psychiatr řekl, že už nemá ženě jak pomoci. S ohledem na rostoucí počet lidí s duševními problémy a psychiatrickými diagnózami, nebudeme se s tím setkávat stále častěji?

Je spousta lidí, kterým nemůžeme pomoci po medicínské stránce, ale můžeme jim vytvořit určité prostředí. Máme dnes paliativní medicínu, která umí od fyzických bolestí pomoci.

Máme obrovské rezervy v sociální oblasti. Neumíme nechat lidi v důstojných podmínkách dožít a místo toho tady hledáme, obávám se, jednoduché řešení. Společnost se odnaučila nechat lidi umírat. Devadesát procent lidí dnes nevidělo umírat příbuzného doma a neumí se o něj postarat.

Jaký postoj má Česká lékařská komora k eutanázii? Je to za vás úplně tabu, právě kvůli tomu, že lékař podle vás nemá pomáhat lidem aktivně k ukončení života?

Ano. Tuto premisu pro nás považuji za nepodkročitelnou. Je součástí závazného stanoviska z roku 2001, které jsme vydali při přechodu z intenzivní péče na paliativní. Je tam jasně definováno, že je za nás eutanázie nepřijatelná.

Mám vůči tomuto velkou obavu. V Nizozemsku to bylo původně přijímáno pro nevyléčitelné terminální pacienty, a jak vidíte, mladá, osmadvacetiletá žena není v terminálním stavu.

Nebezpečí je v tom, že už to přestává mít zdi, ale je to spíše svah, ze kterého sjíždíte, a hranici, za kterou nemáte jít, už si nevytyčíte. Proto je dobré zůstat u toho, že lékař nebude zabíjet, má léčit. Tím ale neříkám, že nemá umožnit zemřít…

Což povoleno je. Lékař může rozhodnout, že už se nebude v léčbě pokračovat.

Je to i povinností lékaře. Když zjistí, že léčba pacienta už jen zatěžuje a nepomáhá, tak je jeho povinností od léčby ustoupit. Bezúčelně prodlužovat život by lékař neměl, pokud je léčba bez naděje.