Epidemie v Česku dusí péči o postižené

A nejen to, každý měsíc musí platit poměrně vysokou částku dennímu stacionáři, do kterého její syn docházel, než tato zařízení v důsledku karanténních opatření zavřela vláda. A to i přesto, že stacionář nyní nefunguje.

„I přes synovu absenci platíme plnou cenu. Syn má příspěvek na péči v závislosti čtvrtého stupně a staráme se o něj doma. Stále platíme a budeme platit plnou částku za týdenní stacionář, který je nyní uzavřen. Každý měsíc odešleme 18 100 korun,“ svěřila se matka v anonymním šetření, které v uplynulých dnech provedla Aliance pro individualizovanou podporu. Ta zastřešuje především pacientské organizace a spolky, které hájí zájmy zdravotně postižených osob.

Ze šetření vyplynulo, že naprosté většiny postižených lidí a pečujících osob se omezení zdravotní a sociální péče, ke kterému došlo v důsledku boje s koronavirem, skutečně bolestně dotýkají.

Šetření obsahovalo i tzv. otevřené otázky, ve kterých měli klienti popsat svou situaci. Aliance některé odpovědi zveřejnila. Matka autisty, která musí platit za nefungující stacionář, není sama, komu současná situace ubrala na jistotách.

„Dospělý syn je zavřený se mnou doma namísto denních návštěv stacionáře. Žádné výlety, žádné kino, žádný koncert, žádná procházka městem, absence všeho, co má rád. Navíc nechápe, co se děje a proč je vše jinak. Nezvládá to psychicky, sebepoškozuje se, což normálně nedělá. Nechce ani jíst,“ uvedla například jedna z respondentek.

„Všude kolem došlo k omezení péče, nemá mi kdo poradit na ulici, dobrovolníci momentálně nefungují. Studenti teď také nevykonávají asistence a doprovody. V obchodě mi nikdo nepřijde poradit, nedokážu si v samoobsluze sám nakoupit. Nikdo mi neporadí v dopravním prostředku, řidič neotevře první dveře, nemohu se zeptat na cestu. Začínám mít ze všeho psychické problémy,“ napsal nevidomý respondent, kterému pomáhají rodiče v důchodovém věku.

Podle šetření, kterého se zúčastnilo 244 osob (ať už sami zdravotně postižení, nebo pečující o ně), celých devadesát procent z nich vnímá, že sociální i zdravotní péče je nějakým způsobem omezená: podle 44 procent respondentů je péče omezená částečně, podle sedmnácti procent výrazně. Necelých 27 procent zvolilo možnost „péče je prakticky nedostupná“.

Největší omezení (32 %) se podle respondentů děje v oblasti sociálních služeb, 29% uvádí služby zdravotní. Třicet procent dotázaných očekává, že v budoucnu bude bezprostředně ohrožena úhrada jejich základních potřeb, jako jsou potraviny, léky a zdravotní pomůcky. Podle necelých devatenácti procent se tak děje už nyní.

Lidé se podle šetření obávají i zhoršení ekonomické situace a nejistoty do budoucna.

„Lidé se zdravotním postižením nebo chronickým onemocněním a pečující se z důvodu omezení možnosti vykonávat svou práci často ocitají v neřešitelné pasti. Nemohou zvolit mezi zajišťováním financí pro chod domácnosti a zároveň ve zvýšené míře pečovat o nezbytné potřeby své nebo člena rodiny,“ uvedla Agáta Jankovská z aliance.

To má často dopad na jejich psychický stav. „Tito lidé mají omezené možnosti v obstarání jídla, léků či cestování za zdravotní a sociální péčí i v normální situaci. To vše je teď ještě komplikovanější nebo zhola nemožné. V takovém případě se projevuje frustrace z neřešitelné situace,“ řekla Jankovská.

Aliance navrhla sadu opatření, která by mohla zdravotně postiženým v karanténní době pomoci. Kraje a obce s rozšířenou působností by podle ní měly postižené osoby, zejména ve třetím a čtvrtém stupni závislosti, plošně kontaktovat, prověřit jejich aktuální potřeby a v případě nutnosti koordinovat dobrovolnickou pomoc. Stát by měl rovněž v nejbližším možném termínu obnovit provoz denních stacionářů a vyrovnat klientům úhrady za služby, které nebyly poskytnuty.